Yelloween~Síla Magie

Nový svět

V proudícím barevném světle putovala Kira držící se Thorova těla vesmírem.
Blikající duhové světlo ji oslepovalo. Thor stále měl zdviženou ruku s kladivem vzhůru a někdy se na ni podíval.
Po minutě putování napříč vesmírem se konečně zastavili. Kira byla malinko mimo z až tak rychlého cestování. Cítila pod sebou pevnou zem. Pro Thora to nic nebylo. Byl na to zvyklý. Bral takové cestování jako výtah, co vás vytáhne do druhého patra.
Objevili se pod zlatou kupolí, kde uvnitř byla zlatá ozubená kola jako u hodin. Kira se kolem sebe ohlížela. Uprostřed kupole stál muž držící u podlahy meč. Na hlavě měl pozlacenou kovovou helmu. Oči mu zářily zvláštní barvou. Takové oči nikdy neviděla. Dívaly se na ni žluto zlaté zorničky.
"Vítej v Asgardu." řekl a ze zařazeného obličeje se na Kiru usmál.
"Zdravím, Heimdalle. Jak se daří vesmíru?" pozdravil Thor.
Kira ale odpověděla za něj.
"Je v nebezpečí."
Heimdalla to překvapilo. To on měl oči, co viděli všechny hvězdy a všechny živé duše.
"Něco se opravdu děje, ale nemůžu nic vyčíst.." přidal se Heimdall. Thor přikývl. Přidržoval oslabenou Kiru za paže a vedl ji přes most Bifrost k Valhalle. Kira pozvedla zrak a uviděla v dáli za Bifrostem obří palác se špičatými věžemi. Tento palác už viděla, ale byl v plamenech.
Nic nechtěla říkat.
Prsty ji pálily a bolest pokračovala dál po pažích. Nohy měla oslabené. Kolena se jí podlamovala. Když upadla, Thor se rozhodl ji vzít rovnou do náruče. Neměla moc času.
Roztočil své mocné kladivo Mjolnir, které ho odneslo blíže k Valhalle.
Když přistáli, Kira uviděla další obyvatele Asgardu. Nosili na sobě tradiční kroje, připomínali ji lidi ze středověku. Netahali ve dlaních telefony, v uších neměli sluchátka. Uviděli Thora a poklekli. Všimli si i dítěte, ale zaujalo je hlavně její oblečení. Dokonale vynikala z davu. Byla jako pěst na oko.
"Co se stalo?" ptalo se několik Asgarďanů u tržnice.
Thor neodpovídal a rychlým tempem postupoval dál dovnitř Valhally. Kira se začínala cítit jako utržený proutek. Uvolněné ruce ji vlály každým krokem.
Začala i blednout. Pusa ji fialověla stejně tak i polštáře pod očima.
Prošel bránou, kde se před ním uklonili stráže. Postupoval dlouhou chodbou, kterou zdobily morové sloupy čnící až k nekonečně vysokému stropu. Kira jenom kroutila očima kolem sebe a snažila se pochytit každý detail tohoto nového světa. Bylo to jako ve snu. Nemohla se pořádně ani hnout.
Thor nakonec zastavil u trůnu krále.
"Další smrtelník?"zhrozil se král Ódin,"dalšího Midgardského smrtelníka tu nechci ani vidět! Vrať ji zpátky, kde si ji našel. Kvůli té Jane jsme přišli o Friggu."
"Otče, vyslyš mě. Tesseract mě k ní poslal. Potřebuje vyléčit. Má v sobě kousek moci z Tesseractu a podle ní je vesmír v nebezpečí."
Ódin se zvedl z trůnu a šel naproti Thorovi.
Přiložil prsty na její čelo a pod prsty viděl pod kůži. Byly tam modré pramínky sfér kroužící dokola.
"Zaveď ji k asgardským léčitelkám." rozhodl najednou Ódin.
Thor přikývl a poklusem tam běžel.

Thor ji položil na desku mramorového kamene a léčitelky ji obklopily.
Kira byla bílá jako stěna a fialová pusa ji více ztmavila. Přestávala vnímat svět okolo sebe. Jenom se dívala upřeně před sebe. Byla jako hadrová panenka.
Léčitelky ji kouzelnými dlaněmi projížděli paže, kde uviděli proudící energii. Jedna z léčitelek zasyčela, jakoby si spálila ruku.
"Její ruce hoří.." řekla léčitelka.
Kiře se i zatmavovaly oči. Byly černé jako úhel.
"Nevíme, co by to mohlo být, ale jestli má v sobě část z Tesseractu, jediný kdo zná snad všechno o něm je Váš bratr, veličenstvo." řekla léčitelka na Thora.
Thor pohlédl k zemi a rozmýšlel si, jestli má Lokimu věřit. Po Friggině smrti se zlepšil.
"Dobře, jdu za ním." rozhodl Thor a měl namířeno do jeho komnaty.

