Draco's Diary /CZ/

Rozřazování

1. září, 1991,11 let

  Milý deníčku,

dnešní večer byl prostě top.
Já vím, už jsem dneska jeden zápis psal, a to z vlaku, ale tohle sem taky musím napsat.

Dneska totiž bylo rozřazování do kolejí! Já jsem si byl už od začátku jistý, že půjdu do Zmijozelu, stejně jako má matka a otec, ale i tak jsem měl trému. Protože, i tak - co kdybych skončil v Nebelvíru... To by mě otec asi zabil.

Každopádně to probíhalo nějak takhle:
Jakmile jsme vlakem dorazili na místo, vystoupili jsme a vyrazili jsme s nějakým pitomcem, který si říká Hagrid, k jezeru. Tam na nás čekaly loďky.

Jakmile jsme vypluli, ze tmy se nám po chvíli vynořil bradavický hrad.
Ale to nebyl jen tak ledajaký hrad - byl obrovský a překrásný. Já vím, otec mi už o Bradavicích vyprávěl, ale ještě nikdy jsem je neviděl naživo.
Měl vysoké věže, spoustu nádvoří, obrovské haly... A v té tmě vypadal kouzelně a mocně.
Jen jsem na něj zíral s otevřenou pusou.

Když jsme dopluli k němu, ten hlupák Hagrid nám řekl, ať jdeme nahoru po schodech, které vedly prý do nějaké síně. Nahoře na nás měla čekat nějaká profesorka, mám pocit, že říkal McGonagallová, nebo tak něco.

My jsme ho poslechli a vydali se tam. A opravdu na nás čekala - vypadala přísně a šel z ní respekt. Doufal jsem, že bude učit předmět, který mi půjde.

Řekla nám instrukce, jak se máme chovat ve Velké síni, kde bude zařazování, a povídala nám o čtyř kolejích, školním poháru a jiných blbostech, které přece každý aspoň trochu inteligentní člověk ví.

Každopádně po jejím zdlouhavém proslovu jsme konečně vyrazili.
Vešli jsme velkými masitými dveřmi do obrovské síně, kde byly čtyři dlouhé stoly pro dané koleje.

Profesorka nás dovedla až před stoly, kde jsme měli čekat, až Moudrý klobouk řekne naše jméno.

Vyvolal pár blbců, kteří šli do Mrzimoru, Havraspáru a Nebelvíru, a potom  se konečné dostalo na mě.

Šel jsem s napětím ke stoličce, McGonagallová mi nasadila na hlavu klobouk - a ani ne o vteřinu později klobouk vykřikl: "Zmijozel!"

Já jsem si v tu chvíli oddechl a s potleskem jsem si šel sednout ke zmijozelskému stolu.

Potom už bylo jen pár lidí - nějaká holka s kudrnatými vlasy, potom ten zrzoun Weasley, který šel samozřejmě do toho ubohého Nebelvíru, a potom Potter.
Ten měl ten klobouk na hlavě snad minutu. Možná i víc. Bylo to divné, protože já jsem ho neměl na hlavě skoro ani vteřinu.
Nechápu...

Ale po dobré minutě se Moudrý klobouk konečně rozhodl a zařadil Pottera do Nebelvíru. No jasný, největší pitomec půjde do koleje největších pitomců. Já to věděl.

Potom byla hostina. Všude bylo plno jídla a pití a nad námi létali duchové. K našemu stolu přiletěl jeden, který se představil jako Krvavý baron. Byl prý našim kolejním duchem. Vypadal děsivě, ale báli se ho jen ostatní, já ne. Proč bych se přece měl bát přízraku, že?
Jen hlupáci se bojí.

Hostina byla zdlouhavá, ale nakonec konečně skončila a my jsme vyrazili do našich pokojů. Zmijozelské pokoje se společenskou místností se nacházejí ve slepeních pod bradavickým jezerem.
Je to tam kouzelné a temné, přesně stvořené pro mocné kouzelníky, jako jsem já.

Jsou tam nádherné kožené gauče v naší kolejní barvě - zelená a stříbrná.
Taky tam jsou nádherné zelené koberce, gobelíny se zmijozelským motivem... Prostě nádhera.

V tu chvíli jsem na to vyjeveně zíral.

Tak, toto je můj domov. Je to vážně nádhera. A já tu budu sedm let, když nepočítám prázdniny. Wow.

Po prohlídce zmijozelské společenské místnosti jsme vyrazili do našich ložnic. Bylo jich tam víc, a byly rozdělené na klučičí a holčičí. Já jsem měl ložnici s Crabbem, Goylem a ještě někým.
No super. Ale třeba ti dva nebudou zas tak dutí, a kdyby byli, tak je naučím nějaká základní zaklínadla. A taky bych pro ně mohl umíchat lektvar na hubnutí. Vážně by ho potřebovali.

Moc se těším na zítra, protože to nám už začíná vyučování. Jsem moc zvědavý na zdejší profesory.

Draco