Kamarád z blázince

Kapitola 9

'Začínalo mě to pomalu ale jistě ničit. Začínal jsem na tom být jako Berry a ta už na tom byla poměrně dlouho dost špatně. Vydržela celý den jenom ležet a koukat před sebe, sotva jsem do ní dostal nějaké jídlo. Berry už šňupání nestačilo a musela si jenom píchat. Ruce už měla plné malinkých zanícených ranek, takže ze sebe nesundala triko s dlouhými rukávy. Myslím, že ji to i hodně bolelo. Často v noci, když si myslela, že všichni spí, si ruce chladila a plakala. Chtěl jsem ji vždy obejmout, ale bál jsem se, abych ji nevylekal. Den ode dne vypadala hůř a hůř. Velké fialové kruhy pod očima nemizely, ale naopak se zvětšovaly. Byla bílá jako stěna i když venku svítilo slunce. Berry už i přestala chodit do jakýkoliv barů a fet jí nosila jedna holka z garsonky. Na party jsem chodil bez ní a byl jsem si dokonce schopen sehnat fet sám. Seznámil jsem se totiž s jedním dodavatelem kokainu, který věděl, že dobře platím, a tak mi dával ty nejlepší a nejčistší dávky.

16. dubna si pamatuji, jako kdyby to bylo včera. Jiní lidé se určitě radovali, jaké je krásné jaro, ale věř mi, na ten den mám hlavně špatný vzpomínky, i když z něj vyplynulo jedno pozitivum.
Když jsem otevřel oči, zdálo se mi, že to bude den jako každý jiný, všechny moje dny byly totiž poslední dobou jako přes kopírák, avšak i přesto, že mi bylo zle, viděl jsem usměvavou Berry. To už se hodně dlouho nestalo. S přáním dobrého rána mi dávala moje pilulky a na prkénku trochu koksu."Něco do sebe hoď a jdeme ven" zářila jako sluníčko. Rychle jsem se vypravil a celý den jsme brouzdali městem a povídali si. Tématu její deprese jsem se raději vyhýbal, nechtěl jsem zkazit tak krásný den. Když se setmělo a čas se začal chýlit k deváté, zamířili jsme k Berryinu nejoblíbenějšímu baru. Objednali jsme si drinky a házeli je do sebe jeden za druhým, jako za starých časů. Když už jsme byli dostatečně v transu, šli jsme spolu tancovat. Moc si nepamatuju, ale vím, že mě Berry políbila a potom řekla:"Jdu si píchnout, sbohem." Já jsem si tedy zalezl do koutku a tam si šňupnul. Zdálo se mi, že Berry dlouho nejde zpátky, a tak jsem šel na záchodky. Když jsem jí uviděl, jako bych zkameněl. Po chvíli jsem ze sebe vydal příšerné zavytí a vrhnul se k ní. Po čase co jsem byl feťák, jsem se poznat kdo je jen zfetovanej a kdo mrtvej. Berry byla mrtvá. Ležela vedle záchodové mísy, z ruky jí vypadávala stříkačka a v druhé pevně svírala papír. Když jsem ho rozevřel, na první řádce stálo: Mýmu malýmu bráškovi. Ráda mě tak nazývala. Oči jsem měl plné slz, takže můj pohled byl silně rozostřený. Obejmul jsem ji, jak už jsem to měl udělat nějakou noc co brečela a pohladil jsem ji po vlasech. U baru nahoře jsem nahlásil úmrtí na záchodcích a rychle zmizel. Nechtěl jsem aby se mě někdo na něco ptal. Venku byla tma, vanul teplý větřík a já byl tím nejnešťastnějším člověkem. Po tvářích mi tekly proudy slz a ruce se mi třásly. V jedné z nich jsem pevně svíral dopis od Berry. Na krku se mi houpal její nejoblíbenější přívěšek, který jsem jí sundal z krku. Chtěl jsem na ní mít nějakou památku. Sedl jsem si pod strom, kam jsme spolu často chodili a četl její dopis: "Bráško, už nemůžu žít dál, jsem na dně a můj život je prázdný. Teď, když to čteš už nejsem mezi živými, protože jsem se předávkovala a bylo to naschvál. Nechci abys pro mě truchlil, chci aby sis mě pamatoval jako tu veselou Berry, i když jsem ti zničila život drogami. Udělej prosím kvůli mně jednu věc-přestaň fetovat. Drogy tě zničí tak jako mě a to bych ti ze všeho nejvíc nepřála. Držím ti palce a měj krásný život. Tvá velká ségra Berry. PS. Škoda, že jsme se nepotkali jindy a já nebyla feťačka, byli bychom úžasný pár."
Celou noc jsem probrečel pod stromem, ale byl jsem rozhodnutý- přestanu.
Ráno jsem se slabý dotáhl do garsonky, sbalil si věci, rozloučil se a i když mi bylo mizerně jako nikdy a potřeboval bych nějakou drogu, udržel jsem se a vyrazil na odvykačku.