Když došel do komnaty vtrhl dovnitř. Loki si četl zastaralou knihu.
Zakroutil očima, když ho uviděl.
"Co zas můj otravný bratr chce.."
"Potřebujeme tvojí pomoc. Víš z nás všech nejvíce o Tesseractu, je to tak?"
Loki zaklapl knížku a zamyšleně se opřel loktem o koleno.
"Myslím že ano. Na co to chceš?"
"Pojď za mnou." řekl Thor, když se otočil směrem k východu.
Loki hluboce vydechl a povstal a šel za ním.
Došli zpátky k léčitelkám. Loki uviděl Kiru na mramorové desce. Přistoupil k ní. Byla bledá, oči ji zčernaly.
"Má něco společného s Tesseractem... vidí vidmu,"Loki položil svou dlaň na její čelo a zavřel oči. Vnímal její zrak, viděl to, co zrovna vidí.
"Asgard bude v plamenech... vidím zlatou kovovou rukavici..." Loki znovu otevřel oči.
"Tesseract je součástí její mysli. Je oslabený a čerpá energii z jiného zdroje, což je její tělo."
"Co hodláš udělat?" ptal se Lokiho zamýšlený Thor pochodující po místnosti sem a tam.
"Četl jsem o Yggdrasilu. Má mocnou sílu v jeho zralých listech. Když jeden takový utrhneme a rozmačkáme společně s kvítkem lociky, měl by jí pomoct. Stejně tak i Tesseractu. Mohlo by ho to vrátit zpátky do normálu. Ale to co viděla, viděl i Tesseract. Je to věštba, která se stane."
"Asgard nemůže být v plamenech!" vykřikl rozzuřený Ódin, který nevěděl, co tohle má znamenat.
"Jak jsi teda řekl, pošleme vojáky k Yggdrasilu pro zralý list a kvítek lociky." řekl Thor.
"Nemá moc času.." přidala poznámku léčitelka.
"Jestli ji Tesseract vezme všechnu energii a ona zahyne, může se Tesseract sám zničit. Pojedeme tam s ní, aby list byl co nejčerstvější. Budeme mít větší šanci ji zachránit.
"Připravte koně!" rozkázal Thor strážcům, kteří přikývli a běželi do Valhallských stájí.
Thor vzal Kiru do náruče a s Lokim běželi před Valhallu.
Dva koně už byli přichystáni jet. Nasedli na ně a tryskem běželi vzhůru ke stromu života, který chrání všech devět světů.
Po pár minutách dojeli k Yggdrasilu. Koně funěli páru a kopytama hrabali. Seskočili a běželi ke stromu. Rozdělili se a každý šel jednou stranou kolem stromu a hledal jeden zralý list.
Oba dva se detailně dívali na každý kousek listu a hledali z nich jeden zelenější než ostatní.
"Mám ho!" zavolal na Thora Loki, když ho utrhl. Thor o kousek dál od stromu utrhl květ z lociky a běžel k Lokimu.
Loki už natrhal list a paličkou ho v dřevěné misce drtil spolu s přiloženou locikou. Vytvořila se z toho narůžovělá kaše. Přiběhli ke Kiře, co ležela na nadýchaném mechu.
"Vezmi si z toho kousek a namaž jí to na dlaně. Mělo by to ukončit palčivost v žilách. Zkusím ji dát kousek do pusy. Musí se po tom probrat."
Oba dva tak učinili.
Kiře přestali hořet dlaně, ale stále se neprobíhala. Kaše se v ústech rozpustila. Loki přidával další lžičky kaše.
Kira stále nereagovala.
"No tak.." žadonil Loki.
Chvíli se nic nedělo, ale nakonec uviděli její prst, jak se hýbe. Ukazoval směrem ke stromu.
Bratři se tím směrem podívali.
Zhrozili se.
Kolem kmene Yggdrasilu se omotával obří had Nidhögg. Zasyčel na ně a plazil se k nim.
"Odjeď s ní i s koňmi zpátky do Valhally! Já se o něj postarám." zavelel Thor a natáhl ruku k Valhalle.
Loki vzal Kiru na koně, když se už začínala probírat.
Thor trpělivě čekal s nataženou rukou. Z Valhally vzduchem letěl Mjolnir a přistál lehce Thorovi do prstů. Chytil ho v pravou chvíli, když had se nad ním natahoval a otevíral tlamu.
Thor ho kladivem švihl ze spoda do ostrých zubů.