Můj Dvanácteráku

2- Zpátky do Bradavic

Jakmile Lily odešla z kupé, rozběhla se rychle do prefektského vagónu. Ve chvíli, kdy probíhala okolo jednoho z mnoha kupé, otevřely se dveře a v příštím okamžiku ucítila, jak jí něčí tělo přimáčklo na dveře protilehlého kupé.

,,Jé promiň Lily, já nechtěl," zazubil se James.

,,Koukej ze mě slést," procedila skrze zuby Lily.

,,Když si se mnou někam vyrazíš, a tím myslím jako na rande, tak možná slezu," zasmál se a Remuse, který se ho snažil od Lily odtáhnou si vůbec nevšímal.

,,To už rudovláska nevydržela a v příští chvíli dopadla na Jamesovu tvář pořádná facka. James byl z toho tak vykolejený, že se ho Lily podařilo ze sebe konečně setřást a rychle utíkala k prefektskému vagónu. Už v něm čekala profesorka McGonagallová a několik prefektů, ale zdaleka zde ještě všichni nebyli.

,,Dobrý den, paní profesorko," pozdravila Lily.

,,Dobrý den, slečno Evansová," odpověděla jí profesorka. Sotva to dopověděla, otevřely se dveře kupé a v nich stál, s tváří pořád ještě červenou, James a za ním Remus.

,,Dobrý den, paní profesorko," pozdravili oba. Profesorka kýval na pozdrav a zkoumavě si prohlížela červený otisk ruky na jeho tváři, ale nic neříkala.

Když James viděl, že Lily nemá zrovna náladu se s ním hádat, kterou sice neměla nikdy, ale to mu očividně nevadilo, posadil se raději vedle prefekta z Mrzimoru. Když nakonec dorazil i poslední prefekt, začala profesorka svou řeč.

,,Vítám vás v novém školním roce. Doufám, že jako prefekti nebudete zneužívat svých pravomocí. Očekávám od vás naprostou férovost. Nyní si poslechněte všechny instrukce od primuse a primusky."

Lily nervózně pohlédla na Jamese. Samozřejmě měla instrukce připravené, ale nevěděla, co na to řekne James, zvlášť když mu před chvílí vlepila facku. Ten se však jen usmál a kývl na ní, aby řekla vše, jak měla připravené. Poprvé snad za celou tu dobu mu byla za něco vděčná a začala i trochu litovat té facky.

,,Tak tedy, začneme u rozdělování hlídek na chodbách..."

--------------------------------

Když je konečně profesorka McGonagallová propustila, počkala Lily u dveří kupé, až půjdou i James s Remusem.

,,Díky, žes mě to nechal říct, vím, že jsme se měli nejdřív domluvit."

,,Má drahá Lily, co řekneš je pro mě svatý," zasmál se James. Nad tím se Lily raději nepozastavovala a pokračovala.

,,A- A taky je mi líto, že jsem tě praštila," vymáčkla ze sebe.

,,To je přece v pořádku Lilynko, nejradši bych tam měl tvůj otisk napořád," zaculil se.

Lily jen zavrtěla hlavou a urychleně opustila kupé a zamířila za svými kamarádkami.

,,Měly byste se už taky převléct do hábitů, už tam skoro jsme," upozornila Lisu, Avery a Claudii. Dívky jen přikývly a poslechly.

,,A jsme zase ve škole," usmála se spokojeně Claudia, když už měla na sobě svůj školní hábit s rudo-zlatou kravatou.

Po chvíli vlak skutečně začal brzdit a zastavil, na jim tak dobře známém, nástupišti v Prasinkách. Všichni se okamžitě snažili dostat co nejrychleji z vlaku, protože se už nemohli dočkat až znova ucítí tu zvláštní atmosféru Bradavického hradu.

Na první ročníky tu čekal Hagrid, který Lily a jejím kamaradkám vesele zamával.

,,Ahoj Hagride," zavolala na něj přes všechen ten šum Lily.

,,Hagride," uslyšela za sebou známé hlasy a skrz dav vzrušených studentů se k Hagridovi prodírali čtyři známé postavy.

,,Nazdar Jamesi, Siriusi, Remusi a Petere," zahlaholil dobrosrdečný poloobr směrem k tak dobře známé skupině, která si přezdívaná Pobertové.

Nakonec se všichni v pořádku dostali ke kočárům, do kterých nasedli.

,,Já se tak nemůžu dočkat až budeme zase ve škole," usmála se Lily.

,,To já se spíš těším na tu hostinu," přidala se Claudia.

Mezitím kočáry úplně zastavily a studenti se vyrojili ven. Všichni prošli velkou branou až došli do Velké síně, kde se usadili ke svým kolejním stolům.

U dlouhého stolu, kolmo stojícího k ostatním stolům, už byli všichni učitelé včetně ředitele Albuse Brumbála.

V tom se otevřely velké dveře a do Velké síně vpochodovala profesorka McGonagallová a za ní houf vystrašených prváků. Došli až ke stupínku, na kterém před učitelským stolem stála dřevěná stolička, na které ležel starý odřený klobouk.

,,Až přečtu vaše jméno, posadíte se na stoličku a já vám dám na hlavu Moudrý klobouk, který vás zařadí do koleje," obrátila se profesorka k prvákům.

,,To jsem zvědavá, jakou písničku letos bude Moudrý klobouk zpívat," zašeptala Lisa. Nemusela dlouho čekat, protože jakmile to dořekla, klobouk jakoby ožil a začal zpívat."

Tak je zde druhá kapitolka, doufám, že se líbí😊
Čauky mňauky Efox16 ❤💛