Chvíle lásky | ✔️

29. kapitola | Noční sova v Zapovězeném lese

/16.11. 1977/

Stefani Scamanderová prožívala novou etapu života, která pro ní byla nová a nesrovnatelná s ničím jiným. V knihovně už zašla - společně s Hestiou - do takových oblastí, kde se mluvilo o tom, jaké je těhotenství kouzelníků a následná výchova - a kočírování jejich schopností.

Ovšem nepřipadala si sama, tedy alespoň většinu dne ne. Nedala se počítat noc, kdy usínala s myšlenkou, že jí nikdo nedrží v náručí. V tu chvíli se cítila osamělá, ale zároveň zmatená. Dokázala si představit vedle sebe jak Siriuse, tak i Remuse.

Za tohle se nenáviděla. Proč nedokáže mít ve svých pocitech pořádek? Tohle byla ta stinná stránka, ale tyhle pocity měla jen pod pláštěm noci. Když venku svítilo sluníčko a ona byla v obklopení svých přátel, skoro až si byla jistá, že k výchově toho malého miminka nepotřebuje žádného chlapa. Hestia byla ve svém těhotenství o měsíc napřed, takže jí perfektně edukovala ve všech věcech a nebýt jí, Stefani by často panikařila úplně zbytečně.

Říjen vystřídal listopad, a to znamenalo, že se ve Velké síni oslavoval Předvečer všech svatých a Pobertové následně udělali ještě večírek, kterého se tedy ani Stefani ani Ava nezúčastnily.

Stefani nemohla pít a také se nechtěla zbytečně střetávat s nepovolanými osobami. Ani Ava neměla potřebu se večírku zúčastnit, leč jí Hestia Jonesová lákala. Za prvé, nechtěla být v okruhu Lily - a tedy nejoblíbenějšího páru Bradavic Lily a Jamese - a za druhé, ani Petera nechtěla také dvakrát potkat.

Polovina listopadu už zmizela v minulosti, ale po sněhu zatím byly ani památky. Matka příroda si dávala na čas a nabídla Skotsku posledních pár dnů, kdy se teplota vyšplhala na dvacet stupňů. Stefani už se modlila za konec listopadu, tedy konec prvního trimestru jejího přeslavného těhotenství. Neustále jí bylo nějak nevolno a už se těšila na ten druhý, o kterém Hestia Jonesová básnila již od začátku října.

Hnědovláska si šla lehnout už v půl osmé, protože se necítila dvakrát nejlíp, ale stejně po hodině a půl se stále převalovala z bohu na bok. Pohlédla na svou zrzavou nejlepší kamarádku, která jen spokojeně oddechovala a začala jí závidět. Ve svém podbřišku cítila zvláštní šimrání a pohyb. Nebylo to nic bolestného, to určitě ne, ale nemohla usnout.

Měla chuť zavolat jméno jednoho z těch kluků, kteří jsou tatínkové toho maličkého miminka. Chtěla to s někým z nich sdílet, i když k nim cítila nepopsatelnou zášť. Ano, měla ráda ty rozhovory o těhotenství s Hestiou či Avou, ale zároveň se cítila neskutečně sama.

Zvedla se do sedu a následně se postavila i na nohy. Dostala šílený, ale velice příjemně vypadající nápad. Zachtělo se jí se projít po bradavických pozemcích. Dříve se po nich procházela téměř neustále, ale od té noci, kdy ji škrábl Remus to neudělala ani jednou. Oči jí sjely na levé předloktí, kde se jí stále vyjímala jizva od hlubokého škrábnutí, za které mohl Remus Lupin. Přehodila přes sebe podzimní kabát a vytratila se z pokoje.

Jakmile se objevila na krásně zelené trávě, kterou se Britové vždy mohli chlubit, narovnala se a zhluboka se nadechla. Sic přes den stačilo tenké tričko s dlouhým rukávem, teď se jí kouřilo od pusy. Ale zima jí nebyla. Cítila se dobře, když vypadla ze zadýchaného pokoje, ve kterém měla přísný zákaz přes noc větrat, protože to její kamarádka neměla ráda.

Pohlédla na oblohu, tolik hvězd pohromadě jí fascinovalo. Měsíc byl na odstupu, takže měl Remus svoje nejhorší období asi týden zpět. Než otěhotněla a pátrala s ním po svých schopnostech, sledovala to velmi precizně a přesně věděla, kdy bude Úplněk.