Heart Boom/Yoonmin A/B/O

22

"Marry!" usměvavý omega běžel přes pískové cestičky ke starší betě, která právě plela záhon s růžemi. Bál se pošlapat perfektně zastižený trávník, přecijen už za to schytal pár nehezkých pohledů.

Volaná žena se hbitě zvedla od své práce a jen tak tak zachytila tmavovláska, kterému podklouzla noha a doslova jí spadl do náruče.

"Jimine, opatrně!" pokárala ho s naoko přísným pohledem a ujistila se, že zas pevně stojí na nohou a drží rovnováhu.

"Omlouvám se!" omega okamžitě sklopil pohled ke špičkám propůjčených holinek a provinile si skousl ret. Úplně dobře nechápal, jak to tu chodí s tresty, ale dříve by za toto už dávno dostal alespoň dva pohlavky a rozhodně by ho nikdo nechytal.

"To je v pořádku, hlavně si nezlom nohu. Cos potřeboval?" povzdechla si Marry a sundala si zahradnické rukavice. Přecijen se už stmívalo a růže mohla dodělat i jiný den, pán domu na zahradě tolik nelpěl.

"J-Já jen jestli bych si mohl vzít nějakou kytičku do pokoje" zeptal se stále se skloněným pohledem. Už teď věděl, že to byla hloupost. Přece mu nedovolí takto ničit takovou hezkou zahradu.

"Ale to víš že jo, která se ti líbila?" beta si moc dobře všimla, jak je Jimin nejistý. Sáhla do kapsy své zahradní zástěry a podala omeze nůžky.

"Ustřihni si, co chceš, já ti dám pak vázu" jako obvykle mu věnovala milý úsměv a zase veselého ho popohnala zpět odkud přiběhl.

Jimin se po chvilce s jiskřičkami v očích vrátil s jednou bílou kopretinou. Chlapec si jí všiml, jak rostla sama v záhonu pivoněk a přišla mu mezi tolika velkými červenými květy moc křehká, aby tam zůstala.

Beta se na to všechno jen překvapeně dívala. Že všech krásných květin, co měl k dispozici si omega utrhl plevel. Obyčejný plevel, který by později vyhodila na kompost.

Už se tmavovláskovi chystala něco říct, ale jeho šťastný výraz, když jí svojí kytičku ukazoval ji přesvědčil raději mlčet.

"Tak pojď, dám ti vázu a půjdu dělat večeři" Marry společně s Jiminem prošli terasou zpět do domu, konkrétně do nějakého salónku, kde bylo vystaveno spoustu skleněných věcí v skříňkách se zrcadly, aby místnost vypadala ještě prostorněji.

"Bude ti tato stačit?" beta vyndala jednu úzkou, vysokou vázu s broušeným okrajem a opatrně ji podala Jiminovi.

"Ano, je moc hezká, děkuju" omega dal kopretinu do skla a odběhl do kuchyně pro vodu.

Jimin si květinu postavil na noční stolek, aby ji měl stále na blízku. Stůl pod oknem zatím nevyužil a přišlo mu hloupé na něm nechat kopretinku opuštěnou.

"Jimine! Pojď se najíst!" zaslechl odněkud z domu. Samozřejmě si spojil, že ho volá Marry z kuchyně a že by ji neměl nechat čekat.

"Moc hezky to voní" přicupital zezadu za betou, která něco dělala u plotny, a nakoukl jí přes rameno, aby se mohl pokochat i očima.

"No, dnes je to jen taková rychlovka, byly jsme dlouho na zahradě a navíc zbylo maso ještě z oběda, tak doufám, že to nevadí" otočila se Marry na tmavovláska, aby si mohl lépe prohlédnout smažené nudle.

"Určitě to bude výborné!" uculil se omega a sledoval, jak hospodyně rozděluje jídlo na dvě porce do jistě drahého porcelánu a přikládá k němu hůlky.

"Alfa s námi jíst nebude?" zeptal se Jimin opatrně. Stále si ještě nebyl úplně jistý, co všechno si zde může dovolit a ptát se na činnosti pána domu mu přišlo trochu drzé.

