Pouto dvou andělů.

Kapitola 23.

Michael už začínal cítit bolest. Cítil, jak ho Daisy opouští a jejich pouto mizí. Když ho Clary vzala za ruku, hned ji objal. Nechal slzám a bolesti volný průběh.

Clary ho pevně držela a uklidňovala i když to potřebovala sama. Michael na chvíli zvedl hlavu a viděl, jak Jace uklidňuje Vall a oba pláčou.

„Mami."

„Já vím." Řekla Clary mezi vzlyky. „Je mi to tak moc líto Michaeli." Slyšel mluvit Magnuse. Pak také slyšel, jak pláče Isabella a jak má Vall zase záchvat breku. V hlavě se mu vybavily všechny vzpomínky na Daisy. Na to, jak ji viděl poprvé v uličce. Jak vrhala nože a prala se s Jacem. Na jejich společné narozeniny. Jak ji viděl běžet ulicemi New Yorku díky runě. A hlavně na to, jaké to bylo, když ji poprvé políbil. Cítil se, jako by se mu někdo snažil vyrvat polovinu srdce. Pak Clary pustil a koukl se na Daisy. Pořád bledou a vyhublou. Pozoroval její obličej a hledal alespoň malý náznak života.

„Daisy... miluji tě..." Vzal její tělo a objal ho, jako kdyby byla ještě živá a loučili se na pár dní. Když ji tak držel a plakal, měla mokré rameno a jeho slzy jí stékaly po hrudi. On najednou ucítil na krku, jak se mu lehce hýbou vlasy. Dal od sebe Daisy trochu dál, ale pořád ji podpíral. Přiložil ucho na její hruď a uslyšel, pro něj ten nejkrásnější zvuk, který za celý život slyšel. Tlukot jejího srdce.

„Daisy?" Zatřásl s ní lehce. Její víčka se zachvěla. Hrudník se jí zase hýbal tak jak měl a její nádechy už byly i slyšet v celé místnosti.

„Michaeli." Zašeptala.

Michael děkoval Razielovi, že je naživu a znovu se k němu vrátila. Daisy otevřela oči. Bylo vidět, že je to pro ni těžké, ale i tak je otevřela a na všechny se podívala. Pak se dívala jenom na Michaela.

„Proč brečíš?" Zeptala se potichu. Michael se usmál a odpověděl jí.

„Teď to jsou slzy štěstí." Daisy zvedla vyhublou ruku a setřela mu slzy.

„Proč všichni pláčete?"

„To teď není důležité. Hlavní je, že jsi se už probudila a nemusíme se o tebe bát." Michael se znovu usmál a políbil Daisy. Bylo mu jedno, že jsou tam všichni a pozorují je. Musel to udělat. Když se od ní odtáhl, položil jí jemně zpátky na postel.

„Daisy!" Vykřikla Vall.

„Ahoj Valentýnko." Daisy se na ni usmála.

Vall na nic nečekala a už byla na posteli a držela ji kolem krku.

„Vall to nemůžeš." Upozornil ji Jace. Daisy však Vall nic neřekla a nechala jí na posteli.

„To je dobrý Jaci, já to vydržím." Usmála se na všechny a začala Vall hladit po zádech.

„Myslela jsem, že už se neprobudíš."

„Přece jsem ti slíbila, že vás všechny ochráním a já svoje sliby plním." Vall už Daisy pustila a postavila se vedle Jace. Všichni se na ní dívali a usmívali se.

„Co se mi stalo? Pamatuju si jen Thánatose. Co se dělo dál?" Zajímalo Daisy. Nikdo nechtěl odpovědět. Daisy si všimla Deremiáše a zopakovala svou otázku.

Byla jsi v bezvědomí. Málem jsi umřela a teď máš v sobě Thánatosovu duši. Pokud se mu povede získat tvoje tělo, získá i tvoje srdce. Tvůj boj ještě není u konce.

„Proto mě bolí srdce?" Zeptala se Daisy. Deremiáš přikývl.

Bolí tebe a bolest by měl cítit i Michael. Jestliže se pouto andělů nezničilo.