I am Monster [cz]

2.Průvod

Zrovna jsem si vybalovala kufr, když jsem uslyšela hlasitý zvon, jak odbíjí celou. Vyhlédla jsem ven z obrovského okna. Pod zvonem šli lidé v rudých pláštích, oslavovali den vyhnání upírů z města ( aneb ten den kdy všichni upíři přišli do Mystic Falls). Zavřela jsem okno a zaposlouchala se. Bonnie s Elenou si ve vedlejší místnosti o něčem povídali. Rozhodla jsem se za nima jít podívat. 

,,Ahoj holky." Pozdravila jsem a rozhlédla se po jejich pokoji. Moji pozornost upoutala manželská postel. Ale no tak. Ony dvě budou spát v MP (manželské posteli) a já budu sama v druhé místnosti? Můj plán na sblížení se začal rozpadat. ,, Ahoj Car." Pozdravily mě obě dvě na stejno. Bonnie k tomu ještě dodala 'oline', ale to jsem ignorovala. ,,Všimly jste si toho průvodu venku?" Zeptala jsem se jich. ,,Jistě že jsme si toho všimly. Oslavuje se den vyhnání upírů z města." odpověděla mi Bonnie. ,,Perfektní čas pro odreagování od nadpřirozena." dodala s úsměvem Elena. ,,Asi si na sebe vezmu něco červeného a přidám se k průvodu. Půjdete taky?" zeptala jsem se. Obě dvě zavrtěly hlavou na nesouhlas. I když Elena trochu přívětivěji než Bonnie. Odešla jsem a převlékla se do červené halenky. Poté jsem vyšla ven z pokoje, zmáčknula tlačítko na výtahu a netrpělivě čekala. Když jsem dojela do přízemí, přikývla jsem hlavou na pozdrav paní uklízečky.  Jak skvělé je letět do Itálie a neumět Italsky?  Vyšla jsem ven a nadechla se čerstvého vzduchu.  Nebudu si nic nalhávat, v hotelu to smrdělo.  Rozhlédla jsem se a když jsem našla červený průvod, rozběhla jsem se za ním. Když jsem ho konečně dohnala, rozhlédla jsem se kolem. Volterra je krásné místo. Avšak moji pozornost upoutalo něco jiného. Kluk, stojící ve stínu mě probodával svýma rubínově rudýma očima, jako kdyby mě chtěl každou chvílí zavraždit. Zavrtěla jsem hlavou a zamrkala. Kluk už tam nebyl. ,,Copak dívenko, bojíš se?" zeptala se mě neznámá paní stojící za mnou. Otočila jsem se za ní a zastavila. ,,Čeho bych se měla bát?" zalhala jsem. Kluk s rudýma očima mě vyděsil, ale nedávala jsem to nijak na jevo. Paní měla zrz, skoro až rudé vlasy. Jako bych teď všechno viděla přes rudý filtr. ,, Ten chlapec s rudýma očima, ještě nedávno je měl zelené. Určitě nosí kontaktní čočky." utěšovala mě neznámá paní. Opět jsem zamrkala. Paní se přátelsky usmívala, její vlasy byly jasně oranžové a její oříškově hnědé oči měly starostlivý podtón. Bože vzpamatuj se Caroline. Prostě si vzal kontaktní čočky. Navíc, upíři rudé oči nemají. Pokračovala jsem dál v cestě, ignorovala jsem paní a okolí. Vtom jsem si uvědomila že jsem ztratila průvod. Rozběhla jsem se, hledala jsem očima kam by se mohl podít, když v tom jsem zaznamenala velká hrad nebo zámek. Tam se určitě šlo. Vešla jsem dovnitř a rozhlížela se kolem sebe. Nikoho jsem neslyšela. Otočila jsem se na odchod, když v tom se zabouchly dveře. Naskočila jsem a snažila se uklidnit. V klidu jsem šla ke dveřím a zatáhla za kliku. Zamčeno. Kopla jsem do nich. Dveře se zatřásly ale neotevřely. Otočila jsem se a opřela se o ně. Stála jsem na začátku nekonečné kamenné chodby. Ze stropů stékala ledová voda, nebylo tady ani trochu světla. Jako by se místní báli světla. Tss. Nechala jsem dveře na pokoji a udělala krok do předu. Uslyšela jsem utíkající krysu. Moje srdce zběsile tlouklo, když v tom jsem uslyšela hlasy. Nadechla jsem se a šla dál. Na konci chodby jsem narazila na obrovské dveře. Jelikož jsem stále nic neviděla, nahmatala jsem kliku. Místnost byla obrovská, s kulatým stropem a nádherným lustrem. Vydechla jsem. Konečně světlo. Na druhé straně místnosti se nacházaly tři trůny. Starodávné, ale hezké. Rozhlížela jsem se, avšak nikdo další v místnosti nebyl. Že bych měla slyšiny. Udělala jsem pár kroků a otočila se ke dveřím. Zkoumala jsem starodávné a zároveň složité obrazce, které tam byly vyryté. O pár sekund později mi do záběru vstoupily dva páry karmínově rudých očí.
------------------------
Ahojky, další kapitola je na světě, do komentářů si můžete typovat jací dva Volturiovi to budou💘🤫
-----------------------
NELI