Rozbouřené Moře

Prolog

Plavíte se na rozbouřeném moři. Prší, je vám zima, ale vy jste kapitán lodi, bez kterého by nic nefungovalo. Musíte vydržet. Nejen kvůli vám, ale také kvůli vaší posádce. Nikdo z těchto mužů a žen, si nezaslouží zemřít.

Zatnete tedy zuby a pokračujete v udávání rozkazů. Máte pocit, že dřív nebo později, se něco zkazí. Když uslyšíte.. ,,Muž přes palubu! Muž přes palubu!"

Všechno se najednou zastaví a vy už opouštíte kapitánský můstek a vrháte se do rozbouřených vln slaného oceánu, do jisté smrti.

Jste pod hladinou a rozhlížíte se. Ignorujete štiplavou bolest v očích a plujete dolů. Pod vodou si s vámi pohrávají silné proudy. Už vám pomalu dochází dech, i síly, ale potom zahlédnete před sebou něco bílého. Přibližuje se to. Pomalu, ale jistě začínáte tu věc vidět zřetelně. Když si uvědomíte co se to k vám vlastně blíží, zpanikaříte. Možná, že to jsou ty velké bíle zuby, co vás tak vyděsily. Nebo snad, jejich ostrost. Začnete plavat nahoru. Víte, že nemáte moc šance na přežití a tak si naposledy představíte svoji ženu a vaše dvě děti, než se střetnete s jistou smrtí..

Všude cáká krev a vnitř- ,,Toni! Myslím, že by to stačilo." Vezmu do náručí malou Jess a chystám se jí odnést do pokojíčku. ,, Vždyť teď, přijde ta nejlepší část" Postěžuje si Tony. Zavrtím hlavou.. ,, Tu si necháme na jindy. Dobrou noc." Naštvaně si lehne a přikreje se dekou. Povzdechnu si. Moc dobře vím, jak by tahle pohádka skončila. Po té, co by velmi odvážného kapitána roztrhal žralok, by vyplaval pouze jeho mozek na nožičkách. Tuhle jeho "pohádku" jsem slyšela už tolikrát.

Opatrně položím Jess do postýlky, dám jí pusu na čelo a chystám se jít si taky lehnout. ,, Elin?" ,,Ano zlatíčko?" ,, Bude kapitán v poládku?" O mozečku jí nic říkat nehodlám, takže zvolím, mnohem lepší alternativu, ,, Jasně že jo. Znova uvidí jeho dva poklady a jeho druhou polovičku." ,, Co je to dluhá polovička?" ,, To je někdo, bez koho nemůžeš žít a máš ho strašně moc ráda." ,, To je jako ty a ti kluci u tebe v pokoji? Co máš jejich oblázky na stěnách? Musím se pousmát ,, Ne broučku, tohle není druhá polovička. Všechno pochopíš až budeš starší." ,, Ale já to chci vědět teď! Vztekne se. To už stojím u dveří a zhasínám. ,, Spoustu věcí pochopíš až budeš starší. Dobrou noc a sladké sny. Zhasnu a odejdu.

Okeyyy, je to tady! Můj druhý příběh! První už na profilu není, nebyla jsem s ním spokojená a hlavně jsem neměla vůbec chuť, v něm pokračovat. Takže tady mám novinku. Prosím nějakou zpětnou vazbu v kometářích, děkuji!

Vaše Kate :p