Pouto dvou andělů.

Kapitola 16.

Daisy s Michaelem šli do jednoho pokoje a tam čekali na to, jestli se Jace a Clary vrátí do domu.

„Bojím se." Zašeptala Daisy.

„Čeho? Jsi lovec stínů, správně by ses neměla bát ničeho, nebo to alespoň nikomu neříkat." Trochu se pousmál Michael. I když to nedával najevo, taky mu nebylo zrovna nejlépe. Obával se velké hádky s jeho rodiči. Chytl Daisy ruku a pevně jí držel. Ona se opřela o jeho hruď. Poslouchala tlukot jeho srdce a jeho dech. Cítila, jak je napjatý, a to jí zrovna moc neuklidňovalo.

Najednou se strašnou ránou bouchly dveře a následovalo spoustu nadávek.

„Sakra... už jsou tady." Usoudil Michael. Oba se zvedli z postele a čekali až někdo přijde do pokoje. Dveře se otevřeli.

Michael měl pravdu opravdu to byla Clary a za ní Jace. Vypadali naštvaně a vystrašeně. Clary víc.

„Co tady děláte?" Začala křičet Clary. „Tady nemáte co dělat. Co jste si sakra mysleli? Že na jeden den zmizíte, aniž byste to někomu řekli a pak se vrátíte jako kdyby se nic nestalo?"

„Clary nekřič tak. Prosím. Je to zbytečné." Promluvil klidným hlasem Jace, aby Clary uklidnil.

„Ne! Oni lhali." Otočila se na chvíli k němu a pak zase na Michaela a Daisy. „Víte, jak se všichni o vás bojí? Isabella mi málem ani neřekla, co se stalo, protože byla tak vyděšená, že jsem jí nic nerozuměla. Vall jsem slyšela, jak brečí. Simona, jak nadává, Aleca taky a Magnuse, jak používal kouzla, aby vás našel. Všichni si mysleli, že vás démoni našli a chystají se vám vyříznout srdce. To jste vážně tak hloupí? Nejen že po vás jdou démoni, vy se jim ještě sami nabízíte? Daisy myslela jsem, že máš víc rozumu, ale evidentně ne. Chováš se jako civil, který nemá co ztratit."

„Mami dost!" Okřikl jí Michael. „Daisy z toho laskavě vynech. Je to moje chyba. Ona o tom nevěděla, dozvěděla se to až tady." Michael nikdy nebyl tak naštvaný, jako teď. Jeho matka řekla něco, co nikdy neměla, protože to není pravda. Všichni na sebe chvíli jen zírali a Clary se zaleskly oči.

„Možná... možná by bylo lepší..." Začala Clary, ale Jace přešel k ní a začal jí trochu přemlouvat.

„Nedělej to Clary. Budeš toho litovat a nikdy ti to neodpustí." Jednou rukou Jace odstrčila a podívala se Michaelovi přímo do očí.

„Bylo by lepší, kdybyste nežili spolu. Daisy by se měla odstěhovat. Pak se možná začnete chovat jako praví nefilim." Řekla Clary a po tváři jí začaly stékat slzy, které si hned otřela rukou.

„Cože?" Vyhrkl Michael. „To nemyslíš vážně, mami?" Michael i Daisy byli tak zaskočeni, že nedokázali ani dýchat. Nikdy by si nemysleli, že zrovna Clary bude ta, která bude chtít, aby se rozešli.

„Myslím." Řekla Clary pevným hlasem.

Daisy se zastavilo srdce. „Jak bychom neměli žít spolu? Vždyť jsme spolu spojení." Daisy začala také brečet až na to, že ona nechala ať jí slzy volně stékají po tvářích. Ať Clary vidí to, jak jí její slova ublížily. Pak otevřela pusu a podívala se na Clary.

„Myslela jsem, že nám zrovna vy budete rozumět," Clary se na ni také podívala. „ale zmýlila jsem se." Daisy si vzala svůj batoh, který byl opřený o zeď a vyšla z pokoje. Na nikoho se ani nepodívala jen se na chvíli zastavila u dveří pokoje.

„Děkuji vám za všechno." A šla dál. V uších jí hučelo, kvůli slzám viděla lehce rozmazaně a s každým krokem si připadala, jako by se jí měli podlomit kolena. Někdo jí chytl za ruku a ona se mu vytrhla a otočila na něj. Za ní byl Michael s nechápavým výrazem v obličeji.