Yelloween~Síla Magie

Rozbřesk

Stark si mnul čelo a hlavu měl opřenou o pěst. Kiry výraz byl náhle změněn na překvapený a nevědomý výraz, jak by měla reagovat.
"No, tak alespoň ty rodiče máš na blízku.." přerušil ticho Stark.
Kira poklesla pohledem k podlaze, zvedla se ze stoličky a odešla pryč.
Nevěděla, co má na to říct, nevěděla, jak má reagovat, jak se tvářit.
Stark se na ni koutkem oka podíval a soucítil s ní. Vypnul projektor a celou věc ještě v tichu rozdýchával.
Kira odešla z centra k jezeru.
Ruce měla v kapsách kožené bundy a svoji hlavu si schovala od světa do kapuce. Pohledem se dívala stále k zemi a hlavou ji prolétalo tolik myšlenek, které si musela roztřídit.
Jak jim to poví? Co když budou reagovat negativně?
Došla ke dřevěnému molu, kde se posadila na lavičku namířenou čelem k jezeru.
Ptáci si zpívali, jako by měli život jedna báseň. Jezero tiše odpočívalo pod jemným vánkem teplejšího vzduchu. Ale Kira? Ta nevěděla, jak si s tím poradí.
Musí proti tomu bojovat. Nesmí se nechat svrhnout.
Vždyť na tom není nic hrozného.
Má konečně, co si vždycky přála.
Proč se k tomu postavila takhle?
Přece to nesmí takhle nechat.
Zvedla se sebevědomě z lavičky a odešla zpátky do centra.

"Tak kde jsou?" zeptala se netrpělivě čekající Natasha.
"Třeba už schání, kde třeba bydlí.." zafylozoval Steve.
Kira vstoupila do klubovny.
"Tak co?" zvolala na ní netrpělivě Nat.
Kira se k nim posadila.
Všichni si všimli jejího smutného výrazu. Ještě před chvílí byla celá plná radostí a teď? Teď vypadá jako hromádka neštěstí.
"Kdo to je?" zeptal se Clint.
"Stejně je nebudeme znát.."rozmluvila mu Natasha.
"Budete je znát.. až moc." odpověděla najednou Kira upřená do stolu.
Ostatní se podivili. Jak by je mohli znát?
"Jsem z toho hrozně překvapená, ale přístroj mluví pravdu.."
"No tak nás nenapínej." řekl ušklebeně se zkříženými pažemi na hrudi Sam.
"Chci se předem omluvit, možná jsem vám tím zničila život."
Kira pohlédla na Wandu a Buckyho a hluboce vydechla.
Oba dva si všimli jejího pohledu, který jim říkal to, co se bála říct.
Wanda se zvedla a šla naproti ní. Klekla si před ní a obejmula ji. Wandě stekla slza štěstí po tváři a Kiře zčervenaly oči.
"Wanda...je moje...mamka." vyzradila Kira všem zvědavým uším v místnosti.
Všichni se zatvářili neuvěřitelně překvapeně. Nemohli tomu uvěřit. Jak to jenom může být její rodič?
"A... mým otcem je,"pohlédla směrem k Buckymu, "...Bucky."
Všichni nemohli uvěřit vlastním uším.
Bucky se zvedl a odešel pryč.
Kiře se zalily oči slzami, které se jí v hojném množství kutálely po tvářích. Bála se jejich reakce.
Cítila se podvedeně.
Jakoby za to mohla.
Wanda se s tím vypořádala v pořádku. Usmívala se na ni a snažila se jí rozveselit. Hladila ji prameny vlasů, dokud se Kira na ní neusmála.
"Říkej mi jen Wando, ať se necítím staře." zavtípkovala Wanda a Kira se zlehka zasmála.
Steve šel za Buckym na chodbu. Musí si to s ním vyříkat.
Natasha se vrhla k objímacímu kroužku.
Vypadá to, že to ženy snášejí lépe.

