THE BEST THING THAT EVER HAPPENED TO US

🌹29🌹

Kuba se nakonec rozhodl udělat skupinový videohovor.
Měl vyplou kameru dokud se nepřipojili všichni.

,, Kluci, chci vám někoho představit."
Oznámil a zapnul kameru, kterou otočil na mě a malého v mém náručí.

,, Tohle je William Stanley Vrána."
Pronesl s radostí a hrdostí.
Ani se mu nedivím. Jsem tak šťastná že je tu už s námi. A taky se nemůžu dočkat až se vrátíme domů.

Ne že by se o nás starali špatně. To ne. Kuba připlatil tolik, že máme špičkovou obsluhu. Ale domov je domov. Už se nemůžu dočkat až budu doma s tím mým rošťákem.

Až ho budu oblíkat do těch malých oblečků co máme koupený.
Hned co bude moct malý ven, první výlet bude na zimák. Klidně bych se s někým i vsadila. Ale všichni ví, že bych vyhrála.

🌹🌹🌹

"Vítejte doma!"

To bylo to co jsme slyšeli, když jsme otevřeli dveře do našeho domu. Když jsem se rozhlédla okolo sebe, byly tu naše rodiny. Mámy byly ubrečené a tátové se málem rozpustili při pohledu na našeho syna.

,, Pojď nám ho ukázat, holčičko naše." Zařvala na mě mamka a tak jsem se vydala k ní. Docela pomalou chůzi jsem k ní došla. Když jsem k ní došla všimla jsem si ještě jedné osoby.

Na křesle které je za zdí, takže jsem ho nemohla vidět, seděl André. Rozběhla jsem se ale to netrvalo moc dlouho a už jsem stála na místě. André se na mě nechápavě podíval.

"Před pár dny jsem porodila. Si myslíš že už budu hrát hokej a nebude mě nic bolet?"
Zasmála jsem se. André ke mě přišel a s radostí mě obejmul.

,, Co tu vlastně děláš?"
,, Kuba se nepochlubil? Hrajeme proti sobě zápas."

Kývla jsem na znamení že chápu.

Potom už se jen všichni mazlili s Willem a mamka s tchýní se mnou řešily porod. Je super že si všechny tak dobře rozumíme. Brácha, který za mnou byl už v porodnici, prý přijde zítra na oběd. Ten uvaří mamky. Prý abych si pořádně odpočinula.

Jsem ráda že je mám. Zjistila jsem totiž že si vzaly volno, a zatímco tátové odjedou za dva dny, mámy zůstanou dalších deset dní. Aby mi pomáhaly. Budu to potřebovat.