Snesly se z nebe jako pohlazení,
padaly pomalu když se den v noc měnil
a za nimi všechny barvy slunce,
magické večerní svítání,
stačilo jenom zvednout ruce,
nechat je mělce přistát na dlani.
Maličké běloučké lehoučké cosi,
každý snad posvátně zatajil dech,
na prahu krásné však bezhvězdné noci,
šimravě jemné jak pavoučí pocit,
snesly se k zemi pírka,
co chybí teď andělům na zádech.
