Chvíle lásky | ✔️

25. kapitola | Skleněné oči

/26.10. 1977/

Milá sestřenko Stefani,

tady píše tvoje nejdražší sestřenka z Ameriky, Irene Kowalski! Co je u tebe nového? Vlastně mi to ani nepiš, brzy mi to řekneš sama. A víš proč? Koupila jsem letenku do Edinburghu - jsem si jistá, že dle ceny bude mít letadlo jen jedno křídlo - a letím za tebou do Bradavic. Proč vlastně? Vyhodili mě z Koločarů, v posledním ročníku! Nehoráznost, a navíc to bylo nespravedlivé! Ale všechno okolo mého vyhození ti detailně povím až dorazím do té vaší bomba školy, konkrétně do Prasinek, pošlu ti po Patronovi zprávu. No, ale abys věděla, proč říkám ,,bomba školy", tak to není jen, protože si myslím, že jsou Bradavice skvělé... poté, co mi madam Důležitá - aneb ředitelka Koločarů - oznámila, že mám padáka, něco mě napadlo a napsala jsem vašemu řediteli Brumbálovi! Takže na poslední ročník jdu k tobě, holka! Takže mě v listopadu čekej!

Doufám, že se na mě těšíš, protože to bude ten nejlepší rok!

S láskou,

Irene

,,Irene vyhodili z Koločarů!" vyhrkla nadšeně Stefani a její kamarádka na ni nechápavě zírala. ,,A nastupuje do Bradavic! V listopadu ta holka přijede a konečně bude žít v Británii!"

,,Aha, to je skvělý!" pochopila Ava a vzpomněla si na Stefani špinavě blonďatou sestřenku, ,,proč jí pro merlina vyhodili?"

,,To mi prý vysvětlí, až dorazí," mávla nad tím rukou a udělala takový malý taneček. ,,Přesně jí tu potřebuju, jestli mám přežít celou tuhle věc s miminkem. Potřebuju tetu Irene, která všechno vidí tak... jednoduše a americky."

V tu chvíli se ozvalo klepání na dveře, děvčata vyzvaly neznámou ke vstupu a ona vstoupila. Ano, všemi známá Lara Backerová, jedna z největších drben, co navštěvovaly Mrzimor. ,,Ahoj, Laro," pozdravila ji vlídně Stefani a i Ava zamumlala něco jako pozdrav. ,,Jak se máš?"

,,Fajn, díky za optání," vydechla už automaticky blonďatá dívka. ,,Hele, potkala jsem na obědě toho Pobertu - Remuse Lupina - a máš se s ním okamžitě sejít v mezikolejní společenské místnosti."

,,Aha, díky za zprávu," poděkovala jí upřímně, Lara jí úsměv letmo oplatila a okamžitě zmizela z jejich pokoje. Stefani si povzdechla při vzpomínce na novou realitou, které musela čelit, těhotnou realitu.

,,Aha, tak okamžitě," houkla ironicky Ava a Stefani převrátila oči.

,,Ušetři mě, prosím," požádala ji, rudovláska zvedla omluvně ruce nad hlavu a hnědovláska se vydala pryč. V ruce svírala dopis od svého dědy a těšila se, až mu jej ukáže. Těšila se, až postoupí v jejich výzkumu a ona zjistí, jak je možné, že má všechny ty podivné skutečnosti.

Musela ovšem myslet i na jiné okolnosti. Na to, co se skrývá pod jejím srdcem. Řekne jim to dohromady nebo každému zvlášť? Byla přesvědčená, že Remus zareagují dobře a s chladnou hlavou - je to přeci Remus. Ale Siriuse nedokázala absolutně odhadnout. Cítila to na nějaký extrém - buď veliká radost nebo odmítnutí. Bude se vůbec chovat dospěle a vezme to zodpovědně?

Pokoušela se sama sebe představit za pět let. Nejdříve si představila jí, Remuse a to malé; zvláštní představa, téměř nepředstavitelná. Dokázala si představit Náměsíčníka jako milujícího otce, co ovšem bude nad dítětem držet pevnou ruku. Jeho upřímný a rozšířený úsměv, nějaké chrastítko a jejich miminko. Vcelku pěkná představa, ale stalo by se to tak? Nebyla si jistá.

No a poté tu byl Sirius. Byl by i on milující otec? Jeho viděla jako rošťáckého tatínka, který by jejich chlapečka posazoval na koště nebo holčičce ukazoval, jak má správně provokovat maminku nebo kočku. Jasně, určitě by jí společně rozstříhali nějaké tričko třeba na prsou nebo by mávli hůlkou tak, aby bábovka měla zelenou barvu.