Chvíle lásky | ✔️

21. kapitola | Několik dopisů

/25.10. 1977/

Irene Kowalski se potulovala po New Yorku. Tohle byla ona, černá ovce rodiny. Všichni z její rodiny si pravděpodobně mysleli, že už se nachází v Británii a ona si to myslela též. Děda Jacob i babička Quinnie, mamka s tátou a sestrou Alice - zkrátka všichni.

Seděla v jedné z kaváren, které měla na New Yorku ráda a potřebovala napsat dopis Albusovi Brumbálovi, ředitelovi Bradavic. Chtěla do té úžasné britské kouzelnické školy nastoupit co nejdříve bude moct, když už ji vyhodili z Koločarů.

Byla téměř jistá, že už se do New Yorku nikdy nevrátí. Neměla tuhle zemi ani trochu v lásce, protože nevykazovala ani trochu známky po historii. Na rozdíl od Británie, kde se všude nacházely hrady, zámky a paláce. Chtěla tam bydlet a celý život záviděla Stefani a Andrewovi, že tak mohli žít.

Její rodiče neměli žádné sourozence a děda Jacob také ne, ale babička Quinnie ano. Měla sestru Porpentinu Goldsteinovou, později Scamanderovou a ta už dvě děti měla. Kevina Scamandera - otce Stefani a Andrewa - a poté Letu Scamanderovou, která děti mít bohužel nemohla.

Takže Stef i Andyho brala vždycky jako bratrance a sestřenice, ale čím déle je znala, tím více je brala jako bratra a sestru. Do Anglie moc ráda jezdila na prázdniny zvláště k prastrýčkovi Mlokovi, který je vždy uvítal všechny ve Whitby s otevřenou náručí. V tomhle ohledu si nikdy nerozuměla se svou starší sestrou Alice. Ta měla za to, že je Anglie ponurá a hnusná, protože v ní v jednom kuse prší.

Alice měla ráda sluníčko a teplé počasí, proto na zásnubní dovolenou také jela na Cookovy ostrovy. Irene by bývala jela s nimi, kdyby neměla školu. V tu chvíli samozřejmě nevěděla, že ji vyhodí. Byla ovšem ráda, že jsou rodiče se sestrou na dovolené společně s snoubencem Alice, protože si prostě mohla vše vyřešit sama.

A také tak udělala. Sama se dostala z Koločarů domů, našla si - krásnou - náhradu jménem Bradavice a chystala se tak odcestovat. Možná by na ni měli být rodiče pyšní, ale po nich nemohla chtít. Caroline a Marcus Kowalski nemohou být pyšní na dceru, která si vybrala Spojené království místo Spojených státu amerických.

Dobrý den vážený pane Brumbále,

mé jméno je Irene Kowalski a je mi sedmnáct let. Mojí babičkou je Queenie Kowalski (za svobodna Goldsteinová). Jak možná víte, sestra mé babičky se jmenovala Porpentina Goldsteinová, později Scamanderová, protože si vzala Mloka Scamandera, jednoho z řad vašich studentů.

Celý můj život mě táhlo mé srdce do Británie. Mám velmi blízký vztah s mou sestřenkou Stefani Scamanderovou, která právě studuje sedmý ročník v Bradavicích. Stejně příznivý vztah jsem měla i s jejím bratrem, Andrewem Scamanderem, než byl neprávem zavražděn.

Posledních šest let jsem studovala v Americké škole čar a kouzel, v Koločarech. Jenže nikdy jsem úplně nezapadala do americké společnosti a před týdnem jsem byla obviněna, že nejsem autorem jedné z esejí. Považuji Vaši za mnohem více kvalifikovanou a vzhledem k tomu, že jsem již plnoletá a mohu svá rozhodnutí činit podle svého uvážení, ráda bych Vás požádala, zda byste mě vzal do Vaší školy a umožnil mi dostudovat právě v Bradavicích, abych mohla složit zkoušky OVCE.

Doufám, že můj dopis shledáte užitečným a budeme i nadále v kontaktu.

S přátelským pozdravem,

Irene Kowalski

To byl první dopis, který chtěla napsat a odeslat. Věděla ovšem, že i kdyby nemohla nastoupit do Bradavic, odletěla by stejně. Našla by si práci a zůstala by tam. Ovšem byla velice sebevědomá a jistá v tom, že Albus Brumbál nebude mít důvod nepřijmout novou studentku .