"Bucky?" stál o pár metrů dál Steve.
Bucky měl ruce v kapsách a hluboce přemýšlel pohledem přes sklo na rušnou dopravu města.
Sklopil hlavu směrem k zemi a pohlédl na Steva. Lehce se usmál, jakoby ho nic netrápilo.
Steve za ním šel a postavil se vedle něho.
"Nevím, jestli tohle dokážu přijmout..." řekl nerozhodně Bucky.
"Je to na tobě Bucky, ale určitě by jí to zasáhlo.. vždycky si přála mít rodinu, jako má každý jiný. Zkus jí to dopřát.." Steve ho poplácal po zádech a odešel zpátky do klubovny. Bucky se naposledy podíval ven a odešel také.

V klubovně už Kira nebrečela a konečně to byla holka jako před tím.
"Budu tohle brát jako jenom vědecký pokus ne jako realitu. Moje rodina jste vy všichni. Nechci dělat rozdíly, že ty jsi moje mamka a ty ne,"pohlédla na Natashu ,"Všichni pro mě budete jedna velká rodina, která mě chránila už od samého začátku... děkuju, že tu při mně jste a budete."
Bucky to pozoroval a poslouchal mezi dveřmi. Více si uvědomoval, že ona pro něj už něco znamenala, když ji držel v náručí. Nakonec se usmál a šel za všemi do party.
"Moc se omlouvám Bucky, jestli tě to nějak zasáhlo..."
"Neomlouvej se, za nic nemůžeš. Budu rád za tebe jako dceru nebo jenom kolegyni v týmu, hlavně, že tu pro nás všechny jsi a přinášíš nám i mně štěstí do života." Bucky k ní přišel a obejmul ji. Kira z něho pocítila najednou roli otce. Cítila atmosféru rodiny a domova.
Sny se plní jenom, když se jich držíme a jdeme za nimi.
Zase se rozpojili.
Kira se znovu cítila dobře.
"Vítej v rodině." řekl Stark stojící u dveří.
Kira se na něj užasle podívala. Oplatil jí to roztomilým úšklebkem.

Kiře problikla před očima silná záře.
Okamžitě si chytla čelo.
Znova to probliklo a k tomu i pískání.
"Co se děje?" zpanikařili ostatní.
Kira natáhla své ruce. Podívala se na své dlaně. Pocítila pálení v prstech, které zesilovalo.
"Moje ruce... hoří mi ruce!" panikařila Kira. Z jejich dlaní nešli žádné plameny nebo sféry. V žilách ji proudilo horko. Kira z bolesti padala na kolena. Bucky ji chtěl zachytit, ale jakmile se jí dotkl, objevil se odhozený o tři metry dál.
Všichni se zhrozili. Stark venku uviděl známou záři šlehající do země.
Přiklusal k oknu.
Záře zmizela a objevila se tam postava muže.
"Někdo se nám vrátil."zvolal od okna Stark.
Steve pohlédl z okna.
"Je tu Thor,"
Kira si držela dlaně a nechápala, co se děje. Ruce ji pálily, v uších ji pískalo a před očima ji problikával Tesseract.
Thor přišel dovnitř.
Jakmile ji uviděl, přistoupil k ní.
"Nikdo se jí nedotýkejte, Tesseract mě sem poslal.."
"Tesseract je v nebezpečí!" dostala ze sebe Kira přes bolest.
Thor ji lehce přidržoval paže.
Před očima Kiře stále problikávaly různé předměty. Nevěděla, co znamenají.
Uviděla znovu těch šest kamenů. Poté uviděla pozlacenou kovovou rukavici. Uviděla i planetu v plamenech.
"Šest kamenů, rukavice, planeta v plamenech.. proč to vidím?"
Thor povzdychl. "Jestli mně sem poslal Tesseract něco to musí znamenat. Její stav se mi nelíbí. Je pro vás smrtelníky nebezpečná. Budu ji muset vzít na Asgard."
Všichni strnule stáli v bezpečné vzdálenosti od Kiry.
Thor s ní odešel na trávník před budovou.
Kira k němu byla přitisknuta a Thor ji jednou rukou držel za záda. V levé ruce držel své kladivo.
"Drž se pevně," řekl a vzpřímil své kladivo k obloze.
Najednou se objevili v barevném kruhu, který je pohltil z povrchu zemského.