Erin a její geniální nápady

život s Bowie je super

Jednou po škole mě Bowie pozvala do mirákula a já jsem byla hrozně moc natěšená. Musela jsem to nejdříve říct mamce a ta mi řekla že tam můžu, ale ať nevyvádím hlouposti. Jasně řekla jsem. Tak jsme se rozloučili a odešla jsem. před domem na mě čekala Bowie a řekla mi že máme na její mámu počkat na hřišti. Tak jsme vyrazili. Cestou na hřiště jsme hráli hru jménem slovní fotbal samozřejmě na Bowiině telefoně. A už jsme byli na hřišti cesta totiž uběhla jako voda. Na hřišti jsme si sedli na rouru která byla docela vysoko nad zemí. Na té rouře jsme také hráli slovní fotbal. Když pro nás přijela Bowinina máma mi jsme si jí nevšimly a když na nás křikla ať slezeme já se tak lekla a spadla jsem. Dost mě bolely žebra, protože jsem na ne dopadla. Hned ke mě běžela Bowie a její máma. Na něco se mě ptali, ale já jim vůbec nerozuměla a pak jsem už ani nic nevyděla. Když jsem otevřela oči, tak nade mnou stála máma s tátou a hladili mě. Jak z filmů znám určitě se mi něco stalo koukla sem se na sebe. Jo, stalo se mi to: když jsem spadla s té výšky tak jsem si zlomila dvě žebra. dost mě to bolelo. Máma mi řekla že vše bude v naprostém pořádku a že se na mě přišel podívat i táta a Bowie. Táta mi jenom řekl že budu statečná a Bowie mě objala a řekla že vždycky když mě bude moct navštívit tak že jsem pude. Pak přišla doktorka a řekla mi co se mi stalo. A taky řekla že už moje rodina a Bowie musejí jít, protože potřebují, aby jsem prošla ještě jedním rengenem. Tak mi dali pusu a šli.(Samozřelmě mi Bowie nedala pusu.) Nechali mi tu moje věci a pár plyšáků.