Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟒𝟔.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❝NEZBÝVALO MU TEDY NIC JINÉHO NEŽ NADÁLE UTÍKAT, SKRÝVAT SE A PŘÍLIŠ NA SEBE NEUPOZORŇOVAT.❞

Byl to podivný pocit, být najednou na všechno sám, skrývat se a dávat si pozor na každý svůj krok. Blaise věděl, že musí být obezřetný a za žádnou cenu nesmí polevit ve své ostražitosti, jinak by se mohlo stát, že jej najdou Smrtijedi, nebo jeho nevlastní otec. Veškerá snaha Keiry Zabiniové dostat svého syna z domu by pak přišla vniveč, a to Blaise nechtěl. Věděl, že ji svým útěkem postavil do nepříznivé situace a že to Angus nenechá jen tak být. Nechtěl si ani domýšlet, co všechno by jí mohl provést, jen aby zjistil, kam Blaise utekl. Bylo jasné, že si ten parchant svou zlost vylije na Blaisově matce. Doufal jen, že i jí se brzy podaří dostat z jeho krutých spárů. Už přece věděla, co je zač, musela zmizet...

První dvě noci strávil v Děravém kotli a to ráno po svém útěku zašel do Gringottovic banky, kde si z trezoru vybral několik galeonů, na přilepšenou. Matka mu nedala moc peněz a on věděl, že z toho, co má, by se po necelé dva měsíce živit nedokázal. Ještě před odchodem z banky si několik galeonů vyměnil za mudlovské peníze a připadal si, jako kdyby byl v jiném světě. Nikdy takové bankovky neviděl a nevěděl, jak se v nich vyznat. Hermiona jim sice občas vyprávěla o životě mudlů, ale že bude Blaise nucen zažít mudlovský život na vlastní kůži, to by si nikdy nemyslel.

Z Děravého kotle se mu nechtělo, měkká postel byla příliš lákavá a teplé jídlo třikrát denně jakbysmet. Blaise ale věděl, že zůstávat tu by bylo neuvěřitelně riskantní a pošetilé. Jeho otčím se nezastaví, dokud jej nenajde a nepotrestá za to, že si dovolil mu vzdorovat a že utekl. Blaise byl přesvědčený o tom, že prohledá každý možný kout, a Příčná ulice nebo Prasinky budou jedny z prvních míst, kde jej bude hledat. Nezbývalo mu tedy nic jiného než nadále utíkat, skrývat se a příliš na sebe neupozorňovat.

To znamenalo využívat hlavně mudlovskou dopravu a pohybovat se v těch částech Londýna, v nichž bydlí převážně mudlové. Blaise vyrostl v rodině, v níž se mudlové a mudlovští šmejdi brali jako chamraď a špína, jakási podřadná rasa. Teprve když poznal Hermionu Grangerovou, plně přehodnotil své mínění o nečistokrevných, jež mu bylo odmalička vštěpováno do hlavy. Jeho otčíma by nikdy nenapadlo, že by se před ním Blaise mohl skrývat mezi mudly. Tam by se Angus snad ani neodvážil.

Blaise ještě téhož dne došel na nádraží King's Cross, odkud odjížděly a kam přijížděly mudlovské vlaky. Když procházel mezi nástupišti devět a deset, zatoužil rozeběhnout se proti přepážce a objevit se na druhé straně, kde by čekala nádherná červená lokomotiva, jež by ho odvezla do Bradavic. Tam by se mohl bezpečně ukrýt. Jenže problém byl, že teď byla přepážka uzavřená a otevře se až prvního září. A to bylo až za necelé dva měsíce.

Trochu bezradně bloumal mezi nástupišti a přemýšlel, kam by se mohl vydat. Úplně nejlepší by bylo jet někam hodně daleko, daleko odsud. Blaise litoval, že ještě není plnoletý a nemá složené zkoušky z přemisťování. Mohl by kouzlit a přemisťovat se tak, jak by se mu zachtělo, a nemusel by si dělat starosti s tím, jak se používají mudlovské peníze a jak funguje doprava.

Musel vypadat opravdu ztraceně a nešťastně, jelikož mu za několik minut kdosi zaklepal na rameno. Lekl se tak, až nadskočil a rychle se od dotyčného vzdálil. Neměl rád, když se jej někdo dotýkal. Pokaždé se mu vrátily nepříjemné vzpomínky a to nechtěl. Ty nečekané doteky byly úplně nejhorší a nejděsivější...

Zjistil, že za ním stojí malá hubená slečna a pobaveně ho pozoruje. Měla jiskřivé zelené oči a hnědé vlasy měla krátké, účes měla skoro jako kluk. Vypadala sebevědomě a neohroženě, možná trochu jako bezstarostný typ, kterému je absolutně jedno, kdo si co pomyslí, a dělá si, co chce. Blaise se za své vyvádění trochu zastyděl, protože přece jenom to byla hezká holka.

,,Promiň, nechtěla jsem tě vylekat. Vypadal jsi, že si nevíš rady, tak mě napadlo, jestli nepotřebuješ pomoct," vysvětlila mu a dala si jednu ruku v bok. Blaise se poškrábal na zátylku a tmavýma očima rychle přejel po nástupišti, na němž se hemžily stovky lidí.

