Yelloween~Síla Magie

Na omylu

Kira procházela chodbou do letadla. Vstoupila s hrdostí dovnitř a podívala se na letenku. Sedadlo 43 na pravé straně. Procházela uličkou a prohlížela si čísla sedadel. Po chvilce uviděla shodné číslo na letence a sedla si. Ostatní kolem procházeli a domlouvali si s letuškami bezpečnost jejich kufrů. Kira si připadala jinak, když cestovala někam přes Atlantský oceán jenom s napůl zabaleným báglem.
"Dobrý den," pozdravil jeden cestující a přisedl si ke Kiře. Kira seděla na sedadle vedle okna a muž, co si vedle ní sedl, jí znepřístupnil východ.
"Zdravím," pozdravila tiše, že jí nebylo ani rozumět.
"Je to do Edinburghu, že?" ujišťoval se muž.
"Samozřejmě,"uklidnila ho Kira a radši si zapla telefon a zkoumala jeho funkce. Nechtěla s někým, koho nezná, strávit čas kecáním o něčem jasném a daném.
"Letíš sama?" ptal se dál muž.
Kira vzdechla. Jeho optávání ji začalo lézt na nervy.
"Ano, letím sama." snažila se být v klidu.
Vysoký hubený muž se zastřiženým knírkem si otevřel knihu.
"Jmenuji se Thomas Clark," představil se muž a podal Kiře ruku.
Kira nechápavě na oplátku zatřásla s rukou. Ten muž ji začínal děsit.
Muž zvědavě čekal než se představí.
Má lhát? Má si vymyslet jméno?
"Emma Darwinová." vymyslela si Kira.
"Krásné jméno. Těší mě."usmál se muž.
Už ji docházela trpělivost.
Nesmí nic zkazit. Hlavně klid.
"Letadlo je připravené k odletu. Prosím připoutejte se." zahlásila letuška do mikrofonu a cestující na její prosbu poslechli.
"Letím do Edinburghu za vydáním mé knihy." začal zase muž, když se připoutával, "Proč ty, Emmo?"
Kira chvíli nevěděla, koho se ptá, ale hned ji to docvaklo.
"Za rodinou."vypadlo z ní z nervozity.
"A tady si dělala co?" vyzvídal Thomas.
"No..."přemýšlela Kira,"mám tady babičku a potřebovala jsem ji navštívit." zalhala.
Thomas chápavě zakýval hlavou. Ohlédl se na sedačku před sebe a všiml si ,že tu každý cestující má přístupnost k televizi na sedadle. S radostí zapnul televizi a hledal různé programy a pořady, které by ho zaujaly. Vzal si sluchátka a hledal.
Kira ho koutkem oka pozorovala.
Najednou klikl a pohodlně se usadil do sedadla.
Kira nenápadně pozorovala jeho televizi. Díval se na zprávy.
Se zaujatým pohledem pozoroval dění ve zprávách. Konečně se objevila reportáž.
Kira tomu nemohla uvěřit.
Díval se na starší reportáž, když zaútočila ve škole.
Nervozita stoupala a Kira hleděla do mobilu, aby zahnala jeho pozornost. Sklopila zrak do displeje a roztrhanou čepicí si chránila obličej.
Thomas Clark zaujatě prohlížel video, kde Kira útočila na chlapce. V duchu se modlila, ať ji nepozná.
Nervozita ji mnohem stoupla, když se v reportáži ukázala i její detailní fotografie obličeje.
Thomas svraštil obočí a přiblížil se k obrazovce a otočil se na Kiru.
Kira ucítila jeho upjatý pohled na ni.
Sundal si pomalu sluchátka a odepl si pas. Zvedl se ze sedadla a šel za letuškou.
Letadlo už bylo ve vzduchu.
"Pane? Posaďte se zpátky na své místo." žádala starostlivě letuška Thomase.
"Slečno?"zašeptal na letušku a přišel k ní blíže a mluvil ji k rameni."Mám podezření na nebezpečnou osobu v letadle..."
"Je ta osoba ozbrojená?"šeptala letuška.
Kira se sklouzla po sedadle níže a snažila se neukazovat svou tvář, kterou hleděla do displeje na své poznámky, kam do Edinburghu.
Thomas si zakašlal.
"Patří mezi výjimečné s nadpřirozenými schopnostmi. Před chvílí jsem ji viděl v repríze zpráv.."řekl potichu.
