Setkání z války /Vilkinhof/

Detaily na obličeji

Uběhli dva týdny od toho co David přijal nabídku od Adama a jeho „známých". Zatím se vůbec nic nedozvěděl, měl strach to nějak probírat, aby ho Roman nepodezíral. Měl strach, že ho budou kontrolovat jako Adam a taky, že se to stalo. Přepadli ho přímo v bytě. „Dobrej," pozdravil ho blonďák. David sebou škubl a otočil se na něj. „Co tu chcete?" zeptal se ho David, neměl z tohohle dobrý pocit. „Přišel jsem zeptat jak se máte tak," odpověděl ironicky blonďák, „poslali mě, abych se vás zeptal jak jste na tom s tou věcí." Bez jakékoliv nabídky se blonďák posadil naproti něho. Davidovi se naskytl pořádný pohled na jeho společníka. Ta jizva vypadala mnohem hůř než předtím. David si dokázal všimnut každého detailu na jeho obličeji, třeba jeho očí, kterého zaujali nejvíc, neměli stejnou barvu, každé bylo jiné. Nikdy se nepotkal s někým takovým. „Na co se pořád díváte? Se vám líbím?" utahoval si z něj blonďák. „Proč si to myslíte?" odpověděl mu otázkou. Blonďák si jen odfrkl a dál tomu nevěnoval pozornost. „Vrátíme se k věci?" dožadoval se odpovědi blonďák. „Nic, zatím vůbec nic. Ani jsem o tom nic nenaznačoval," odpověděl David. Najednou se otevřeli dveře. Blonďák sebou cukl, rychle vstal a zmizel co nejrychleji to šlo.