Fake Name [h.s. fanfiction]

{35}

"Tys mi chtěla utéct." udržoval Harry svůj ton tiše ale přitom vypadal rozzlobeně.

"To máš tedˇ jako nějakého spojence, Harry?" nechtěla jsem na sobě nechat znát strach a podívala se na sestřičku. Musel ji nějak zmanipulovat, aby mu pomáhala.

"Ano." odpověděl na otázku Harry a vstal na nohy z nemocniční postele. "Já jsem tady ten, kdo určuje pravidla. Já jsem tady, kdo říká jak věci budou!" začal zvyšovat ton a pomalu se ke mě přibližoval. "Já jsem tady ten, kdo to všechno vede!" zakřičel až jsem se lekla. Byl tak neskutečně blízko mne a já rychle jednala v sebeobraně.

'Je po nehodě, stejně jako já. Bude oslabený, tak musím jednat co nejrychleji.' mluvila jsem si sama se sebou ve své hlavě.

Snažila jsem se ho udeřit, kopnout, jelikož jsem si myslela, že bude oslaben stále z té autonehody, mýlila jsem se. Nebyl slabý. Na to, že jsme měli autonehodu, z nás dvou on vypadal více živě.

"Hahahahahaha!" rozesmál se najednou hlasitě Harry. "Ty si myslíš, že mi dokážeš utéct tím, že se budeš do mě snažit bušit? Jsi naivní, Lily. Krásná ale naivní. Poprosil jsem tady sestřičku, aby mi dala morfium. Co nejvíc. Takže se těš, krásko. Nás dva čeká ještě dlouhá společná cesta." pousmál se šibalsky a políbil do vlasů. Já se nezmohla na slovo.