Chvíle lásky | ✔️

10. kapitola | Jaké máš plány na pátek?

/6.9. 1977/

Stefani Scamanderová se už pokoušela ze své mysli vytěsnit nejen bratra Andrewa, ale i Remuse Lupina. Už o něm nesmýšlela jako o záhadě, ale jako o pasivním vlku samotáři, který nechce, aby se mu někdo dostal pod kůži. Samozřejmě, mohla by se dál snažit, aby si u něj získala důvěru, ale uvědomila si, že pokud chce dobrou práci, musí dobře složit zkoušky OVCE, na které by se měla začít soustředit.

A ač se vždy řídila pravidlem, že přátelé jsou na prvním místě, tak teď musela trochu své hodnoty upravit. Musela se alespoň na chvíli chovat sobecky a soustředit se na sebe. A proto teď mířila do přízemí, kde měla učebnu profesorka Prýtová, ředitelka její koleje.

Ano, bylinkářství se většinou vyučuje ve sklenících, kterými se profesorka patřičně pyšní, ale stejně jako v každém předmětu, i v bylinkářství se teorii nevyhnete. A tak tedy vstoupila do učebny, a vzhledem k tomu, že poslední dva dny strávila na ošetřovně, musela si zvolit místo, kde ještě nikdo nesedí.

Rozhlédla se po učebně, aby našla alespoň nějakou známou tvář, ke které by si mohla přisednout. Jako hodně mrzimorských, i ona patřila k jak říkajíc sociálním motýlům, což prakticky znamenalo, že se znala a bavila téměř s každým. Jenže stejně jako každý sociální motýl, i ona měla svého nejlepšího kamaráda, k její smůle to ovšem byla Ava, kterou nikdy bylinkářství ani péče o kouzelné tvory nikdy dvakrát nebralo.

Prázdné místo zahlédla vedle černovlasé dívky, která vypadala, že stejně nemá do čeho píchnout, a tak si k ní bez okolků sedla. „Ahoj, Hestio," oslovila ji s úsměvem hnědovláska a Hestia Jonesová se na ni obrátila. „Nikdo tu nesedí, že ne?"

„Kdepak, Lily chce být bystrozorkou a k tomu přírodní vědy nepotřebuje," odpověděla černovláska skoro až unaveně, ale sebemenší úsměv jí věnovala. Stefani si všimla, že se černovláska nenachází úplně ve své kůži, a proto se jí musela zeptat, zda je v pořádku.

„Jsi v pohodě?" starala se Stefani, ale vzápětí rozhodila rukama. „Ne, že bych chtěla šťourat, ale vypadáš trochu vyflusle."

„Kluci, co dodat," nebránila se odpovědi Hestia, ačkoliv jméno toho parchanta jí nesdělila. Mluvila pravdu. Opravdu jí ten člověk okupoval mysl, i když nechtěla. Nenáviděla samu sebe, že ho nechala, aby se zmocnil jejího srdce. Styděla za svůj trapný úsudek, že není jen milenka. Překopala si život a nechala si zlomit srdce jen protože se její šéf nudil a mohl se svou snoubenkou spát až po svatbě.

„Jo, tak to pak chápu," spokojila se s odpovědí Stefani a Hestie ucukl koutek.

„Chápeš? Takže taky něco prožíváš?" zajímalo dívku s havraními vlasy a Stefani se až zastyděla. „Z jaké koleje je? Od tebe z Mrzimoru? Nebo nějaký šprt z Havraspáru s roztomilými brýlemi? Počkej, nějaký tajemný tvrďák ze Zmijozelu?"

„Já jen obhlížím možnosti," mávla nad tím rukou hnědovláska a Hestia se zasmála. Tušila moc dobře, že Stefani mlží záměrně, ale zase nechtěla vypadat jako drbna, která všechno potřebuje za každou cenu vědět, a proto se více nevyptávala a spoléhala na to, že jí to hnědovláska někdy řekne samovolně.

„A přijdeš obhlížet možnosti i v pátek večer?" zajímalo ji a Stefani nechápavě přivřela obočí. „Myslím ten páteční večírek v mezikolejní společenské místnosti. Ten, jak ho pořádají Poberti."

„Jo, tenhle," improvizovala Mrzimorka. „Tak přemýšlela jsem o tom a možná bych mohla, no."

„No jasně, že můžeš," povzbudila ji Hestia, očividně velmi znalá v těchto věcech. „Zkoušky OVCE jsou až za dlouho, je teprve šestého září, tak proč si trochu ten poslední ročník neužít?"