Chvíle lásky | ✔️

30. kapitola | Matheo

/16.11. 1977/

Hestia Jonesová potřebovala uniknout z toho světa a věděla o jednom místě, kde všechen ten blázinec pominul. Toho místo se nacházelo na Příčné ulici a prodávala se zde zmrzlinu. Měla už kurz Přemisťování, který si udělala o prázdninách. Byla to jedna z výhod, kterou nabízela práce s Luciusem Malfoyem, který jí tento kurz zaplatil.

Posadila se k jednomu ze stolů a sledovala, jak se kouzlem zvedl jeden z objednávacích lístků z pultu a přilétl pomocí levitace směrem k ní. Sice byla už druhá polovina listopadu, ale ona prostě milovala pořádnou zmrzlinu a nejlepší měl Florián Fortescue. Prohlédla si lístek s nabídkou, a když ho zavřela, přišel k ní Florián.

,,Tak, Hestio, co si dáš?" zeptal se černovlasý muž s úsměvem. ,,Potřebovala ses odreagovat od učení se na OVCE?"

,,Tak trochu," zaculila se Hestia a on se k ní posadil. ,,Dneska jsem tu jediná, co se děje?"

,,Válka je děje," povzdechl si majitel Zmrzlinkářství, ,,a taky začíná být zima."

,,Pravého milovníka zmrzliny ani jedna z těchto věcí nezastraší," dodala mu dobrou náladu a on se na ní usmál.

,,Dáme si panáka?" navrhl Florián a už se skoro zvedal, aby ho přinesl. ,,Jsi už plnoletá, takže ti ho mohu nalít s čistým svědomím."

,,Nemám si, díky," odmítla černovláska a on nechápavě přivřel obočí, ,,ale kilo vanilkové zmrzliny politou nějakým čokoládovým nugátem a ty tvoje barevné posypky."

,,Páni, ty jsi odmítla alkohol," podivil se. ,,Co se s tebou stalo, prosím tě?"

Nebelvírská studentka se rozhodla, že půjde s pravdou ven. Znala Floriána už dlouhá léta a věděla, o jakého skvělého člověka se jedná, proto si rozepnula svou volnou mikinu na zip a v tu chvíli muž spatřil její těhotenské bříško v upnutějším tričko. ,,Jsem těhotná," prozradila mu a zase si zapnula svou mikinu. ,,A říkám ti to, protože už se nemohu dočkat, až si k tobě bude můj syn chodit pro zmrzlinu."

,,Tvůj syn?!" vyhrkl překvapeně Florián. ,,Budeš mít chlapečka? To je úžasné, Hestio. Ale stejně se musím zeptat... Jak? Kdo? Kdy?"

,,No, přes patnáct týdnů," odpověděla mu přímo, ,,stalo se za takových zvláštních podmínek, které bych raději nerozváděla, není to jeden z momentů, na které bych byla pyšná. Ale jsem celkem šťastná, i přestože to bude velmi náročné."

,,Přinesu zmrzliny rovnou dvě kila, když jíš za dva," zvedl se impulsivně a Hestia se zasmála. ,,Jak víš, že je to chlapeček? Chodíš na nějaké prohlídky? K Pomfreyové?"

,,No, vzhledem k tomu, že bych chtěla být lékouzelnicí," vyvrátila mu, ,,tak se kontroluji tak trochu sama."

,,No vidíš, jak to všechno zvládáš," pochválil jí Florián, ,,jsem na tebe pyšný, Hes. Tohle zvládat sama, nezvládl by to každý."

,,Nejsem tak úplně sama," odporovala mu. ,,Mám spoustu přátel, kteří mě podporují za každé situace."

,,Praví přátelé jsou vždycky potřeba," přisvědčil černovlásek, ,,ale stejně, kdybys cokoliv potřebovala, dej vědět."

,,Bude z tebe jednou skvělý táta," vinšovala mu Hestia s úsměvem. ,,Tvoje děti budou mít veliké štěstí."

V tu chvíli ale udělala jednu věc, která skoro až Floriánovi zlomila srdce. Z tváře se mu vytratil veškerý úsměv a hrdlo se mu zúžilo. Cítil se naprosto příšerně, což Hestia ihned poznala, chytla ho za paži a vykulila oči. ,,Merline, řekla jsem špatně? Co jsem řekla? Moc se omlouvám, Floriáne, nechtěla jsem-"