Chvíle lásky | ✔️

55. kapitola | Rolf Scamander

/7.3. 1978/

Život Reguluse Blacka se od pohřbu zhoršil. Jejich konflikt na pohřbu Willow a Neila Pettigrewových způsobil, že si od sebe Ariu akorát odehnal. Před pohřbem se pohádal se svým bratrem, což také nepřispělo tomu dni jako takovém. Uvědomil si, že celý jeho život je stoprocentně a bez pochyby... v prdeli.

Jenže jeho život se stal ještě nesnesitelnějším v momentě, kdy ve vstupní síni zahlédl dvě osoby, které rozhodně nechtěl potkat. Muže a ženu. Oriona a Walburgu Blackovi. Jeho rodiče. A sakra. Co bude DO HÁJE dělat? Na jejich tvářích byl nasazený přísný a káravý pohled, který vždycky vídával jen, když byl doma ještě Sirius.

Jenže teď už s nimi rok a půl Sirius nebydlel. Takže to znamenalo jediné, on má nějaký průser. Moc dobře věděl, proč kráčí směrem k němu. Vzpomněl si opět na ten pohřeb a následně na fotoaparát Rity Holoubkové, šéfredaktorky Denního věštce. Hned ráno tu pohyblivou fotku měla skoro každá domácnost na stole. Jak se z toho jen vykroutit?

Určitě si vyslechne, že pošpinil jméno celé rodiny Blacků. Pravděpodobně nastane výslech desátého stupně, proč a co že má s tou cácorkou od Pettigrewů. Zahlédl vycházkovou hůl v pravé ruce svého otce. Ach ne. Vzpomněl si na doby, kdy touto holí trestal Orion Black svého prvorozeného a marnotratného synáčka, Siriuse.

Měl strach, opravdu veliký. V rychlosti se snažil vymyslet nějakou lež... nějakou zástěrku, aby hlavně nemusel čelit pravdě. Nacházel se na tenkém ledě, velmi nestabilním a nebezpečném. Potřeboval přeskočit zpět na pevninu, která symbolizovala jistotu a bezpečí. Ale pevniny tu byly dvě, to už si uvědomoval. Pevnina jeho rodičů nebo pevnina Arii a Siriuse.

,,Regulusi," ozval se chladný hlas jeho otce. Nehnul ani brvou, neprojevil žádné emoce nebo je možná ani neuměl vyjadřovat. ,,Jaké překvapení. Jaktože nejsi na hodině?"

,,Mám volnou hodinu," odpověděl poslušně černovlasý mladík. ,,Co tu potřebujete?"

,,Výborně, alespoň tě nemusíme brát z hodiny," odvětila jeho matka, oděná v černých šatech, které perfektně ladily s jejími černými vlasy, kde se občas zjevil i nějaký šedivý vlas. Walburga nejednou hubovala, že ty vrásky a šedé vlasy má stejně jen kvůli Siriusovi.

,,Rád vás vidím, milí rodiče," usmál se nevinně a snažil se vypadat co nejvíce překvapeně, ,,ale stále nevím, z jakého důvodu jste vážili cestu do Bradavic."

,,Regulusi," oslovila ho jménem Walburga a ušklíbla se na jednu stranu. ,,Copak si nevzpomínáš, že jsi strávil jednu z předešlých sobot na pohřbu těch ubohých šmejdů?"

,,Jo, tohle," usmál se ztrapněn. ,,No, to víte, přišel jsem se podívat, jakou práci jste se strýčkem Cygnusem vykonali. Vždyť z toho článku se jasně vidět, že se s tím jejich klukem - jak on se jmenuje? - Peterem Pettigrewem hádám. Rozhodně nesoucítím."

,,Ani si nedokážeš představit, jak je mi trapně," prskl na něj Orion a rozhlédl se po chodbách tohoto hradu. ,,Merline, jak já se stydím za ten článek v tom Denním věštci. Tolika rodinným známím jsem musel vysvětlovat, že z mého syna se nestává jeho starší bratr!"

V tu chvíli se na chodbě připletl i poslední člen této rodiny, který se ovšem do této rodiny už delší dobu nepočítal. Stejně jako jeho strýc Alphard a sestřenice Andromeda. Své rodiče už delší dobu neviděl, proto se na malý moment zasekl, aby se ujistil, že se jedná opravdu o ně.

,,Matko? Otče?" povzdechl obočí a pojmenování svých rodičů řekl velmi ironicky, jakoby už jim ta pojmenování vůbec nepříslušela. ,,Co vás do Bradavic přivádí? Kvůli mým průserům už to asi nebude, takže něco provedl Reg?"