Jak svůdná lvice, k jedovaté zmiji přišla

Nedovolím nikomu aby to zničil

Moji milý čtenáři/ čtenářky,
Nemohu říct, že jsem úplně na sto procent zpátky. Jen jsem si našla chvíli čas, a rozhodla se tuhle kapitolu dopsat.
A také ji pro vás zveřejnit, upřímně nevím kdy bude další.
Nechci přestat psát, jelikož je to jedna z věcí kterou miluji. Jen chci abyste semnou měli trpělivost, a snad budu brzy zpět a jen pro vás!
- Vaše Lucy 💚🖤

P.S. Založila jsem instagram na kterém mě najdete pod jménem a.drop.of.felixfelicis ❤️
Kromě různých novinek, nákupů, a dalších HP věcí. Na vás v budoucnu čekají tématická živá vysílání, a soutěže o drobné dárečky ze světa Harryho Pottera. 🖤 Takže neváhejte, a přidejte si mě.
Chci mít všechny super lidičky na svém magickém úctě. ⚡️⚡️⚡️

Nakonec jít ven s přáteli, nebyl tak špatný nápad jak si původně myslela. Nebýt neustálého podezíravého pohledu, kterého se jí dostávalo od Ginny.
Bylo by nakonec, všechno naprosto perfektní.
Přesto se ale neubránila myšlenkám na Draca, kdyby tam mohl sedět na dece vedle ní.
Samozřejmě že spolu spali, a velice zvláštním stylem i randili, ale tohle byla jedna z věcí která jí chyběla.
Stále se nedokázala zbavit své vize dokonalého rande, a tohle místo u jezera pro něho bylo naprosto stvořené.

Krátce si povzdychla, a na chvíli zavřela oči. Potřebovala všechny tyhle myšlenky, odsunout někam stranou.
A konečně na chvíli, se jí to po velice dlouhé době přeci jen povedlo.
Z jejího krátkého přesto krásného nevědomí, jí ale probral jemný dotek na ruce.
Rychle otevřela oči, a maličko se lekla když se jistý pihovatý obličej, objevil až moc blízko toho jejího.
"Potřebuješ něco, Rone?" Pozvedla obočí, a protáhla si ruce tak. Aby ho nenápadně, dostala co nejdále od sebe pryč. Neuměl zrovna moc dodržovat, osobní prostor, a to neměla zrovna ráda.
"Ne já jen, no myslel jsem že jsi usnula, nebo tak." Skoro až zakoktal, a celý jako rajče které tolik nenáviděl, zčervenal.
Kdysi by jí to připadlo roztomilé, a byla by z něho úplně celá pryč. Ale to je právě ono, to bylo tenkrát.
Teď bylo všechno úplně jiné, hlavně díky tomu proklatému sexy hadovi.
Možná si to nechtěla úplně přiznat, ale záleželo jí na něm více než si myslela.

"Ne jen jsem na chvíli zavřela oči, a rozjímala. Dnes je opravdu příjemný den, na piknik u jezera." Usmála se, a natáhla pro jablečný koláček.
"Ano to je, jsem rád že jsi si udělala čas, a šla s námi. Dost jsi nám chyběla posledních pár dní, hlavně mě." I přesto, že to zašeptal pro sebe stále ho slyšela.
Upřímně byla z jeho blízkosti velice nervózní, a když si sedl na těsno vedle ní, cítila jak začíná panikařit.
"Je mi to jasné, chyběli ti moje výborně napsané úkoly já vím." Snažila se zavtipkovat, a raději se napila pomerančového džusu.
"To nebylo kvůli úkolům, ty si dokážu napsat i sám." Řekl až moc dotčeně, a její vtipkování naprosto ignoroval. Ještě ho nikdy neviděla, až takhle dopáleného. Na chvíli se uklidnil, aby jeho obličej nabral zpět svoji bledou barvu.
"Měl jsem na mysli tebe, chtěl bych si s tebou vyjít. No na rande." Dodal už více sebevědomě a zadíval se jí do očí. Rozhovor mezi Ginny, a Harrym ustal.
Oba dva se na ně zvědavě podívali, očekávajíc její reakci.

Bylo to poprvé co byla beze slov, sledovali jí tři páry očí, a to se jí zrovna moc nelíbilo.
"Ale no tak Rone, já nerandím. Moc dobře víš jak je pro mě studium důležité, navíc máme s Harrym i jiné věci na starost." Vážně se mu podívala do očí, pochopil viděla to na něm. Jeho úsměv krátce poklesl, ale naštěstí byl to Ron, ten se nezblobil a když ano brzy ho to přešlo.
Sám si musel uvědomovat, co všechno je ještě v budoucnu čeká. A i když to od ní možná bylo dost sobecké, ona nechtěla jeho.
Chtěla plavovlasého anděla, který věděl jak jí nejen uspokojit, ale cítila se s ním bezpečně, a šťastně tak jako nikdy s nikým.
"Ano já vím, jen jsem myslel. No, že ty a já, že by mohlo něco být, víš v budoucnu." Povzdychl si znovu, chtěla mu něco říct, ale hlas její kamarádky jí přerušil.

"Jak by mohla Rone, když se tahá s Malfoyem." Nakrčila svůj dokonalý nos znechuceně, div nebyla rudá vzteky stejně jako Ron před chvílí.
Hermiony srdce přestalo bít, snažila se nedat na sobě nic znát. Na tváři Ginny se objevil vítězoslavný úšklebek, zvlášť když se zarazily i ty dva. A nevěřícně obě dívky sledovali.
Hermiona, netušila co má pořádně dělat, celá ta situace. A to jak jí kluci sledovali, jako z nějaké komedie jí zkrátka dostalo.
Vyprskla smíchy, smála se tak jako nikdy předtím, a překvapivě se k ní Ron, a Harry přidali.

"Tak ten se ti povedl, Ginny vážně!" Zatleskala mezi smíchem, vlastně jí to vůbec nepřišlo vtipné měla spíše strach.
Ale nikdo nesmí pochybovat, Ron a Harry určitě ne. Jak je znala, začali by se v tom šťourat, a dřív nebo později. By mohli odhalit pravdu, dozvěděli by se že Ginny nelhala, a to by byla katastrofa.
Tohle Hermiona nemohla, za žádných okolností dopustit. Nedovolí nikomu, aby jí připravil o ten kousek štěstí co v téhle době měla.
Sice netušila jak dlouho to všechno ještě potrvá, a co si pro ní osud dále připravil.
Ale tohle věděla určitě, nenechá si to vzít, a už vůbec ne někým, kdo se jen přetvařuje.
A přitom tiše závidí, protože poprvé to je Hermiona, která má něco co Ginny ne.

"Jo Hermiona má pravdu, zrovna Malfoy zlato?" Dosmál se její kamarád, a objal svojí princeznu kolem ramen.
"Přesně tak, ale jako vtip dobrý." Zamumlal Ron, a začal se věnovat gumovým žížalkám které si přinesl.
Hermiona si jich pár od něho vzala, poprvé byla spokojená sama se sebou.
"Ale tohle nebyl vtip, vy idioti! A já vám to dokážu!" Zapištěla jako nějaké morče, odstrčila Harryho od sebe. Nenávistně prošla kolem Hermiony, nezapomněla jí přitom praštit ramenem.
I přesto, že se usmívala jako sluníčko. A sledovala jak kdysi její nejlepší kamarádka, odchází naštvaná jako nějaká kobra připravená k útoku.
Moc dobře věděla že tohle ještě není konec, tohle byl teprve začátek jejich osobního boje.

A ona jí nesmí nechat vyhrát.