Chvíle lásky | ✔️

54. kapitola | Štěstí nalezeno v kolébce

/1.3. 1978/

,,Scamanderová! Kurňa fix!" ozval se bouřlivý hlas šéfa odboru bystrozorů, Alastora Moodyho. Muž to byl vskutku zajímavý. Vysoký, urostlý s širokými rameny. Dříve se usmíval, alespoň mimo svou práci, ale od smrti své dcery Andrei Moodyové byl jeho obličej složený jen z ingrediencí jako byla sarkasmus, zlost a nelítostnost. Spousta žen na něm přitahoval právě ten cynický pohled, který každé ženě signalizoval, že se jedná o muže s komplexy, kterého mohla dotyčná napravit. Ovšem Pošuk - jak mu ostatní říkali - Moody po smrti své dcery a manželky zahořkl tolik, že ho jiné ženy nezajímaly.

Leta Scamanderová si uvědomila, že jim právě unikl Smrtijed, kterého se už půl dne snažili chytit. Věděla, co bude následovat. Vyčítavý a naštvaný pohled svého nadřízeného, od kterého si zase vyslechne všechny ty věci, které udělala špatně. ,,Omlouvám se!" zvedla své ruce nad hlavu, v pravé držíc svou hůlku a zadýchaně se omlouvala svému týmu, který se snažil chytit a zavřít do Azkabanu Becketta Greengrasse.

,,Scamanderová, soustřeď se!" okřikl ji Pošuk Moody a Leta kopla do jednoho z kamenů, který se jí připletl od cesty. Sama nebyla spokojená se svým výsledkem mise, což byl pro ni nejhorší trest. Dokonce i horší než řev toho naštvaného bystrozora, který měl chuť všechny Smrtijedy pochytat a zavřít. Pomstít se za svou ztracenou rodinu.

,,Alastore, dej jí pauzu," zastala se své kolegyně Eufemia Potterová, protože věděla, jak složité je pro ženu být bystrozorkou. ,,Leta udělala své maximum, ale Greengrass byl prostě rychlejší."

,,Leta se zamyslela nad tím, co si dneska dá k večeři!" odsekl podrážděně Pošuk při pomyšlení nad tím, jak je teď Smrtijedům pro smích. ,,Chováš se, jako bys byla zamilovaná! Co to s tebou poslední dobou je?" pohlédl na zbytek svého týmu a pochopil, že více negativních slov ničemu neprospějí. ,,To bude pro dnešek vše, díky za spolupráci."

Scamanderová si nervózně začala kousat tvrdou kůži okolo svých nehtů. Někdo obracel hůlkou na prstech a někdo cvakal tím mudlovským vynálezem, propiskou. On si koukala tu kůži. Dělala to celý svůj život a nedokázala vysvětlit, proč zrovna tahle věc jí uklidňuje.

Alastor Moody se nadechl z plných plic a s přivřenými víčky si svou podřízenou prohlédl. ,,Děje se něco, Leto? Něco, o čem bych měl vědět."

V tu chvíli se blonďatá žena zarazila a položila si zásadní otázku. Má jít s pravdou ven? Týká ho to, pravděpodobně bude nepříčetný až zjistí, že mu to už půl roku tají. Ale měla k tomu přeci svoje důvody. Než se ovšem stačila odvážit něco říct, Pošuk si opět vzal slovo: ,,Leto, já k tobě nechovám žádnou větší zlost... kromě té dnešní chvilkové. Opravdu si myslím, že jsi vynikající bystrozorka, která klidně mohla být šéfka bystrozorů místo mě. Ale sama víš, že Minchum tě nezvolil šéfkou odboru, protože jsi po Andrewově smrti začala být roztržitá a nevěnovala si zdaleka své práci tolik času a energie jako před tím-"

,,Má to důvod, Ale," přerušila ho blondýnka a skousla si nervózně svůj ret. ,,A týká se i tebe."

,,Merline, teď mě ale děsíš," ustoupil o krok dozadu, několikrát zamrkal a natáhl před sebou obě ruce. ,,Jsi to mě zamilovaná, Scamanderová? Ale vždyť máš Floriána, holka! To přeci nejde. Tedy samozřejmě, jsi velmi atraktivní žena-"

,,Sklapni pro chvíli, pro merlina," skočila mu do řeči a tvářila se smrtelně vážně. ,,Nejsem do tebe zamilovaná, narcisku. Jedná se to tebe, ale to, protože se to týká tvé dcery."

,,Andy? To jak?" zvážněl, celkově zpomalil a založil si ruce na prsou. ,,Co ty můžeš vědět, co já nevím? Navíc, jak to může být, tak aktuální, když je prvního března a moje dcera byla zavražděna na konci srpna minulého roku. A vůbec, co tě na ní tak zatěžuje?"