"Je to tvůj bratr!" "Už dávno ne!"

Sam

„Ahoj Sam," pozdravila mě Lily

„Ahoj Lily a omlouvám se za ně," usmála jsem se na ni.

„To je dobrý. Ty za to nemůžeš. Tohle je Madison Greenová, moje nejlepší kamarádka, Madi, tohle je Samantha Potterová, Potterova mladší sestra," seznámila mě Lily s její nejlepší kamarádkou.

„Obdivuju tě, že s ním bydlíš a ještě ses nezbláznila," zasmála se Madison.

„Děkuju, ale trochu tě opravím. Už od minulého léta bydlím s oběma těmahle idiotama," ušklíbla jsem se, „a víš co, Jamesi? Chodit sem nebyl tak špatný nápad," zasmála jsem se.

„Jak to zvládáš?" zeptala se Lily.

„Jejich přítomnost je celkem otravná, ale snažím se je ignorovat," odpověděla jsem s pobaveným úsměvem. James s Blackem mě vraždili pohledem a já jsem si tu chvíli naplno užívala.

„Takže tebe osobně neotravujou?" zajímalo Madison.

„Nenávidí mě stejně jako já je. Takže se mi snaží vyhýbat," pokrčila jsem rameny.

„Odkud se vy dvě znáte?!" vyjekl James po chvíli.

„Lily s Remem jsou primusové a já jsem prefektka. Což mi připomíná. Nevíš, kdo bude od tohoto roku druhý mrzimorský prefekt, Lily? Luke byl minulý rok v sedmém ročníku."

„Ty znáš Rema?!" ozval se tentokrát Black.

„Jo, znám. A teď už mlčte," protočila jsem očima a podívala jsem se na Lily.

„Myslím, že Louis Adams z tvého ročníku, ale nevím to na sto procent," usmála se Lily. Louis byl milý, měl post brankáře v našem famfrpálovém družstvu a měla jsem ho ráda.

„Ten je fajn," oplatila jsem jí úsměv.

„A je pěkný," poznamenala Lily se smíchem.

„To je," souhlasila jsem.

„S tím naprosto souhlasím," zasmála se Madison.

„Fajn. Už odcházíme," rozhodl James.

„Mně se ještě nechce," protestovala jsem.

„Jo Pottere, my si povídáme," ušklíbla se Lily a tím na sebe strhla Jamesovu pozornost.

„Půjdeš se mnou na rande, Evansová?" zeptal se James a já jsem na něj hodila vražedný pohled. To je idiot, pomyslela jsem si. Přes to, že mi bylo celou dobu tak nějak jasné, že to takhle podělá, stejně doufala jsem, že si to odpustí.

„Proč mě prostě nenecháš být, Pottere?! To nechápeš, že tě prostě nemám ráda?!" vyjela na něj Lily.

„Vidíš? Říkala jsem to," ušklíbla jsem se.

„Ale no tak. Evansová. Prosím," nevzdával se můj bratr.

„Ne, ne a ne! Nikdy, Pottere! Chápeš?! Nikdy!" zakřičela Lily.

„Ale-," chtěl James něco říct, ale já jsem mu skočila do řeči.

„Prostě ji nech být. Lily, ignoruj ho. Neumí si pomoct a neví, kdy přestat. Nic si z toho nedělej," snažila jsem se zrzku uklidnit.

„Sam má pravdu," přidala se ke mně Madison a já jsem se na ni usmála.

„Děkuju," pousmála se Lily.

„Nemáš vůbec za co," objala jsem ji a potom jsem se otočila na Jamese s Blackem, „a my vážně jdeme. Stačí, že kazíte náladu mně. Nemusíte ji kazit i ostatním."

„Ale-," chtěl James opět něco namítnout a já jsem ho opět přerušila.

„Ne! Vím, že se nesnášíme, neposloucháme se, jsme na sebe hnusní a podobně, ale teď mě prosím pro jednou poslechni," protočila jsem očima.

„Ale-," chtěl protestovat, ale já jsem na něj hodila vražedný pohled, a tak radši zmlkl, „fajn," vzdal to nakonec.

„Děkuju. Lily, Mad, moc ráda jsem si s váma povídala, ale už vám nebudeme kazit den," uchechtla jsem se.

„Uvidíme se ve škole," usmály se na mě, já jsem přikývla a potom jsme se s klukama přemístili domů.

„Cítíš se teď líp?" zeptala jsem se před tím, než jsem odešla do pokoje.

„Jak to myslíš?" nechápal Black.

„Za prvé, na tebe jsem nemluvila a za druhé, ptala jsem se, jestli se James cítí líp. Lily ho nenávidí zase o kousek víc," vysvětlila jsem s úšklebkem.

„To není pravda," měl James svůj názor. Opět.

„Ne?! Merline! Jamesi, vzpamatuje se a změň svůj přístup! Nenávidí tě! A když tvrdíš opak, je to jako bys říkal, že se celých těch pět let my dva vlastně normálně bavíme! Je to stejný nesmysl! Ale víš, jaký je rozdíl mezi mnou a Lily?! U ní je možná ještě nějaká šance, že by tě mohla mít ráda! Ale každým tvým podělaným pozváním na rande se zmenšuje!  Vždyť i já jsem si ještě do nedávna myslela, že někde hluboko uvnitř tebe, je můj starší bráška, kterého člověk prostě nemohla nemít rád! A to jsem tě před několika lety zavrhla! A nevím, co se s ním stalo, nebo jestli je to prostě tím, že jsi starší nebo tím, že sis našel ty kamarády, které sis našel, ale vím, že ten kluk neměl odcházet! Protože to byl skvělý člověk a to se o tobě teď už říct nedá! A i přes to, že jsem s ním mluvila naposledy před šesti lety, vím, že teď by z něj byl rozumný a milý kluk. Jasně, průšvihy ve škole by určitě měl, protože to k tobě patřilo vždycky, ale nechoval by se jako egoistický idiot! Tak ho buď najdi, nebo se smiř s tím, že u Lily nebudeš mít šanci vážně nikdy!" křičela jsem po něm, a když jsem skončila, s bouchnutím dveří jsem odešla z domu.

Taková trošku chaotická kapitola, ale snad nevadí a dává to smysl. Když jsem to teď proletěla, přišla mi taková, zvláštní a ne úplně dobrá, ale stejně budu ráda za komentáře a votes.

Hope you like it😍

Love you all❤️Barča