Chvíle lásky | ✔️

47. kapitola | Pobertové nám dávají zabrat

/25.12. 1977/

Irene Kowalski moc dobře věděla, že si s Remusem musí o jejich společné noci promluvit. Celková atmosféra u stromečku v mezikolejní společenské místnosti byla velmi příjemná a špinavě blonďaté dívce se nechtělo ji narušovat. Zároveň se trochu bála Remusovy odpovědi na otázku, co s nimi vlastně bude.

Teď zpětně jí přišlo, že celá noc započatá divokým tancem Macarena, která pokračovala vášnivým polibkem na lavičce před Velkou síní a přesunutím se do Komnaty nejvyšší potřeby, utekla tak rychle, až to ani nebylo fér. Co když tohle byla jejich první a poslední noc takto strávená?

Ne, na něco takového nemohla myslet. Uvědomila si, že až se v květnu narodí Stefani miminko, může se všechno obrátit vzhůru nohama. Co když to dítě bude Remusovo, ale oni budou pokračovat ve svých milostných pletkách? Neměla by si najít někoho jiného? Někoho, s kým všechno bude jednodušší?

Vzpomněla si avšak na slova Lety Scamanderové, Stefani tety. Prý, že jednoduchá láska je láskou poloviční. Měla pravdu. Je jednoduché milovat něco nekomplikovaného. Ale pokud dokážeme milovat osobu, se kterou překonáváme překážky všeho druhu, našli jsme tu pravou osobu, protože pro ni dokážeme obětovat mnohem víc a tudíž ji opravdu milujeme.

Leta opravdu měla pravdu, protože Irene se doopravdy zamilovala do opravdu komplikovaného muže v ještě komplikovanější situaci. Ovšem ani chvíli nemyslela na to, že je tento muž vlkodlakem. Možná toto rozhodnutí bylo pošetilé a zbrklé, ale nic na světě se nedokázalo vyrovnat tomu pocitu, když s ním trávila čas.

Ta energie, hormony a příjemná nervozita, která doprovázela každé jejich setkání. I jejich první noc, která vyplynula tak přirozeně a jednoduše. Jednalo se o nejkrásnější vánoční dárek, který mohla dostat. Ovšem je darem něco, co ti je odebráno den poté, co ti byl nadělen? Je něco takového vůbec fér?

Navázala s Remusem oční kontakt a kývla na něj, aby ji následoval. Musela sebrat všechny morální zásady a zásady, které v sobě měla, aby zjistila, jak bude postupovat v životě dál. Poohlédla se ještě zpět na svými přáteli. James Potter diskutoval s Peterem a Siriusem nové příslušenství k famrfpálu, které od všech dostal. Opodál si povídal hlouček dívek, který též diskutoval své dary, zvláště Hestia se Stefani, které k Vánocům dostaly hlavně věci, které využijí po porodu.

Zvedla se tedy od stolu, nechala své dary na podlaze a vytratila se z mezikolejní společenky, načež ji Remus nenápadně následoval. Irene na krátko zavřela oči a psychicky se připravovala na to, co za chvíli přijde. Možná o něj navždy přijde, i taková je možnost. Otevřela dveře od jednoho z mnoha přístěnků, kde usoudila, že bude dobré místo na to si promluvit.

Náměsíčník za nimi zavřel dveře a tupě zíral na dívku, se kterou strávil dnešní noc. Irene věděla, že kdyby se jednalo o Siriuse, už by se na ni vrhl, což by možná v téhle chvíli ocenila. Ale zároveň Remuse milovala natolik, že byla ráda, že je otevřený nějaké vážné a seriózní diskuzi. Na druhou stranu, ona byla v tom jejich spojení ten šílený a spontánní Sirius, který dělal všechny ty šílené věci.

Vzala ho proto za tváře a vtiskla mu polibek, kdyby to náhodou bylo naposledy. ,,Musela jsem..."

,,Já vím," odvětil soucitně a zavřel oči, aby se na ni nedíval. Protože pokaždé, když se na ni podíval, měl chuť ji líbat ještě více. ,,Tak co uděláme?"

Sesunul se podél zdi dolů, protože se mu nechtělo stát. Měl pokrčené nohy a o kolena měl položené lokty. Prsty si prohrál své hnědé vlasy a povzdechl si. ,,Záleží, zda budeme sobečtí či dáme přednost jedné osobě, která nás spojuje," hlesla Irene a posadila se na proti ní.