,,No, pomoc by se mi hodila," připustil trochu neochotně.

,,Cizinec?"

,,Tak trochu," zasmál se nejistě.

,,Mluvíš perfektně anglicky, ani bych nepoznala, že jsi odjinud. Tvůj přízvuk je takový britský... odkud jsi?" zajímala se a Blaise začal trochu panikařit.

,,Ze Španělska," vyhrkl první zemi, která ho napadla. Děvče ohrnulo spodní ret a přejelo ho zkoumavým pohledem.

,,Hermoso paìs, señor," opáčila a on v duchu zaúpěl. Doufal, že s ním teď nebude chtít mluvit výhradně španělsky, protože by dokázal dát dohromady asi tak čtyři slova. ,,Tam jsem strávila půl roku a měla jsem spoustu vášnivých milenců." Blaise nedokázal poznat, jestli si z něj dělá legraci, a doufal, že ano. Trochu nervózně pohlédl na velké hodiny na zdi. ,,Promiň, asi tě to nezajímá. Tak s čím potřebuješ pomoct?"

,,No... nějak se v ničem příliš nevyznám. V těch vašich penězích, dopravě, nějakých jízdenkách... Nevím, co s tím," povzdechl si. Dívka líně zdvihla koutky rtů do úsměvu.

,,Kam jedeš?"

,,Co nejdál odsud."

,,Tak to máme stejnou cestu. Jsem Mia, mimochodem. Nepodaří-li se ti potkat mne hned, neklesej na mysli. Nejsem-li na jednom místě, hledej na jiném. Někde jsem a čekám na tebe." Když spatřila Blaisův nechápavý výraz, ušklíbla se. ,,Whitman. Neznáš? Miluju knihy a jejich vůni, živé a energické cikánské tance a jejich hudbu, a taky jsem vášnivá cestovatelka. Nikdy nevydržím na žádném místě příliš dlouho. Jsem zakořeněna, avšak plynu. To byla Virginia Woolfová, mimochodem," mrkla na něj a strčila si ruce do kapes. Zamžourala na hodiny. ,,Pokud chceš jet do Skotska, máme stejnou cestu. Za pár minut to odjíždí. Koupím ti lístek, jestli máš čím zaplatit. Tak co, připojíš se ke mně, señor?"

Blaise se nerozmýšlel příliš dlouho. Pokrčil rameny. ,,Skotsko? Proč ne. Mně říkají Tony," vyhrkl první jméno, které ho napadlo.

,,Hmm, já ti stejnak budu pořád říkat señor," prohlásila s úsměvem Mia a než odešla s jeho penězi, které jí dal, koupit lístek, rychle na něj mrkla. Za pár minut už se kodrcavě rozjížděl vlak a Blaise se díval, jak mu nádraží a lidé mizí z dohledu.

Mia se rozvalila na sedačce a zamyšleně si Blaise prohlížela. ,,Jsi strašně vážný a roztržitý, uvolni se přece trochu. Nebo snad utíkáš před zákonem? Něco jsi provedl? Máš v tý tašce hromadu peněz? Protože to by byla fakt pecka, mohli bychom si koupit cirkus a cestovat po světě," zakřenila se na něj a on se jí pokusil úsměv oplatit, což šlo dost těžko. Mia byla krásná, veselá, vtipná i chytrá, ale Blaise cítil, že by to s ní dlouho nevydržel. Byla ohněm. Ještě před pár lety by dal cokoliv za to, aby směl strávit život po jejím boku a vychutnávat si dobrodružství. Toužil by po tom, aby i ona viděla, že v sobě hýčká divoký plamen. Ten ale už dávno uhasil Angus.

,,Bohužel tak adrenalinový život zase nevedu. Můj příběh je jednoduchý: potřebuji si odpočinout od lidí ve svém okolí, a tak před nimi utíkám," odpověděl jí, a vlastně ani tolik nelhal.

,,Vlastně ti docela rozumím. Sakra, začínám litovat, že nejedu třeba až do San Francisca. Ty bys jako parťák na cesty nebyl úplně k zahození. If you're going to San Francisco, be sure to wear some flowers in your hair... Taky neznáš? Je to skvělá písnička," vysvětlila, když zazpívala pár slov v trochu teskné a pomalé melodii. Blaise zavrtěl hlavou. Mia se usmála, přehodila si nohu přes nohu a zahleděla se ven z okénka. Blaise ji napodobil. Za okamžik uslyšel, jak si tiše hvízdá onu melodii. Dovolil si zavřít oči.

Mia byla nespoutaná. Svérázná a plná života. Toužila po nezapomenutelných zážitcích a často se rozhodovala spontánně a z minuty na minutu. Byla symbolem pro vášeň. Ne, ona byla vášeň. Zamčená v těle člověka.

Nejspíš byla jedno velké dobrodružství. A Blaise si byl jistý, že s ní by nějaké rozhodně zažil a nenudil by se. Na něj však čekalo dobrodružství trochu jiné...