Můj Dvanácteráku

4- Otravné ráno

Brzy ráno Lily probudily sluneční paprsky. Potichu vklouzla do koupelny, kde se upravila. Bylo teprve půl sedmé, a tak se ještě posadila na postel a začetla se do své knížky.

Ve čtvrt na osm otevřela i Lisa své oči, a tak se společně s Lily pokoušely vzbudit i Claudii s Avery.

,,Holky, vstavejte, musíme na snídani!"

,,Ještě chvilku," zamumlal Avery do polštáře a spala dál.

Lily s Lisou na sebe spiklenecky mrkly.

,,Jak chceš," pokrčila rameny Lily.

,,Akvamenti!" zvolaly obě a z jejich hůlek vytryskl pramínek vody a dopadl na Averynu hlavu.

Avery rychle strčila hlavu pod peřinu a Claud, která netušila, na koho bude zaklínadlo nakonec mířené, rychle vyskočila z postele, ,, už jsem vzhůru, už jsem vzhůru!"

,,Ale Avery," smála se Lily, ,, musíš vstávat, abychom se stihly nasnídat a nezmeškaly vyučování."

Zpod peřiny se ozvalo akorát nesrozumitelné huhlání, a tak Claudia, která už také držela svou hůlku, z Avery peřinu rychle strhla.

,,Akvamenti!" vykřikly tentokrát už všechny tři. V několika vteřinách byla Avery úplně celá zmáčená.

,,Dobře, dobře, už vstávám," prohlásila rezignovaně a zmizela v koupelně.

Když byly všechny hotové, sbalily si do brašny potřebné učebnice a vyrazily na snídani.

Ve chvíli, kdy dívky scházely po schodišti do Velké síně na snídani, v jedné chlapecké ložnici se teprve její obyvatelé probouzeli.

První na nohou byl Remus Lupin, přezdívaný Náměsíčník. Když usoudilil, že už je nejvyšší čas, pokusil se vzbudit i zbytek Pobertů.

,,Hej! Kluci, vstávejte, je po půl osmé, musíme jít na snídani." S nikým z nich to ale ani nehnulo.

,,To chcete přijít hned na první hodinu pozdě? Víte, jak by se McGonagallová tvářila až by se to dozvěděla?"

,,Tak se nějak vymluvíme," zahučel Sirius v polospánku.

,,To určitě. No taaak, to nemáte hlad?"

,,Já už celkem jo," probral se konečně Peter.

,,Konečně někdo, pomůžeš mi je vzbudit?"

Peter jen přikývl.

Remuse pak něco napadlo. ,,Jamesi, byla tady Lily Evansová a ptala se na tebe."

,,Co!? Evansová? Moje Lily? Tos mě nemohl vzbudit dřív? A kde je teď?"

,,Myslím, že říkala něco o tom, že počká venku," vymýšlel si dál Remus.

James vystřelil z postele rychlostí svého milovaného létajícího koštěte a jen v boxerkách vyběhl na chodbu. ,,Lilynko! Už běžím za tebou!"

Mezitím se z postele vyhrabal i Sirius, který se teď skoro válel smíchy po zemi, když viděl polonahého Jamese, jak běží do společenské místnosti.

,,To se ti fakt povedlo, Náměsíčníku. Takhle rychle snad ještě nikdy neupaloval," smál se.

Mezitím James vtrhl do společenské místnosti, kde se okamžitě všechny zraky studentů, kteří tudy právě procházeli na snídani, stočila k němu. Několik dívek ze šestého ročníku flirtovně zamrkalo a toužebně hledělo na jeho vypracované tělo, zatímco od chlapců sklidil spíš smích.

,,Lilynečko moje, kdepak jsi?" rozhlížel se po celé místnosti.

To už za ním doběhl i Remus, ,,Dvanácteráku, vrať se, nikdo tady nebyl," zavrtěl smutně hlavou Remus, kterému bylo Jamese trochu líto, když si uvědomil, že se jeho nejlepší kamarád kvůli němu ztrapnil.

,,Všechno jsem si to vymyslel, abych tě nějak dostal z postele," vzal svého zklamaného kamaráda okolo ramen a odváděl ho zpátky do jejich ložnice.

,,Promiň," omlouval se mu, ,,ale byl to vážně nejlepší způsob, jak tě dostat ven."

,,No, musím uznat, že se ti to opravdu povedlo," prohlásil už trochu veseleji James. ,,A ty se moc nesměj, Tichošlápku," řekl naoko důležitě směrem ke smějícímu se černovlasému kamarádovi.

Když se konečně i James oblékl, vydali se konečně na snídani. Jakmile vešli do Velké síně, James si okamžitě všiml záplavy rudých vlasů u nebelvírského stolu, a tak vykřikl na celou síň, ,,Evansová, nechceš se mnou na rande?"

Celá síň zašuměla smíchem, dokonce i některým profesorům cukaly koutky. Lily na sobě cítila spoustu zvědavych pohledů, které čekaly jen na to, jak odpoví.

Zrudla až po konečky svých ohnivých vlasů a zlostně propalovala pohledem Jamese, který se usmíval od ucha k uchu.

,, Mohl bys už laskavě nechat těch tvých debilních keců? Nikoho tím nezajímáš" odpálkovala ho.

,,Velká síň znovu zašuměla a sledovala dál to divadlo, které se odehrávalo u nebelvírského stolu.

,,Ale notááák," protáhl James, kterému očividně pozornost nedělala žádný problém, ,, já vím, že ty víš, že mě miluješ."

,,Tak to ti asi na hlavu spadl potlouk Pottre," ohradila se rudovláska a dál se věnovala své snídani.

James se rozhodl, že už je nejvyšší čas něco sníst, a tak raději nechal pozvánek na rande a napodobil svého kamaráda Petera, který do sebe cpal jeden toust za druhým.

Opět je zde další kapitola. Doufám, že se líbí:) Budu ráda za každý komentář nebo vote😊
Vaše Efox16❤💛