"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sam

Byla sobota sedmnáctého srpna a já jsem se probudila už v sedm ráno. Byla jsem na to zvyklá. Od toho, co se k nám přestěhoval Jamesův nejlepší kamarád Sirius Black, se mi spalo hůř než obvykle. Nenáviděla jsem ho. Je oba. A tak pro mě nebylo jednoduché, sdílet s nimi jednu domácnost. Když k nám o prázdninách Jamesovi přátelé jezdili jen na týden nebo dva, domluvila jsem se s Abby a tu dobu jsem strávila u ní, ale být tam celé prázdniny nebylo možné. Bohužel. Rodiče jsem sice milovala, ale stejně většinu času nebyli doma a já zůstávala na pospas horší polovině Pobertů. S Peterem jsem nikdy nemluvila a Remuse jsem znala, protože jsem byla prefektka a on s Lily Evansovou byli primusové. A nikdy jsem s ním neměla žádný problém. Přišel mi jako poměrně milý kluk a nikdy jsem nepochopila, proč se zrovna on baví s někým, jako je můj bratr a Sirius Black.

Zakroutila jsem nad svými myšlenkami hlavou a s povzdechem jsem se zvedla z postele. V koupelně jsem vykonala ranní hygienu, oblékla jsem si kraťasy s tílkem a šla jsem si vzít snídani. K mému překvapení byli v kuchani rodiče a o něčem se bavili.

„Dobré ráno," usmála jsem se a šla jsem si vzít cereálie.

„Dobré ráno, zlato," usmáli se na mě rodiče, ale pak se na sebe tak zvláštně podívali.

„Co se děje?" zeptala jsem se, ale úsměv mi z tváře nezmizel. Stále jsem měla dobrou náladu z pobytu u Abby, od které jsem se vrátila v pátek.

„No víš, zlato, vzhledem k tomu, co se teď děje, nebudeme mít čas s tebou zajít nakoupit věci do školy," začala mamka, „a jelikož nejsi plnoletá a James se Siriusem ano, budeš muset jít s nimi," usmála se na mě omluvně a já jsem se začala dusit. Rodiče věděli, jaký vztah s Jamesem máme a respektovali to. Mrzelo je to, ale nedalo se s tím nic dělat.

„Co?!" vykřikla jsem, když jsem zase byla schopná mluvit.

„Mrzí nás to, Sam, ale nemůžeš tam jít sama a podle toho co jsi říkala, Abby už má vše nakoupené, takže poslední možnost jsou James se Siriusem," povzdechl si táta a já jsem protočila očima. Kdybych to věděla, šla bych tam s tou Abby a jejími rodiči.

„Proč tak křičíš, Merline? To snad někoho zabili?" přišel do kuchyně James dřív, než jsem stihla začít protestovat. Hned za ním šel samozřejmě Black.

„Ne, nikoho nezabili. Zatím," protočila jsem očima. Znova.

„Tak proč nás sakra budíš?" zeptal se Black jízlivě.

„Nechtěla jsem vás vzbudit. Vážně si myslíš, že stojím o to, vidět hned po ránu vaše ksichty?" ušklíbla jsem se.

„Jsem krásný, nemělo by ti vadit se na mě koukat. A teď nám vysvětli, proč nás budíš."

„Si věříš," uchechtla jsem se.

„Kluci, jde o to, že my dva budeme muset chodit do práce každý den a budeme tam dlouho, takže nestihneme jít na Příčnou nakoupit věci, a tak potřebujeme, abyste šli vy tři spolu. Sam není plnoletá a samotnou bychom ji tam v téhle době nepustili, ani kdyby byla," vysvětlila mamka a James vyprskl vodu, kterou zrovna pil. Věděla jsem, že bude přímo nadšený.

„A bez protestů," upozornil je táta, když chtěl James něco říct.

„A vážně to nejde jinak?" zkusil to ještě James.

„Nejde," řekla jsem dřív, než stihli odpovědět rodiče, „mají pravdu. Nejsem nadšená, ale Abby už nakupovat věci byla a jinak nemám s kým tam jít."

„A to jsi takhle v klidu?!" vyjekl James.

„My musíme jít, tak tam dneska zajděte. Pa," usmáli se rodiče, než jsem odpověděla a odešli.

„Na něco jsem se ptal" ozval se James, když jsem začala odcházet.

„Jo. Jsem v klidu. Jak jsem řekla, nejsem nadšená, vlastně mi to dost zkazilo náladu, ale trápit se kvůli tomu nehodlám. Bydlet tady s váma dvěma taky zvládám, tak z toho nehodlám dělat konec světa. A navíc s tím stejně nic neudělám a tys mě naučil, že dělat si těžkou hlavu z věcí, které stejně neovlivním, je zbytečné," pokrčila jsem rameny.

„Nevím o tom, že bych tě něco takového naučil," poznamenal James zmateně.

„Došlo mi to, když ses na mě vysral," usmála jsem se falešně, „půjdeme dopoledne nebo po obědě?"

„Po obědě," odpověděl mi stále zaražený James a já jsem odešla do pokoje.

Celé dopoledne jsem četla knihu Romeo a Julie od mudlovského autora Williama Shakespeara. Byla to jedna z mých oblíbených mudlovských knížek. Oběd, který jsem si vzala do pokoje, jsme měli kolem dvanácté, a když jsme se všichni nachystali, kluci nás přemístili na Příčnou.

„Potřebuju nový hábit," vzpomněla jsem si, když jsme vycházeli z Krucánků a Kaňourů.

„Nemohlas to říct dřív?" zeptal se mě James hnusně.

„Promiň," odsekla jsem, „ale zrovna ty mi nemáš o paměti co říkat," zamumlala jsem, ale on mě stejně slyšel.

„Co?"

„Že ty mi nemáš o paměti co říkat," vyjela jsem na něj.

„Jak to myslíš?!" vyjekl James.

„No, já jsem na tebe před pěti lety nezapomněla!"

„Nezapomněl jsem na tebe!" bránil se.

„Aha. Takže ses na mě jen vykašlal?" zvedla jsem obočí.

„Ne! Tak to nebylo!"

„Tak jak to bylo?!"

„Já-," začal, ale nevěděl jak pokračovat.

„Tak vidíš. Prostě jsi mě vyměnil. Protože Black je lepší, než tvoje mladší sestra. Co já o tom vím, že? Já se s Blackem nebavím. Nevím, jak úžasný je," odsekla jsem.

„Já stojím tady! Tak bys o mně neměla mluvit, jako bych tady nebyl," připomněl se Black.

„To je mi celkem jedno," pokrčila jsem rameny, „a teď už pojďte k té madam Malkinové. Vážně ten hábit potřebuju."

Ahoj lidičky, jsem tady s novou fanfikcí. Doufám, že se bude líbit stejně jako ta první. Cover mi opět dělala moje skvělá a úžasná kamarádka 99KatteyMistyBlack99. Ještě jednou moc děkuju.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča