Morsmordre

Čtyřicet pět

Cinderella - Nobody's Fool

---
Věnováno kago01. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Zmijozel své famfrpálové vítězství oslavoval vskutku urputně. Ještě téhož dne, kdy zápas proběhl, se ve sklepení začaly objevoval smaragdové vlaječky, den další už pochodně po celém hradě ve veřejných prostorách plály jedovatě zelenými plameny. Ostatní koleje toto hadí řádění nesnášely zrovna dvakrát dobře, Nebelvírští rozsévali nenávistné pohledy, kudy chodili. Svým vítězstvím se Zmijozel dostal do čela školního poháru.

Hermiona se cítila povinná tvářit se zasmušile spolu se svými přáteli. Koneckonců sama patřila mezi hrdé lvy a její nejbližší, Harry, Ginny a Ronald, si jakožto členové famfrpálového mužstva brali výsledek zápasu osobně. Přesto se však nemohla ubránit radosti, že Zmijozel vyhrál. Věděla, že pociťovat sympatie vůči celé koleji kvůli jednomu člověku, že soudit ostatní podle jednoho, věru není správné, ba že je to úplná nesmyslnost, přesto si nedokázala pomoct.

Ani profesor Křiklan se své radosti nebránil. I přes svou sbírku studentů napříč všemi kolejemi, kteří měli své pevné místo v jeho klubu, pro něj byla ta hadí srdcovou záležitostí. Netrvalo tak nijak dlouho, než se rozhodl uspořádat další ze svých vyhlášených večírků pro zvané. S jednou výjimkou - každý z klubu si směl přivést jednoho hosta.

Ginny se okamžitě pustila do plánování. Z nebelvírské populární skupinky byli jen tři v Křiklanově klubu, držela se však přesto svého rozhodnutí, že to vymyslí tak, aby se mohli zúčastnit všichni. Dlouho do noci spolu přátelé sedávali ve společenské místnosti, kam je střelkyně pokaždé nahnala. Zmijozel možná vyhrál. Oslavu druhého otevření famfrpálové sezóny, jak si sami pro sebe profesorovu akci nazvali, však Zmijozelským přenechat nehodlali.

Ten večer však zůstaly ve společenské místnosti dívky jen samy dvě. Ronald a Levandule se Ginnyina plánování beztak účastnili jen zcela výjimečně, Neville šel brzy spát, protože se měl druhý den brzy ráno sejít s profesorem Křiklanem na soukromě domluveném doučování z lektvarů, které chlapci zajistilo i účast na Křiklanově večírku, třebaže v roli personálu, a Lenka, ta bydlela v jiné věži.

„Myslíš, že se k nám Harry ještě připojí?" poklepala si Ginny v inkoustu dosud nenamočeným hrotem brku o zuby, v rukou svírajíc štos pergamenů s přeškrtanými nápady a poznámkami, jak všechny přátele na večírek dostat.

„Těžko říct," pokrčila Hermiona rameny a odhodila si vlasy z čela. „Poslední dobou je vůbec takový roztěkaný. A podezřele času tráví s profesorem Brumbálem," nadhodila, třebaže neočekávala, že by se Harry Ginny svěřil, proč si v posledních dnech ředitel školy čar a kouzel vyžaduje jeho přítomnost, aniž by o tom už nevěděla.

„I kdyby nepřišel," pokrčila Ginny rameny. „Aspoň mám příležitost se tě konečně zeptat," naklonila se dopředu, jak si opřela lokty o kolena. „Neplánuješ jít náhodou na Křiklanův večírek s Malfoyem?" pozvedla obočí. A Hermiona se rozkašlala, jak zrovna polykala ve chvíli, kdy ji svými slovy Ginny zaskočila.

„Cože?" zalapala Hermiona po dechu, tváře rudé, ale nenamlouvala si sama před sebou, že na vině je skutečnost, že se sotva dokázala nadechnout. Ruka jí vystřelila ke krku, jak ji popadlo to náhlé nutkání se ujistit, že stříbřitý řetízek má stále pečlivě schovaný za košilí. „Proč bych tam měla jít s ním?" Tu možnost Dracovi sama navrhla už před pár dny, když on do Křiklanova klubu nepatřil. Shodli se na tom, že prozatím bude lepší se spolu bok po boku neukazovat.