° Vrány a motýli °

Část 1. Vrány

,, Pozor padá! " křičel z plných plic dřevorubec.
Strom s ránou spadl na zem a my jsme se k němu pomalu začali přibližovat. Musel mít minimálně 40 vraních křídel do výšky. Široký tak 8 medvědích tlap. To značí, že dneska bude čím dělat večerní oheň. Odtrhali jsme větvičky po boku kmenu a naskládali je do přenosných vaků. Popadla jsem jeden a vydala se k naší vesnici. Po cestě jsem potkala pár bylin, které se dali využít na hodiny léčebných praktik. S plnýma rukama jsem došla k velkému kruhu, kde se bude v noci dělat oheň. Shodila jsem vak ke kamenům a vydala se domů dát sušit byliny.
,, Miláčku copak si to zase našla? " matka se na mě podívala a ve světle, sálajícího z okna, její olivová kůže svítila snad ještě více než normálně.
,, Jen pár bylin" zaculila jsem se s plnou hrstí bylin nejrůznejších vůní a tvarů. Mladši bratr se hned chopil slova,, zase to tady bude smrdět po bylinkách" zakabonil se a jeho buclaté tváře zrudly jako by mu do nich někdo štípnul.
,, Buď trochu uctivý, jinak ti příště Ax nebude hojit bylinkama ranky když spadneš" Matka se usmála a přidala se ke mě ve třízení bylin.
,, Ale ono to fakt smrdí" trval si na svém.
,, Rozhodně méně než Kotax" ucedila jsem k bratrovi usměvavě.
,, Kotax je prvotřídní hřebec! " naštvaně odpověděl.
,, Tak po něm můžeš jít uklidit stáj a pak si popovídáme o tom co smrdí a co ne" Povídá moje starší sestra Celestie když jde ze schodů.
Bratr se nakaboní a oddupe si to do pokoje. Vybuchneme ve smíchu a i sestra se k nám přidá ve třízení bylin.
,, jak jde kácení stromů? " ptá se Celestie.
,, Výborně! Stromy jsou zdravé a vysoké desítky vraních křídel" usměvavě odpovím.
,, Takže se mám začít strojit na večerní slavnost u ohně? " odpoví s uculováním.
,, vypadá to nadějně" odpovím.
Dotřidíme bylinky a pověsíme je ať se suší. Bez slova začneme chystat oběd a prostírat stůl. Náhrdelník motýlích křídel se mi pohupuje na krku a já si u toho prozpěvuju písně klanu.
Sestra zmizí nahoru, aby došla pro otce a bratra. Do misek liju kašovitou polévku a každému přikládám k talíři kus chleba. Když se konečně všichni posadíme otec začne odříkávat děkování.
,, Děkujeme ti mocná Moradrino za toto jídlo a děkujeme za velkou úrodu díky, které toto jídlo vůbec můžeme nyní jíst" otevře oči a my se pustíme do jídla. Po obědě vše pečlivě uklidíme a začneme se chystat k ohni. Obleču si své safírové šaty, které se lesknou do dálky a zvýrazní mé různobarevné oči. Na obličej nanesu jemnou vrstvu mastičky z bylinek. Vezmu si malý kožený vak a utíkám k obrovským kamenům, kde se bude zakládat oheň. U ohně už sedí parta chlapců mého věku.
,, Ahoj Ax" řeknou jednohlasně.
,, Nechť vám Moradrina požehná bratři"
*(v jejich kultuře si říkali bratři, sestry)
usměju se a jdu k nim.
,, I tobě sestro" usměje se Ottaw a ostatní kluci přikývnou.
,, Byly v poslední době nějaké nájezdy vran? " zeptám se potichu.
,, Zhruba jeden májův měsíc zpět byl nájezd na obilniny" odpoví suše Kater.
,, Nemají toho snad dost, jsou mnohem bohatší než my kdy budeme" řeknu znechuceně.
,, Dávej na sebe pozor sestro" řekne nejmladší z nich(Zutke).
,, I vy bratři"usměju se
Za chvilku se okruh kolem ohniště naplnil a přišla chvíle na zapálení ohně. Rada došla k ohništi a s nadšenými hlasy okolo zapálila mocný oheň. Všichni se radovali, pili a jedli.
,, Sestro zatančíš si semnou? " ozval se Kater za jejími zády
,, Velice ráda" zaculím se a roztočím mohutnou sukni.
Tančíme rychleji a rychleji. Jsme si blíž než kdy dříve. Katera polije ruměnec z vyčerpání a zvýrazní tak ještě víc své tmavé pihy na tvářích.
V tom někdo zakřičí.
,, Vrányyy! " zakřičí a v tu chvíli se vřítí do vesnice skupina mužů na koních. Na oblečení mají všude znaky vrány. Jeden z nich do ní narazí. Spadne na zem. A obklopí jí temnota..