Chvíle lásky | ✔️

20. kapitola | Zakopávám válečnou sekeru

/22.10. 1977/

Lily Evansová se stále nedokázala srovnat se smrtí svých rodičů. V těchto dnech byla velmi smutná, i když si nedokázala pořád připustit, že už své rodiče nikdy neuvidí. Také pochopila, že jediná rodina, která jí zbyla, byla její starší sestra Petunie. Starší sestra, se kterou neměla příliš přátelský vztah. Chtěla vše napravit, protože nechtěla být úplně bez rodiny.

Milá Petty,

vím, že jsme neměly vždycky ideální sesterský vztah. Také jsem si vědoma toho, že si o mně myslíš, že jsem zrůda, protože kouzlím. Ale když jsem před pár dny četla Denního věštce (takové ty pohyblivé noviny, jak se Ti nelíbí) a viděla jsem na hlavním titulku, že naši rodiče jsou po smrti, zlomilo mě to.

Na našem rozbořeném vztahu mám také svůj podíl, to přiznávám a nejsem na to nikterak pyšná. Ano, byla jsem dříve puberťačka, co Ti chtěla dělat naschvály. Jenže za posledních pár dní jsem dospěla o tolik let, že si to ani představit nedokážeš. Cítím se hrozně při pomyšlení, že jsi moje jediná zbývající rodina, která se mnou nemluví.

Četla jsem dopis od mamky, ještě ze září, kde zmiňovala, že se stěhuješ do Kvikálkova s Vernonem. Moc Ti to přeju, fakt hrozně moc. Poslední dva měsíce chodím s jedním klukem z mé koleje, s Jamesem Potterem, a začínám chápat, co to opravdová láska je. Pokud tohle máš s Vernonem, nemůžu být za tebe šťastnější. Můj původní záměr byl zůstat na Vánoce v Bradavicích, ale pokud bys chtěla, mohu přijet do Londýna a poté do Kvikálkova, kdybys chtěla. Do ničeho Tě samozřejmě nenutím, ale budou to první Vánoce bez nich, takže...

Začala brečet. Opět z znovu. Srdce se jí začalo opět lámat na milióny kusů. Smáčela dopis svými slzami a přitáhla si svá kolena k bradě. Bylo neuvěřitelné, jak moc nedokázala ovládat své pocity. Vytáhla si svůj látkový kapesník a vysmrkala se do něj, doufajíc, že to nemůže. Posadila se zpět nad dopis, odhodlaná ho dopsat.

Nevěděla, co bude zítra. Lord Voldemort či Smrtijedé mohou zabít její sestru třeba zítra. Nemá ponětí, co se stane za týden, za měsíc nebo za rok. Musela to s Petunií urovnat. Byla to přeci její sestra.

Do ničeho Tě samozřejmě nenutím, ale budou to první Vánoce bez nich, takže si myslím, že budeme obě šťastnější, když budeme spolu. Dávám stranou svou hrdost a všechnu zášť, kterou jsem v sobě, kdy měla. Zakopávám válečnou sekeru a ptám se Tě, sestřičko moje, jestli mi pomůžeš.

S láskou,

Lily

PS: Té sově dej nějaké zrní a vodu. Pokud mi budeš odpovídat, dej jí dopis do zobáku, ona najde cestu.

V tu chvíli do pokoje vtrhla její nejlepší kamarádka, Hestia Jonesová. Černovláska právě byla v Prasinkách, protože právě dokončovala svůj první trimestr a chtěla být připravená na semestr druhý, takže začala kupovat větší oblečení. Když vstoupila do jejich pokoje, chystala se jí vyprávět o svých nákupech, ale z ničeho nic zahlédla rudovlásku, jak jí stékají slzy po tváři.

,,Lily? Lily! Co se děje?" přišla za ní a obejmula ji okolo ramen. ,,Lils, řekni mi, co se děje, prosím. Mám o tebe strach poslední dny."

Zrzka se znovu vysmrkala do svého látkového kapesníku, aby dokázala vůbec mluvit. Podala jí její dopis, který měl být adresovaný její sestře Petunii. ,,Ch-chtěla jsem se udobřit s... s Petty. Když táta s mamkou umřeli, chtěla jsem... jsem, abychom se udobřily."

Hestia se uchechtla. ,,Merline, Lily," přivinula ji k sobě. ,,Ty máš vážně srdce ze zlata, jestli dokážeš zakopat tu válečnou sekyru, kterou s ní máš."