Stalker [Larry Stylinson] (CZ)✔︎

♦️19.kapitola♦️

Z pohledu Harryho:
K domu Tomlinsonů jsem přijel jak nejrychleji to šlo . Chtěl jsem už vyjíždět z domu, když mi zazvonil mobil, na kterém se objevilo jméno Louis.  Okamžitě jsem ho zvedl a uslyšel Louisův hlas plný bolesti.

Vtrhl jsem do domu Tomlinsonů a zamířil do kuchyně, kde se ozývalo bolestné kňučení. Zamířil jsem tam a to co jsem viděl mě bolelo.

Na zemi ležel Louis schoulený v klubíčku a občas vzlykl. Přistoupil jsem opatrně k němu a chtěl ho obejmout, jenže se lekl a oddálil se ode mne.

" Shhhh.... Louisi to jsem já" zašeptal jsem, abych ho ještě více nevystrašil. Byl jako toulavé ustrašené kotě, co se nevědělo, co má dělat. Bylo mi ho líto.

Louis přestal plakat a zdvihl hlavu směrem ke mě. Dívali jsme si do očí. Měl je plné slz. Pořád mu slzy tekly, ale přišlo mi, že o nich ani neví. Náš oční kontakt přerušil až on, když se mi vrhl do náruče, kde se ještě víc rozplakal, ale spíš štěstím, než bolestí.

Pevně jsem ho sevřel v náručí. Už nikdy jsem ho nechtěl pustit. Už nikdy jsem nechtěl dovolit, aby mu někdo ublížil.

Louis se ke mě tiskl, co nejvíc to šlo. Vzal jsem ho opatrně pod koleny a rozešel se s ním směrem k jeho pokoji, kde jsem ho položil do postele.

" Nechoď nikam prosím" zakňučel Louis, když jsem ho pustil a chtěl zatáhnout žaluzie.

" Jenom zatáhnu a jsem hned u tebe dobře?"  uklidnil jsem Louise a věnoval mu malou pusu na čelo

Co nejrychleji jsem zatáhl a vrátil se zatím klubíčkem neštěstí. Lehl jsem si k němu a přitáhl si ho k sobě.

"Zlato?" Protnul jsem to nesnesitelné ticho, ve kterém se občas ozval vzlyk Louise, který měl svou hlavu zabořenou v mé hrudi.

Dostalo se mi jen tiché Hmm, které mě polechtalo na hrudi přes rozmočené tričko od Louisových slz.

" Kdo ti to udělal? Co se tu stalo?" Zašeptal jsem 2 otázky, které mi vrtaly hlavou od té doby, co jsem ho spatřil v klubíčku v kuchyni.

Louis zvedl hlavu a já uviděl ty jeho oči zalité slzami a moje srdce se tříštilo na kousky. Bylo mi ho líto. A měl jsem vztek. Né na něho, ale na sebe, protože jsem ho nedokázal ochránit.

" J-j-já...." Trochu se uklidnil a sednul si. " Já šel jsem normálně do kuchyně, jako každé ráno a u stolu seděl otec. Ptal se mě zda nepotřebuji nějaké peníze, a tak jsem mu říkal, že nepotřebuji a že odvoz na dnešek mám. Ptal se mě kdo pro mě přijede a já jsem řekl tvé jméno. Otec mi zakázal se s tebou bavit a já se s ním začal hádat. Poprvé v životě na mě zvýšil hlas. Řekl mi, že někdo jako ty se nebude bavit a pomáhat nule jako mě." Pořádně se nadechl a já dostal vztek na jeho otce, jak může vůbec něco takového říct? To jsem však nevěděl, že to nebylo to nejhorší.

" Byl jako rozzuřený býk a já couval, než jsem narazil na zeď. Otec mi vyčetl všechno. Nejvíc však to....to že jsem gay. Řval na mě kvůli tomu a taky mě kvůli tomu zmlátil. A já ti hned jak odešel volal" Nadechl se a přiblížil se ke mě " no a dál to znáš." Dořekl a přitulil se ke mě.

" Lou?" Řekl jsem a nečekal na odezvu a pokračoval " To co řekl tvůj otec neber vážně ano? Není pravda, že jsi nula. Jsi normální kluk, který je pro mě dokonalý. A někdo jako já? Jsem normální jako většina lidí..... teda v pár věcech, ale jsem člověk? Jsem. Nejsem nějakej mimozemšťan, dinosaurus a podobně. Jsem normální živá bytost s citama. I když se to občas nezdá. A zlato, že jsi gay neznamená, že máš nějakou pohlavní nemoc nebo na něco umíráš. Náhodou je to dobře. Nevím, co bych dělal kdyby jsi nebyl." Dořekl jsem svůj proslov a lehce Louise políbil.

Louis mi polibek opětoval a za chvíli už to nebyl jen nevinný polibek, ale dravé líbání. Už nikdy nedovolím, aby někdo ublížil Louisovi...... mému Louisovi.