Chvíle lásky | ✔️

41. kapitola | Šťastné a veselé

/23.12. 1977/

Den před Štědrým dnem přijeli do Whitby i Stefani rodiče, Helene a Kevin Scamanderovi. Museli pracovat do posledního dne, ale Stefani to zase tolik nevadilo, protože přítomnost jejího otce a dědečka většinou vyvolávalo konflikty, kterým se chtěla nejraději úplně vyhnout. Zároveň chtěla strávit ničím nerušený čas se svým dědečkem Mlokem v jeho kufru, který byl vždycky plný kouzelných tvorů.

Měla možnost poznat i nového Hafoně, kterého si její děda pořídil, vzhledem k tomu, že jeho milovaní Kůrolezové zalezli na konci října do stromů, už jenom, protože se jednalo o strážce stromů. Nejednou musel Mlok Scamander vysvětlovat, proč jeho Kůrolezové poranili oči mudlovským dřevorubcům.

S fenkou Veve se ovšem velmi rychle spřátelila. Měla světle hnědou srst a byla velmi přátelská, oddaná a mazlivá. Stefani rozuměla tomu, proč si ji její děda natolik oblíbil už za tak krátký čas. Jenže dnes už měli přijet její rodiče a ona očekávala, že ta pozitivní atmosféra, kterou poslední tři dni zažívala, se rozpustí jako Jacobovo šlehačkové pusinky na jazyku.

Zároveň také uzavřela sama se sebou dohodu, že jakmile bude celá její rodina pohromadě, řekne jim, že je těhotná a že neví, kdo je otcem jejího miminka. Sice se té chvíle děsila více než čehokoliv na světě, ale stále se uklidňovala myšlenkou, že přeci neudělala nic, co by se nedalo vyřešit rozumným dialogem.

Když na prahu dědečkova domu spatřila svou matku, vzpomněla si ihned na odpoledne v Brumbálově kanceláři a také na realitu o tom, kdo je její skutečná babička, a tedy biologická matka její matky. Sváděla v sobě nekončící boj, zda jí toto tajemství prozradit. Uvědomovala si moc dobře, že spustí obrovskou bombu a nedokázala absolutně odhadnout reakci tvé mámy.

,,Ahoj, mami," usmála se doširoka Stefani a narovnala si svůj krbový, huňatý - a hlavně volný - svetr, aby její máma neměla žádné podezření, když jí bude objímat. ,,Doufám, že máte všechnu práci hotovou."

,,Taky doufám," oplatila jí zářivý úsměv Helene Scamanderová a pevně své jediné žijící dítě obejmula. ,,Harold Minchum je vážně blázen a tolik byrokracie jsem na ministerstvu ještě nezažila."

,,Předpokládám, že jsme poslední," uchechtl se Kevin Scamander a položil na jídelní stůl láhev s vínem. ,,Je tu někde Marcus? Toho chlapa jsem neviděl už snad celé století?"

,,Jojo, strejda Marcus hraje Řachavého Petra s ostatními v obývacím pokoji," pobídla svého tátu Stefani, aby šel pozdravit svého bratrance, takže Helene se Stefani zůstaly v předsíni sami.

,,Tak jak se máš v Bradavicích, zlatíčko?" zeptala se se zájmem hnědovlasá žena, která společně se svou dcerou začala ujídat perníčky či jiné cukroví, které bylo vystaveno na kuchyňské lince. ,,Moc jsi tenhle rok nepsala, což jsem si vyložila tím způsobem, že se máš dobře a užíváš si svůj poslední ročník v Bradavicích pořádně, ale stejně mám trochu obavy, protože když jsme se s tebou loučili na Nástupišti devět a tři čtvrtě-"

,,Já vím," přerušila ji Stefani, protože tušila, jak tímhle míří. ,,Vypadala jsem jako tělo bez duše, což jsem také ještě chvíli byla. A dlouhou dobu jsem stále myslela na Andrewa, ale pak jednoho dne se začaly okolo mě dít věci, kterým jsem musela - a také chtěla - věnovat pozornost, takže jsem na brášku myslela méně a méně, načež jsem se cítila špatně, že na něj nemyslím... ale nakonec se nacházím ve fázi, že se mi nesvírá hrdlo pokaždé, když někdo vysloví jméno Andrew Scamander. Jsem šťastná, že už můj mozek nemyslí jenom na něj, ale stále mi hrozně moc chybí, o tom žádná."