Letušce zmizel úsměv z tváře.
"Kde je?" zeptala se starostlivě.
Thomas pohlédl ke svému sedadlu. Letuška se podívala stejným směrem a uviděla otrhanou čepici.
"Počkejte tu. Dojdu za kapitánem." letuška se obrátila k hlavní kabině, kde pilotovali kapitáni letadla. Thomas na ni hleděl, jak odchází.
Kira využila nepozornosti a skrčeně odcházela opačným směrem do vzdálených tříd.
"Hej! Zastav se!" všiml si jí Thomas. Letuška už vycházela s dvěma leteckými policisty. Všimli si Thomase, jak se dívá do uličky, kde se zastavila Kira.
S trhnutím utíkala pryč, jakmile si všimla posily. Policisté se rozeběhli a těžko se vyhýbali vystrčeným nohám ze spod sedaček. Letadlo vstupovalo do turbulence. Letuška se vrátila ke své práci a ostatní cestující snažila přilákat na svou pozornost ohledně polohy cestujícího při turbulenci.
Kira utíkala před dohánějícími policisty. Nemohli vytáhnout zbraně a střílet. Nesmí se střílet, když jsou kolem civilisti.
Kira doběhla na chodbu, kde byli záchodky. Byly tu i nouzové dveře s kruhovým sklem. Kira zabouchla dveře do chodby a telekinezí se snažila udržet dveře zavřené. Policisté do nich vráželi a snažili se je otevřít.
Kira nervózně hleděla ven. Potřebovala se teleportovat pryč.
Policisté už rozbíjeli dveře.
Kira se teleportovala na záchody a k tomu stihla otevřít nouzové dveře. Nastražila past,aby si mysleli,že vyletěla ven. Vzlétla v záchodové kabince ke stropu a zuby nehty se snažila neupotat pozornost, kdyby přišli zkontrolovat záchod, aby nehleděli ke stropu.
Dveře do chodby se rozletěly a policisté vypadli k zemi. V chodbě proudil silný vzduch, který je chtěl vcucnout ven. Statečně se jeden z policistů přibližoval opatrně ke dveřím a pokoušel se je bezpečně zavřít.
Natahoval ruku k páce otevřených dveří. Úspěšně chytl páku a silně dveře zabouchl. Oboum policistům se ulevilo.
"Asi je pryč. Letadlo už není v ohrožení." uslyšela přes dvířka Kira.
"Ještě to tu zkontolujeme." oba policisté souhlasili a zvedli se z podlahy.
Otevřeli dvířka od odemčeného záchodů. Nevystupovali ani dovnitř.
"Tady dobrý." usoudil přes otevřené dveře policista a pokračovali dál.
Kira si oddechla a slétla zpátky na podlahu.
Kam teď? pomyslela si.
Zůstane tu snad celou dobu? Má jít do jiné třídy?
Policisté postupovali stále více na záď letadla. Pečlivě prohlíželi každé sedadlo. Cestující v dalších třídách nechápali, co se děje a co hledají.
Když se policisté dostali až ke konci letadla otočili směr a vrátili se zpátky. Kira uslyšela přicházející kroky a znovu vzlétla ke stropu. Naštěstí už ji nehledali. Souhlasili s faktem, že uletěla pryč.
Policisté došli do první třídy, kde napjatě pozoroval vzdálenou uličku Thomas Clark. Uviděl policisty bez kořisti. Letuška si jich všimla a poklusem běžela za nimi. Její podpatky klapaly o podlahu. Sešli se u Clarkova sedadla.
"Byly otevřené nouzové dveře. Vypadá to,že zmizela pryč. Prohledali jsme celé letadlo,ale nic jsme nenašli."hlásili potichu policisté.
"Díky bohu,"ulevila si letuška,"Už jsem chtěla zažádat o nouzové přistání."
Thomas pokýval hlavou a sedl si zpátky na své sedadlo. Cítil se mnohem víc v klidu. Teď už ho nikdo ohrožovat nebude.
Kira slétla zpátky na podlahu. Pohlédla na telefon, který ukazoval už hodinu od odletu. Zbývá ještě pět hodin, ale dokáže se ukrýt? Opravdu věří, že tu není?
Položila prkénko dolů a sedla si na něj. Smutně vzdechla.
Tohle ji za to nestálo.