Chvíle lásky | ✔️

22. kapitola | Vykasaný rukáv

/26.10. 1977/

První polovinu října nechal rok za sebou a každý, kdo opustil hrad si už na sebe oblékl kabát a ve společenských místnostech se začalo topit v krbu. Dokonce i ve Zmijozelu, o kterém si Nebelvírští mysleli, že tam snad ani oheň zapálit nejde.  Blížil se Hallowen a samozřejmě také Předvečer všech svatých.

Narcissa Blacková seděla zachumlaná ve své dece, užívala si praskající oheň a v klíně měla dva dopisy. Jeden od Luciuse a druhý od její sestry Bellatrix. Otevřela nejdříve ten od své sestry, aby si ten od svého milovaného schovala na později. Měla se dobře a věděla, že její vyhlídky na život jsou více než pěkné.

Milá Cisso,

tak jak to jde s Luciusem? Dlouho už jsem vás spolu neviděla, tak mi napiš, zda už proběhlo něco ostřejšího. Já se zatím zabydluju u Rodulphuse v Lestrange Manor. Je tu sice trochu nuda, ale moc času tu netrávím a spíš se angažuji v nějakých akcích u Pána Zla. Ale zpátky k tobě, radím ti dobře; nech Luciuse, ať ti nadbíhá i teď, aby sis ho obmotala okolo prstu. Před svatbou si chlapa musíš hýčkat, až po svatbě mu pak zatneš tipec!

Jinak mamka předevčírem porodila, nevím, zda ti dala vědět. Máme třetí sestřičku - samozřejmě nepočítám tu pitomou Andromedu - a jmenuje se Astrid! Táta z toho prý nejdříve trochu rozpačitý, že ani na počtvrté nemá syna, ale Astrid je prý úplně kouzelná, takže i srdce Cygnuse Blacka prý pookřálo.

Uvidím je všechny už zítra, tak zase napíšu a připojím i nějakou fotku. Pokud mě nepředběhne Holoubková v Denním věštci. Budou veliké křtiny a táta se určitě začne poohlížet po nějakém ženichovi pro naší malou ségrou, aby to nedopadlo jako se mnou, že jsem se vdávala v dvaceti sedmi! Ne, že by mi to vadilo, jsem ráda, že jsem měla nějaká léta volná.

Na druhou stranu, nevím, jak dlouho mi ta volnost vydrží. Moje tchanstvo pořád prudí s tím, že už nejsem nejmladší a že bychom měli mít s Rodolphusem děti. Nevím, jak dlouho jsem schopná to oddalovat, protože si nejsem vůbec jistá, zda umím být matkou. Tak si asi začnu půjčovat Astrid, abych trochu pochopila, co vlastně doma nechci mít.

Přežij to v té škole a doufám, že se uvidíme na Vánoce!

Bella

No, jasně. Tohle opravdu nemohl psát nikdo jiný než její černovlasá divoká sestra. Moc dobře chápala, co Bella myslí, když napsala, že se angažuje v nějakých akcích u Pána Zla. Vždy si myslela, že vraždění je výsadou mužského pohlaví, ale to do toho nemohla počítat Bellu. Také měla radost z narození jejich nejmladší sestřičky Astrid. Moc se těšila, až ji na Vánoce uvidí.

Nechápala ty jízlivé narážky ze strany její starší sestry Belly na mateřství. Ona osobně se na své děti ohromně těšila a nejraději by byla těhotná už teď. Přišlo jí, že nemá smysl žít pro nic jiného. Ale zase za těch spoustu let pochopila, že její sestra opravdu není materiál na výchovu dětí.

Otevřela druhý dopis a srdce jí poskočilo už i po přečtení oslovení.

Nejdražší Narcisso,

doufám, že tenhle dopis čteš v čas a já pak nebudu trčet v Prasinkách zbytečně. Přijď v sobotu dvacátého šestého října okolo druhé odpoledne do Medového ráje, chtěl bych tě vidět. Neskutečně mi chybí tvůj zvonivý smích, své živé vlasy a vlastně každý záhyb tvého těla. Tak strašně moc se nemohu dočkat, až se konečně staneš mojí ženou a budeš jen a jen má. Každý den se vracím do domu, kde jednou budeš bydlet se mnou a každý večer mi to tam připadá bez tebe tak prázdné.