Heartless Boss [DoWoo;NCT] ✓

22. kapitola

Malý Changmin, bráška Haechana, zavedl oba chlapce nahoru, kde pro ně byl připravený pokoj pro hosty.

,,Říkal jsem si, že dříve nebo později se nakonec od sebe rozdělíte," okomentoval situaci Hyuck, jenž položil Markův kufr na podlahu před postel. Jeho starý pokoj, ve kterém přebýval a vyrůstal v dětství, byl nyní obýván druhým bratrem - Seojunem, který byl starší než Changmin a chtěl se od svého mladého brášky už stranit, jelikož Minovi bylo jedenáct a Junovi už šestnáct a na mnoha věcech se už bohužel nedokázali spolu shodnout.

,,Junnie-hyung se choval divně!" žaloval hned mladý chlapec s nastoupenými rty.

,,Divně? Jak to myslíš 'divně'...?" divil se Donghyuck vybaluje věci z Markova kufru, která začal skládat do volných přihrávek ve skříni.

,,Chodí ven s nějakou holkou~!"

Mark s Haechanem se ve stejnou chvíli na sebe podívali a museli se vzájemně usmát. Ten pohled byl plný pochopení, jelikož i oni věděli, jaké to je, když se do někoho zamilujete; najednou máte pocit, že pro vás neexistuje nic ani nikdo jiný než právě ten, který je něčím výjimečným; chcete s tou osobou trávit více času, poznat ji a uděláte všechno pro to, aby jste si její náklonnost získali. Hyuck se obrátil zpět ke svému nejmladšímu bratříčkovi, pokleknutím před něj se zmenšil na jeho velikost, díky čemuž se mohli dívat bez problémů do očí a s upřímným úsměvem k němu promluvil: ,,Teď jsi na to ještě malý, ale jednou to také pochopíš. Pokud tě Seojun zanedbává, tak s ním zkusím promluvit. Třeba to má těžké, tak mu musíš dát trochu prostoru,"

,,Ale on si se mnou nechce ani hrát..." malému chlapci se nahrnuly ještě menší slzičky do očí a Haechan musel okamžitě Chanminnieho obejmout, aby jej tímto gestem utišil.

,,To proto, že už dospívá. Minnie, až tobě bude sedmnáct, taky si už nebudeš hrát na schovávanou. Budou tě zajímat jiné věci. Slibuji, že to jednou pochopíš, ale teď běž říct mamince, že už jsme tady a že přijdeme hned, jak vybalíme, dobře?" Changmin na přání svého staršího bratra poslušně přikývl a rozeběhl se ven z pokoje pro hosty směrem ke schodišti.

,,Ty to s dětmi opravdu umíš," Mark po celou dobu, co tu byl malý Minnie, nepromluvil; teprve až teď, když tu byli sami, se jeho slova zformulovala na malý kompliment, který měl jeho přítele alespoň trošičku uvolnit.

,,Díky... Rád se díky nim vracím do dětských let, kdy jsem v té době nemusel řešit práci," zachechtal se odlehčeným smíchem a posadil se na ustlanou postel, aby si trochu odpočinul. Mark se k němu přemístil, koleny si klekl před něj a dlaně položil na chlapcova stehna schovaná v modrých džínách. Lehce je stiskl a dlaněmi přejížděl po jejich délce; někdy se mu povedlo dotykem zabloudit i na vnitřní stranu stehen, čímž způsobil mladému chlapci husí kůži. ,,Hyung, proč t-to děláš?"

,,Chci tě jen uklidnit, pomáhá to?"

,,Mhm," zamručel červenovlásek, snažící se ze všech sil, aby to vypadalo, že mu to vůbec není příjemné; jeho tělo ovšem říkalo něco jiného. Líbilo se mu to, možná až moc. Vždycky se mu líbilo, když mu Mark jakkoliv sahal na stehna, jelikož to prý byla jeho oblíbená část těla, na kterou se moc rád díval. Hyuckovi nepřišlo na jeho stehnech nic zvláštního; nebyly tolik hubené, spíš byly hodně vypracované, takže se zdály být větší - a to bylo přesně to, co se Markovi tolik zamlouvalo. Kdyby tak Haechan věděl, jak moc jeho stehna dokázaly staršímu Kanaďanovi zamotat hlavu.

,,Haechanie?" promluvil po chvíli ticha Mark. Jeho dlaně byly stále na mladíkových stehnech, stejně jako jeho pohled, který se postupně posouval směrem nahoru až na Hyuckovu červenající se tvář. Mladý chlapec na hnedovláskova slova přikývl a Mark tedy pokračoval ve své myšlence. ,,Chtěl jsem se zeptat... Budeme tu někdy sami? Ehm, jakože, jenom my dva v celém domě?" zeptal se váhavě a odvrátil od Haechana pohled, protože se za svá slova začal trochu stydět.