Chvíle lásky | ✔️

36. kapitola | Cokoliv uděláš, pořád jsi můj bratr

/16.12. 1977/

,,Kde je Stefani?! Kde je Stefani?!" ozval se starostlivý a vyděšený hlas Avy Abbotové, když dorazila přede dveře ošetřovny. Uřvané Avy se ujal James Potter, jenž chytl svou kamarádku za ramena a snažil se jí uklidnit.

,,Už je v pořádku," hlesl potichu a snažil se jí obočím naznačit, aby se také zklidnila, protože madame Pomfreyová na svém sále neměla ráda hluk. ,,Ona i její miminko jsou v pořádku."

,,Co se včera stalo?" zajímalo Irene Kowalski, která byla už o trochu klidnější než její rudovlasá kamarádka. ,,A kdo je ta druhá dívka na tom druhém lůžku?"

,,Vznikl konflikt mezi námi a pár zmijozelskými studenty," hlesl Remus Lupin, když se připojil k konverzující partičce. ,,Sra... Severus Snape zasáhl Ariu Pettigrewovou, Peterovu sestru. Stefani má v sobě nějaké uzdravující schopnosti, které nám ji pomohly zachránit, ale velmi ji to vyčerpalo, takže omdlela."

,,Merline," vydechla Irene při pohledu k její sestřence. ,,Takže jsou v pořádku? Obě?"

James přikývl a Ava zakroutila zhnuseně hlavou. ,,Kdo všechno z zmijozelským tam byl?"

,,Blair Greengrassová, Alecta Carrow, Evan Rosier, Severus Snape, Rabastan Lestrange a Regulus Black," vzpomínal Dvanácterák. ,,Jakmile ale Severus Ariu proklel, Blair s Alectou a Rabastan s Evanem utekli, aby z toho neměli problém. Zato Tichošlápkův bráška více než překvapil, když vzal Ariu do náruče a odnesl ji spěšně na ošetřovnu."

,,A Severus?" zeptala se bolestivě Ava při vzpomínce na trénování nitroobrany, které strávila s ním. Nevěřila tomu, že už zase slyší jeho jméno v kontextu s nějakou špatnou činností. Proč proklel zrovna Ariu? Nechápala nic a mráz jí běhal po zádech.

,,Srabus tam stál jako solný sloup," odfrkl si hnusně James při vzpomínce na toho černovlasého Zmijozela. U Stefani lůžka seděl Sirius Black a neustále pozoroval, zda se s jejím tělem nic neděje. Leč Mrzimorka jen odpočívala a spokojeně nabírala novou sílu spánkem, Sirius ji nespustil z očí.

Vedle ní - na druhém lůžku - odpočívala Aria Pettigrewová, u které zase posedával Peter. Věděl, že kletba Severuse Snapea na jejím těle zanechá jisté jizvy a nebyl si jistý, zda někdy vůbec vyblednou. Tolik toho parchanta Srabuse nenáviděl. Svou sestřičku Ariu miloval na světě ze všeho nejvíce, proto měl chuť dát hlavy dohromady s Poberty a vymyslet nějakou pořádnou pomstu, aby si to Severus pamatoval.

Jenže nechtěl přilévat benzín do ohně. Moc dobře věděl, že se teď nachází ve válce. Nechtěl si znepřátelit všechny ty nafoukané zmijozelské budoucí Smrtijedi ještě ve škole. Držel blonďatou Havraspárku za ruku a myslel na všechny ty věci, které by chtěl vmést tomu umaštěnému lektvaristovi do tváře.

Opodál postával Regulus Black, který se cítil za celý incident trochu zodpovědný. Sice nebyl z těch, kteří pálili kletby po jiných, ale také neudělal nic proto, aby se tak nestalo. Pozoroval svého staršího bratra, jak starostlivě pečuje o mladou Scamanderovou. Také si všiml jejího vybouleného bříška, po kterém čas od času Sirius přejel.

Chtěl se svým bratrem mluvit, protože naposledy, když na něj narazil, věci nedopadly tak, jak by chtěl. Přišel tedy k lůžku Stefani Scamanderové a položil svou ruku na rameno svého bratra. Ten se hbitě otočil, ale nečekal, že to bude zrovna jeho bratr, koho spatří. Vstal od postele a dlouze se mu zahleděl do jeho bouřkových očí, stejně šedých jako ty, které měl on.

,,Chtěl bych si s tebou promluvit," prohlásil Regulus odvážně a jeho bratr na něj nechápavě zíral. Ovšem vzpomněl si na předchozí noc, kdy se zachoval jeho bratr správně, a nikoliv jako zbabělec ovlivněný jejich rodiči.