He changed my life.

část 19. - I miss her .

"Havárie letadla číslo 649 do Londýna havaroval asi před hodinou a zatím nejsou hlášeni žádní přeživší. Letadlo letělo večer z Malediv a zítra ráno mělo přistát v Londýně. To už se ale bohužel nestane." Emma! V té chvíli se mi udělalo špatně.. Rychle jsem vyskočil z postele a chtěl jsem utíkat dolů za Anni ale zatočila se mi hlava a já padal.. Najednou byla všude tma.. 

Všude jenom tma, tma a nic víc. Najednou jsem slyšel hlasy jakoby z dálky. Jako by na mě někdo volal ale stál na druhé straně obrovské chodby a já ho sotva mohl slyšet. Co se to děje? Kde to jsem? Co se stalo? Najednou jsem uviděl tlumené světlo, všechno začínalo světlat. Všude okolo se pomalu objevovali tvary a nakonec sem je dokázal i rozeznat. Louka, tráva, květiny, stromy v dálce a ... a postava... dívka.. stojí jen kousek odemě a já jí nevidím do tváře ale slyším, že pláče. Najednou se všechno zase setmí.. Je tu zase tma stojím tu ve tmě ale pořád slyším pláč. Je tu naprostá tma a najednou se tu objeví ona i přes tu tmu jí vidím. Příjde mi, že jí znám ale nejsem schopen si vzpomenou.. Co se to se mnou děje?

Pohled Emmy (Před odletem)

Stojím tu a čekám na tátu, už je docela pozdě a my musíme už jít.. Pořád koukám na mobil a na hodiny. Táta pořád nikde. 3 Hodiny do odletu .. Kufr jsem postavila za dveře a bežela k tátovi. "Tati! Tati!!! Kde jsi?! Musíme jít!" křikla jsem u dveří. Nikdo mi neodpovídal. Co to zase zkouší? Sám mi říkal jak si mám rychle zabalit, že nemáme čas a nakonec čekám já na něj. Vešla jsem k němu a procházela pokoje. Přes malou světlou kuchyňku jsem přešla do chodby a z ní hned do ložnice. Otevřela jsem a uviděla jsem tátu ležet na zemi. Rychle jsem k němu běžela a začala jsem mít strach. "Tati?" klekla jsem si k němu a trochu s ním zatřásla. On se na mě podíval. "Uff, tati co se stalo?" Pomalu jsem ho posadila a opřela o postel. "Já ani nevím, zlatíčko. Najednou se mi udělalo nevolno a upadl jsem." snažil se pousmát. "Donesu ti vodu a pak zajdu k sobě pro věci, Dneska tu přespíme a zítra odpoledne poletíme domů. Zavolám tam a všechno domluvím" pousmála jsem se a pomohla jsem tátovi na postel. 

Pohled Ryana

"Ozval se někomu?" sedl jsem si mezi kluky na sedačku a napil jsem se ze skleničky. "Já jsem mu zkoušel volat ale vůbec mi to nebere, padá mi to pořád do hlasovky." ozval se Fredo. "Posranej Bieber, on asi nechápe, že se mu chci omluvit? Vím, že jsem to přehnal ale byl jsem naštvanej." zavrčel jsem, "Zajedu za ním odpoledne." zašeptal jsem se šel si udělat snídani. Po chvíli za mnou přišla Megan. "Můžu s tebou odpoledne za Justinem?" podívala se na mě. "No, hele já nevím jestli to je dobrej nápad. Chci se mu omluvit a vyřešit si to s ním a né se ještě víc pohádat a to by se určitě stalo kdyby jsi šla taky. Promiň." pousmál jsem se a nalil si džus.

Pohled Emmy

"Už je ti líp?" usmála jsem se na tátu a položila mu na stolek večeři. "Asi půl hodiny jsem se tam s nima domlouvala aby mi dali něco sebou. Nikdo nerozuměl angilcky, chápeš to?" zasmála jsem se a sedla si k tátovi na postel. "No vidíš ale ty jsi šikovná vždycky všechno domluvíš! Promiň, že jsme dneska neodjeli" pohladil mě po zádech. "To nevadí, jen aby ti bylo dobře" usmála jsem se. "Jsi stejná jako maminka." pousmál se a pořád na mě koukal. "Taky byla takhle hodná a vždycky si se vším dokázala poradit" pořád se na mě usmíval. Mě se v tu chvíli ale chtělo spíš brečet. "Chybí mi tati." on se na mě jen podíval a objal mě okolo ramen. "I mě chybí, zlatíčko" . Utřela jsem si slzy a podívala se na tátu. "Měl by jsi spát" usmála jsem se. "Já si jdu lehnout na sedačku a kdyby něco tak řekni" šeptla jsem a lehla si na sedačku do rohu. Hodila jsem přes sebe slabou deku a během chvíle jsem usnula. 

Vzbudil mě zvuk mobilu, sedla jsem si a rozhlédla jsem se kolem sebe. Můj mobil to nebyl. Najednou si táta taky sednul a ze stolku vzal vyzvánějící mobil. "Ano Annie?" aha to je Annie, nic se nedějě. Znovu jsem si lehla a snažila se usnout. "Cože? Co se stalo? Pojedeme hned prvním letadlem zítra!!! Ať nás někdo vyzvedne na letišti a hned nás tam odveze!" V tu chvíli jsem si uvědomila, že se něco muselo stát. "Co se stalo?" Táta rozsvítil lampičku a já viděla jeho smutný pohled pod umělým světlem. a pak mi to došlo úplně, proč by měla Anni zařizovat odvoz když je tam Justin?... "Tati co se stalo? Neříkej mi, že něco s Justinem?!" křikla jsem. On pořád mlčel. Zvedl se a došel ke mě. Sedl si vedle mě a podíval se mi do očí. "Je mi to líto, zlatíčko" 

--------------------------------------------

Další kratší část. Omlouvám se, že části nejsou tak dlouhé ale nestíhám a chci přidávat aspoň něco tak se nezlobte:) Ještě jsem vám všem chtěla poděkovat za vaše ohlasy, voty, přečtení a všechno!:) Hrozně mě těší když vidím, že se to někomu líbí:)