THE BEST THING THAT EVER HAPPENED TO US

🌹27🌹

Myslela jsem že cestu tou sanitkou nepřežiju. Bylo to šílený. Kuba mi drtil ruku a u toho se klepal jak ratlík, já řvala bolestí, protože se křeče stupňovaly a saniťák mi říkal že je to dobrý a že to musím vydržet. Jo a taky že to není tak hrozný že měl i horší případy než porod.

To jsem se ironicky zasmála a přestala s ním komunikovat.
,, Auuuuu." Řvala jsem, protože jsem už byla unavená bolest ovládat.
,, Trochu se uklidněte slečno. Když jste si s přítelem udělala dítě tak brzo, je vaše chyba že na to není vaše tělo připravené."

Tahle věta naštvala hlavně Kubu.
,, Tak zaprvé. Jsem její manžel. Za druhé. To dítě je plánované a věk na něj máme. A zatřetí. Být váma jsem potichu. Mohl bych na vás poslat dost dobrý lidi a už by jste si práci nenašel."

Chlápek se jen uchechtl ale dál už neměl narážky. Já už opět řvala bolestí a chlápek místo toho, aby mi poradil nebo nějak pomohl, se na mě díval jako kdyby ho můj porod obtěžoval.

,, Hodně dýchejte. I vy tatínku, občas to pomůže. Já byl na tom hůř než moje žena, když rodila. Soustřeďte se na dech a ne bolest. To pomáhá. Myslete na to, že zachvíli budete v rukách držet své miminko. Zachvíli tam jsme."

,, Slyšíš Lyd? Zachvíli tady s náma bude hokejista junior."
Ano takhle mu začal Jakub říkat. Je to hrozné, já vím. Ale tak co. On se opravdu moc těší jak ho bude učit bruslit a hrát. Dokonce mi říkal že jak bude mít rok a půl, jde na led na vlastní nohy. Že mu to doporučili chlapy v týmu. No nezabili by jste je? Já si myslím že pokud budou říkat pořád takové kraviny, tak je smrt čeká za dveřmi. Ale vážně.

Taky jsem mu řekla že mu to dítě neukážu, dokud mi neslíbí, že na led půjde až si bude jistej při chození.