Pouto dvou andělů.

Kapitola 26.

Když už byla Dasiy s Michaelovou pomocí omytá, rozhodla se, že se půjde podívat za ostatními. Přeci jen to nebyl pouze Michal, kdo o ní měl strach a komu ublížila. Michel Daisy samozřejmě doprovázel. Oba byli rádi za to, že už je po všem.

Ruku v ruce šli do knihovny a tam společně stáli před ostatními. Daisy cítila z pohledů všech bolest a zároveň radost.

„Omlouvám se." Začala. Zatnula pěsti, aby nebyl viděl třes jejích rukou a pokračovala.

„Chtěla jsem vám říct, že jsem byla celou dobu ve svém těle a slyšela co vám Thánatos řekl. Věřte mi, nikdy na to nezapomenu. Ani nevíte, jak moc mě to mrzí. Každé to slovo byla lež. Nikdy bych vám nic takového neřekla. Strašně si vás vážím. Už jste moje rodina, o kterou nechci nikdy přijít."

Clary se zvedla ze židle a přistoupila k Daisy. Prohlížela si její vyhublou tvář a postavu. Změřila si jí pohledem a pak se mírně usmála. „Strašně jsi zhubla. Budeš muset nějakou dobu jíst za dva, protože jinak nás tu budeš všechny strašit."

Daisy jí věnovala úsměv a pak objala. Neviděla v Clary jen lovkyni stínů, ale hlavně úžasnou matku. Když se od sebe odtrhli šla Daisy k Vall. Sklonila se, aby byla téměř stejně vysoko.

„Valentýnko?" Daisy čekala co udělá. Jenomže Vall se ani nepohnula, proto odsunula malou dívenku i se židlí a klekla si před ni.

„Valentý." Oslovila ji znovu. Když se na ni ani nepodívala, zvedla ruku a Daisy zastrčila Vall vlasy za ucho, aby jí nepřekážely v obličeji. Daisy se už přestala usmívat. „Moc mě to mrzí." Omluvila se Dasiy.

„Neomlouvej se, když nemáš proč." Zareagovala konečně na ni. Vall už i zvedla hlavu a dívala se Daisy do očí.

„Proč jsi tak smutná?"

Vall jí chytla za ruku. „Protože se zbytečně omlouváš."

Daisy se usmála a znovu se zeptala. „To jsi naštvaná jen kvůli tomu?"

Vall přikývla. Daisy se začala smát a hned ji objala. Dokonce i Vall se začala smát. Daisy ji pak pustila a znovu se postavila. Všichni už stáli. Daisy nevěděla, co má čekat. Jen je nechápavě pozorovala a čekala, co se stane. Všichni se k ní přiblížili a hromadně ji objali. Byla z toho tak nadšená, že začala brečet. U srdce jí příjemně hřálo. Právě poznala, jaké to je patřit do rodiny.

-

Pohřeb Marisy a Roberta se o jeden den oddálil. Všichni si potřebovali alespoň na jeden den odpočinout. Jelikož už Thánatos byl na dlouho dobu pryč, mohli se všichni bez obav vydat do Idrysu.

Michael Daisy vysvětloval, že oni mají na pohřby vždy bílé oblečení. Když se zeptala, proč jen jí řekl dětskou říkanku lovců stínů.

'V černé se na lovu proháněj,

v bílé zas hold mrtvím lovcům vzdej.

Nevěsta zlatem je oděná,

rudá pak pro svátek určená.

Šat bílí u hranic pohřebních,

modrý při návratu ztracených.

Oheň nechť uvítá zrození

a spálí hřích jenž nás pošpiní.

Šedý šat k tajemství obraně,

kdo háv jak kosti má nestárne.

Na vlajce vítězů šafrán plá,

zelená srdce bol uspává.