Chvíle lásky | ✔️

31. kapitola | Svět je tak maličký

/20.11. 1977/

Irene Kowalski dorazila po dlouhé cestě do Prasinek. Bylo až neuvěřitelné, jak krásná byla cesta osamělým vlakem, ve kterém se nacházela jen ona a ta příjemná stařenka se sladkostmi. Pohlédla na své hodinky, které si na nádraží King's Cross pečlivě přeřídila a zjistila, že za chvíli odbije třetí hodina odpoledne.

Měla veliké štěstí, protože dnes zrovna nebyl jeden z těch dnů, kdy se mračna rozčilovala na svět a posílala dolů velké návaly deště či bouřek. Počasí bylo na konec listopadu až překvapivě přívětivé. Kufr nechala ve vlaku v oddílu pro zavazadla, jak jí Brumbál psal v instrukcích a prošla se kouzelnickou vesničkou, o které jí vždycky Stefani, Andy a Leta vyprávěli.

Měla na sobě vysoké boty do třetiny lýtek, protože nevěděla, jaké počasí zažije. Na hlavě měla posazený světle hnědý baret, velmi podobný jako nosívala její babička, Queenie. Sice svítilo sluníčko a na nebi člověk nemohl spatřit jediný mráček, ale přeci jenom už nebylo září, takže dívka na sobě měla slušivý hnědý pršiplášť, který se zapínal na veliké knoflíky, a přes rameno měla brašnu, ve které nosila své nejpotřebnější věci.

V dopisech se přibližně domluvila se Stefani, že na ni bude čekat na školních pozemcích - protože Sybila Trelawneyová vyvěštila na dvacátého listopadu dobré počasí. Irene sice byla k věštění vždycky celkem skeptická, ale na druhou stranu chtěla věřit tomu, že její první den v Bradavicích bude sluncem zalitý.

Ovšem stalo se něco, co nemyslela, že zažije. Zahlédla obrovskou deku, na které leželo snad osm osob. Poznala Stefani na velikou vzdálenost, protože její hnědé vlasy s trochou červeného odlesku si nedokázala nikdy splést. Když se přiblížila ještě trochu blíže, poznala Avu Abbotovou, nejlepší kamarádku Stefani, která se vyznačovala křiklavě zrzavými vlasy.

,,Irene Queenie Kowalski!" zvolala radostně Stefani, zvedla se z obrovské prošívané deky a utíkala své sestřence naproti. Na dece se ovšem nacházeli v plném počtu Pobertové a samozřejmě také Hestia s Lily.

Remus se začal soustředit na tu špinavou blondýnku, která se právě blížila k jejich pozvláštní partě, a pak zaslechl jméno, které Stefani vykřikla. Snažil se s ní navázat oční kontakt a nějak v klidu tuhle situaci vyřešit. Jak má říct Irene, se kterou si již více než tři měsíce dopisuje, že pravděpodobně zbouchnul její sestřenku Stefani, se kterou je stále docela rozhádaný.

,,Všichni, tohle je Irene," rozhodila rukou a všichni členové téhle pozvláštní skvadry si prohlédli jejich novou spolužačku. ,,Irene, tohle je-"

,,Sirius Black," zvedl se na nohy a potřásl si s Američankou rukou. ,,Já jsem otec dítě Stefani," pak pohlédl na svého nejlepšího přítele, který stále seděl na dece a trochu nervózně se klepal, ,,tedy, poloviční otec."

,,Já jsem Remus Lupin," vyskočil na nohy hnědovlasý mladík a Irene vytřeštila oči. Je tohle on? Ten Remus z kavárny, kterého potkala v létě v Londýně? Stefani se s ním zná? To kdyby věděla! ,,Druhý poloviční otec."

V tu chvíli dívce zatrnulo. Tohle bylo nějak moc informací na ní. Nejdříve se soustředila na Remuse Lupina, protože do něj byla bláznivě zamilovaná, ale až teď si začínala uvědomovat i další skutečnosti, které jí překvapily. Stefani je těhotná?! A jak jako poloviční otec? Proč zrovna Remus?! A tenhle Sirius Black, kdo to je? Je snad příbuzný s tím Blackem, který zavraždil Andrewa? Stále nerozuměla tomu, co všechno se tady děje.

,,T-těší mě," potřásla mu ruku Irene, snažíc se zakrýt skutečnost, že Remuse už delší dobu zná.

,,I když poloviční, všichni tak trochu věříme, že to dítě bude Siriusovo, má na to geny," poznamenal sarkasticky Peter Pettigrew a podal si také ruku s Irene. ,,Jsem Peter Pettigrew."