Chvíle lásky | ✔️

53. kapitola | Jsem všechno, čeho se ty bojíš být

/13.2. 1978/

Milá Stefani,

díky moc za Tvůj dopis! A veliká gratulace k tvé malé holčičce! Ten večer jsme s Floriánem otevřeli šampaňské a symbolicky si na naši praneteř připili. Máme z Tebe velikou radost a jsme na Tebe velmi pyšní, jak to všechno zvládáš.
Když jsem zmiňovala svou mámu, která tě přijela navštívit do Bradavic, musela jsem si na to sednout. Vážně mám chuť občas Kevina - Tvého otce - přetáhnout holí a ukázat mu, kde je sever. Ta myšlenka, že bys své dítě měla dát k adopci... určitě nepochází z její hlavy, o tom jsem přesvědčená. Znám Helene - Tvou matku - opravdu dlouho a vím moc dobře, že nemá příliš vysoké sebevědomí. Jsem si jistá, že ji má Tvůj otec ji má pod palcem a ona si pravděpodobně myslí, že s ní musí držet basu, aby jí v životě vůbec někdo zbyl.
Tak trochu si přeji, aby se dokázala Tvému otci vzepřít, ale bojím se, že tohle se v blízkém časovém horizontu nestane. Každopádně Tvoje varování, že by tvé dítě chtěla dát mně a Floriánovi... díky za varování, ale ještě se ani jeden z nich neozval. Vlastně jsem ani s jedním z nich od té večeře nemluvila. Ale prosím, neber si to nějak osobně, není to primárně kvůli Tobě, jasné? Tvoje situace je jen záminkou, proč tohle všechno bouchlo.
I když pracuji na ministerstvu jako bystrozorka a jeden by řekl, že se s Tvými rodiči budu potkávat dennodenně, opak je pravdou. Už skoro dva měsíce jsem je neviděla, což zní děsivě, ale vlastně mi to hrozně uteklo.
Já i Florián bychom byli moc rádi, kdybys ty - a třeba Sirius nebo Remus - přijela o víkendu do Londýna do Zmrzlinkářství. Potřebovala bych s Tebou něco probrat. Jsi teď v pátém, šestém měsíci? Ráda bych Tě viděla, aby se alespoň jeden z členů Tvé rodině choval aktivně. Ale každopádně jsem ráda, že jsi v minulém dopise psala, že jsi v kontaktu s Mlokem. Jsem si jistá, že je Ti skvělou oporou.
Zároveň na Tebe musím apelovat, nepodceň zkoušky OVCE a kromě večírků (kde ale stejně nepiješ, že?) se občas i uč.
Snad se brzy uvidíme!
Drž se!
S láskou,

Leta

Stefani právě dočetla dopis od své tety a při tom po očku pozorovala svou nejlepší kamarádku Avu, jak si zkouší různé černé šaty. Měla radost z toho, že má její teta Leta tak veliký zájem o ni a o její dcerku, protože se cítila, že alespoň nějakou rodinu má. Její pozváni do Zmrzlinkářství se jí více než zamlouvalo, i přestože byl teprve únor, ale moc chtěla, aby Leta s Floriánem poznali Siriuse.

,,Je tohle moc provokativní?" zeptala se trochu se strachem Ava, otáčela se ze strany na stranu a prohlížela se v zrcadle. ,,Je to pořád pohřeb."

,,Alespoň nějak Petera rozptýlíš," utrousila sarkasticky Stefani, ale po chvíli pochopila, že tenhle vtípek nebyl příliš vhodný. ,,Promiň, to se nehodilo. Zemřeli mu rodiče, o tom bych neměla vtipkovat."

,,Takže si vezmu ty první," rozhodla se nakonec rudovlasá dívka s povzdechnutím. ,,Ale máš pravdu, že rozptylování by se mu hodilo. Od toho Silvestra mi přijde, že se z něj stal jiný člověk."

,,Jak to myslíš?" přivřela obočí hnědovláska a Ava se posadila na svou postel, aby své kamarádce vylíčila současnou situaci.

,,Vždyť jsi znala Petera," odvětila. ,,Samý vtípek, samý večírek a samá sranda. Žil momentem a jeho myšlenky směřovaly jen k pozitivním věcem. Ovšem teď má takové řeči o přežití... mám o něj docela strach."

,,Myslím, že dospívá," zhodnotila situaci Stefani. ,,Vždyť si to jen představ. Ještě o Štědrém dni s tebou tančil Macarenu před celými Bradavicemi a najednou mu spadla veškerá zodpovědnost do klína. Má mladší sestru, o kterou se nějak musí postarat. Zároveň ho zasáhla smrt někoho tak blízkého, takže je více než logické, že má strach."