Chvíle lásky | ✔️

11. kapitola | Neexistuje stvůra, kterou by nedokázala milovat

/8.9. 1977/

Právě skončila hodina obrany proti černé magii, na kterou chodila celá naše parta přátel, kterou dohromady stmeloval osud. Na obranu totiž chodila celá partička pobertů, ale zároveň Lily Evansová s Hestiou Jonesovou a také Stefani Scamanderová s Avou Abbotovou. Letos se výuky ujmula Amelie Bonesová, jak říkala Ava, obětavec z ministerstva.

Svoji autoritu měla přísným, ale přeci ne zlým pohledem a stržením bodu Nebelvíru, když přišla partička pobertů pozdě na hodinu, protože zaspali. Měla na krátko ostříhané hnědé vlasy a oblékala ze zásady dlouhé společenské kalhoty. Její intenzivní dvouhodinovka skončila a Stefani si začala balit své učebnice, pergameny a brky do své brašny.

Loudala se s tím, protože měla volnou hodinu na rozdíl od její nejlepší kamarádky Avy, která se sbalila v cuku letu a spěchala na studium mudlů. Jejího pomalého balení si všiml Sirius Black, který opustil své mužské přátele a zavítal ke Stefani. Nejdříve se velmi zvláštně nahýbal do strany, aby měl možnost vidět na její levé předloktí.

„Co to děláš?" pozvedla obočí vyděšeně a Sirius se poškrábal za zátylkem.

„No, dívám se, jak se ti zahojila rána," hájil svoje záměry černovlásek a ona pokývala chápavě hlavou. Vyhrnula si více rukáv na levé ruce a prohlédla si svoji ruku. Peter měl pravdu, těchto patnáct centimetrů jí bude navždycky připomínat tu noc z druhého září.

„Jsou lidé, kteří mají mateřská znamínka," prohlásila Stefani s úsměvem, „já budu mít tuhle jizvu."

„Na tohle byla i Pomfreyová krátká," zavtipkoval Sirius a při rozhlédnutí po místnosti si uvědomil, že se nachází v učebně obrany proti černé magii už skoro úplně sami. „Nechceš zajít do kuchyně ke skřítkům? Na brunch? Chtěl bych ti vysvětlit, že s vraždou tvého bratra nemám opravdu nic společného a," vykasal svoje levé předloktí, „nejsem smrtijed."

„To zní vlastně celkem pěkně," souhlasila nakonec Stefani a rozešla se směrem pryč ze třídy. Sirius Black byla další záhada, kterou nechápala a zajímala ji. Kdo uteče ze svého domova? Jaký důvod musí být tak závažný? Ona občas měla doma jisté dusno, ale nikdy by neměla odvahu na to v šestnácti letech prostě odejít.

„Ani jsem nevěděl, že je to v plánu," pokračoval ve své omluvě Sirius. „Na začátku července minulého roku jsem ten dům opustil a vzdal se veškerého luxusu, který mi byl nabízen."

„Copak? Byl jsi prvorozený golden boy Blackových?" uchechtla se Stefani a on se zasmál.

„Si piš," naparoval se. „Máti vždycky říkala, že na těch nafintěných plesech se malé čistokrevné holčičky postavily do rohu a dohadovaly se o tom, která si mě vezme. Každá chtěla být paní Blacková."

„Pro Merlina," ulevila si, jak hrozně to znělo. „Připadá mi to jako číst nějaký román od Austenové."

„Austenové? To je kdo?" zeptal se Sirius a Stefani se zasmála.

„Pardon, vy čistokrevní vlastně neznáte mudlovskou literaturu," rýpla si hnědovláska a on do ní přátelsky strčil.

„Hej! Mám pocit, že jsi také čistokrevná, Scamanderová!" vrátil jí to a ona pokývala férově hlavou.

„Pravděpodobně jsem," přitakala, „ale můj prastrýček Jacob z Ameriky je mudla. A sice nejsem žádný sečtělý člověk, ale mám ráda její romány."

„Je s tebou sranda, Scamanderová," odvětil Sirius. „Povídá se s tebou dobře."

„Od čeho jsem Mrzimor," zabušila si na hruď hrdě. „Není lepšího společníka než studenta z Mrzimoru."