Chvíle lásky | ✔️

60. kapitola | Nejdůležitější role ženy

/2.5. 1978/

,,Siriusi, uklidni se!" okřikla svého kamaráda Hestia Jonesová. ,,Měl si sakra velké štěstí, že tě Remus nezranil víc. Plus máš ještě větší štěstí, že jsem byla na blízku."

,,Mě je to jedno!" prohlásil Sirius rozhodnutě a zvedl se ze svého lůžka na ošetřovně. ,,Teď a tady vstávám a pádím ke sv. Mungovi. Stefani teď čeká nejtěžší úkol na světě a já tady nebudu lelkovat, protože bych měl odpočívat."

,,Jamesi, notak, řekni mu něco!" hledala černovláska u Dvanácteráka podporu. Ovšem Siriusův nejlepší kamarád měl na tuto problematiku naprosto jiný názor. Věděl měl moc dobře, co pro Siriuse znamená, aby u sv. Munga byl a Stefani podržel v její nejtěžší životní situaci. ,,Jamesi, Pomfreyová mě zabije, když nechám pacienta utéct z lůžka."

,,Kamaráde, tolik pravidel jsme společně porušili," pousmál se Sirius, doufajíc, že ho James podpoří.

Černovlasý mladík na svého - pouze na půl funkčního - kamaráda mrkl. ,,Vstávej, Siriusi, jdeme odrodit tvojí dceru."

***

,,Dávejte mi na ni pozor," prorokovala doktorům madame Pomfreyová, když předávala doktorům těhotnou dívku s dlouhou ránou přes těhotenské bříško. ,,Ručíte mi za ní, jasné? Je to vnučka Mloka Scamandera a oblíbená studentka Albuse Brumbála. Jestli se jí nebo té maličké něco stane, tak za to všichni zaplatíte."

Hnědovlasá dívka se nacházela na sále a okolo ní se nacházelo stále více a více lékouzelníků a pomocných sestřiček, které se okolo ní sbíhaly. Chtělo se jí brečet, ale věděla, že tohle si teď nemůže dovolit. Rozbrečet se jako malá holka, která se schoulí do klubíčka. Na její síle teď závisel život její dcery, její malé Violky, kterou nade vše milovala.

Teď teprve pochopila, že láska bolí. Čekal jí nejtěžší moment jejího života o kterém nepředpokládala, že se bude dít v osmnácti letech. Život se okolo ní točil a ona se snažila z plných sil zůstat při vědomí. V tu chvíli zahlédla v průhledném skle část své rodiny. Poznala svou tetu Letu Scamanderovou a strýčka Floriána Fortescue. Ovšem zahlédla ještě jednu osobu, kterou zprvu nepoznávala. Bylo to nejspíše, protože tu osobu dlouho neviděla skoro půl roku.

Kevin Scamander, její otec. Vyděsila se v první chvíli. Proč tu je tenhle chlap? Jako opičí matka se dotkla svého bříška, aby se ujistila, že její dítě má stále u sebe. Je tu její otec, aby jí toto dítě sebral? Poté si ale všimla, že svou ruku zvedl na úroveň skla, aby na ni viděla a pevně ji stiskl v pěst.

Držel jí palce. Merline, co se děje? Blouzní snad už? Vždyť tohle přeci nemůže být její otec. Její otec nechce, aby tohle miminko měla. Ale stála vedle něj její teta, Kevinova sestra. Co se stalo a o čem neví? Ne, na tohle nesměla myslet. Myšlenka a strach z jejího otce ji vyčerpával.

Žij. Žij. Žij. Takovou zprávu posílala své malé dcerce. Tyto slova sice nevyslovila, na něco takového neměla už sílu. Ale myslela na to tolik, že cítila, jakoby ji Viola slyšela. Teď musela být silná, opakovala si znovu. Buď silná pro svoji dceru, zaslechla svůj vnitřní hlas.

,,Celá operace potrvá zhruba půl hodiny," zaslechla hlas jednoho z lékouzelníků, ale neměla sílu ani přikývnout. Za sklem spatřila další osoby, rozpoznala Siriuse, Jamese, Hestiu, Lily, Avu i Irene. Pochopila, že Peter je pravděpodobně s Remusem. I když jí tu Lupin chyběl, měla neskutečnou radost, že to zvládli alespoň ostatní.

I když jeden z doktorů řekl, že operace potrvá půl hodiny, jí to připadalo jako věcnost a ještě pár roků navrch. V té půl hodině zpochybnila úplně všechno a v hlavě se jí hodilo neskutečně mnoho myšlenek. Dokonce si vzpomněla na tu chvíli před tím než omdlela na školních pozemcích a než ji James vzal na ošetřovnu.