"Yoongi dorazí asi zase až v noci, obvykle doma nevečeří" pousmála se Marry trochu smutně. Přestože byla na Yoongiho hrdá, mrzelo ji, jak opuštěně žije a jak si to kompenzuje.

"No nic, pojď se honem najíst, ať ti pak můžu dát plazmu" popožene omegu ke stolu, dá před něj plnou misku a sama si sedne hned naproti.

V Jiminovi nudle mizely bůh ví kam. Nadával si do pusy jednu porci za druhou, div že stíhal polykat. Byl zvyklý na velmi jednoduché pravidlo: "Jez dokud máš co". Jenže ani tak se do něj celá miska jídla nevešla.

"J-Já už nemůžu, omlouvám se" sklopil pohled k nedojedeným nudím a čekal, že mu bude vyhubováno za nevděčnost. I když Marry mu ještě za nic nenadávala, určitě se musela hodně držet.

"V pořádku, ještě úplně nemám v oku, kolik toho sníš, tak jsem ti raději dala trochu víc" beta nad tím jen mávla rukou a odnesla nádobí i se zbytky zpět do kuchyně.

Jimin nechápal, proč jsou tu na něj všichni tak hodní. Však tu nebyl k ničemu dobrý, jen za něj utráceli peníze a působil problémy. Byl nevděčná omega!

"Jimine? Pojď do salónku, bude se to tam lépe sedět a já ti dám tu plazmu" Marry vyrušila černovláska od nehezkých myšlenek, když se vrátila s pytlíkem zvláštní nažloutlé tekutiny a miskou různých jehel a hadiček.

Omega samozřejmě neprotestoval. Na injekce byl zvyklý, i když si nebyl jistý, co s jeho tělem udělá celý pytlík té plazmy, jak to beta pojmenovala, když ho jedna injekce adrenalinu dokázala dohnat až na samý okraj smrti.

"Hezky se posaď, píchnu ti to do levé paže, aby ti to nepřekáželo" hospodyně pytlík pověsila na proutěné křeslo a napojila ho na hadičku a na její konec dala nově rozbalenou kanilu.

"Jenom to štípne, ano?" povzbudivě se na černovláska usmála mezitím, co mu dezinfikovala paži. Ten byl však úplně klidný. Možná se vnitřně bál, že mu zvláštní tekutina ublíží, ale věděl, že protestovat nemá cenu, nikdy nemělo.

Ostrá jehla projela žilou, aniž by si toho všiml. Překvapeně koukal na svou ruku, ze které teď koukala úzká hadička.

"Vidíš, jak si šikovný" beta ho pohladila po vlasech a začala mu obvazovat paži fáčem, aby se mu kanila nehýbala a jehho to zbytečně nebolelo.

"T-To je všechno?" zeptal se Jimin trochu zmateně. Vždycky když do něj někdo píchal jehly a byl zrovna při vědomí, strašně to bolelo, kdežto teď to téměř necítil.

"No, budeme muset počkat, než to celé překape a asi budeš trochu malátný, přecijen je to čtvrt litru" vysvětlila mu beta pohotově mezitím, co kontrolovala, jestli všechno drží, jak má, naposledy toto dělala, když Yoongi před několika lety odmítl ležet v nemocnici a přecijen omegy jsou náchylnější.

"No, alespoň nám uvařím čaj, když už tu budem sedět" usmála se Marry na Jimina a šla dát vařit vodu na kamna, která se v čajovém salónku nacházela.

Omega ji jen vesele pozoroval. Takovouto starost si ani nezasloužil. Po dlouhé době se v přítomnosti milé bety cítil někde jako doma.

No... Na tuhle kapitolu jsem měla naplánovanou trochu už nějakou akci, ale nakonec nám to zůstane do další kapitoly...

Jinak... Doufám, že vás příběh stále baví, i přesto, že jsem absolutně neschopná vydávat včas.

A taky samozřejmě doufám, že si užíváte prázdniny!

BloodyPrincess