Chvíle lásky | ✔️

63. kapitola | Představuji vám...

/8.5. 1978/

Uběhlo šest dní od narození Violy Scamanderové. První čtyři dni zůstala novopečená matka Stefani v nemocnici u sv. Munga, aby se jí dostalo správné rekonvalescence. Celých těch šest dní se u ní v pokoji protočilo opravdu mnoho lidí. Její táta s mámou, teta Leta se strejdou Floriánem a samozřejmě její parta přátel.

Ale po Siriusovi nebylo ani památky. Avšak neměla odvahu se po něm ptát u ostatních, protože věděla, že se jí dostane jen odpovědi, kterou vlastně nechce slyšet. Sirius Black si sbalil kufry a nemá žádný zájem se podílet na jejich malé rodince. Nechce hrát Remusovi druhé housle, vzpomněla si na jeho slova.

Jedna radost jí ale od druhého května provázela. Její maličká dcerka. Helene Scamanderová - její matka - sice říkala, zda nechce přivést nějakou knihu, aby se nenudila, ale Stefani se tak rozhodně necítila. Celé dny k Viole promlouvala, usmívala se na ní a věděla, že se jedná o to nejkrásnější, co ji v životě potkalo.

Dnešek byl však ve znamení návštěvy Lyalla Lupina, Remusova otce. Nejdříve byla z celé návštěvy trochu nervózní, přeci jenom vhodí nebohého Lupina do vody, o které do teď nevěděl. Ale moc dobře věděla, kolik pro Remuse jeho názor znamená, takže neváhala s odpovědí.

,,Remusi, co tady děláš?" pozvedl obočí nechápavě muž s světle hnědými vyšisovanými vlasy. Vlastně se svému synovi docela podobal, usoudila Stefani. Už jenom podle stylu a vkusu na oblékání by dívka na první pohled řekla, že se jedná o otce a syna. Zároveň se na mu tváři třpytil stejný empatický úsměv.

,,Předevčírem jsem dodělal OVCE," začal zlehka, aby dal svému otci najevo, že studium má ukončené. ,,Víš, druhého května se mi narodila dcera. Tohle je Stefani Scamanderová, matka mé dcery."

Lyallovi malém vypadly oči z důlků. ,,Merline, ty jsi vnučka Mloka Scamandera, že?" vyhrkl okamžitě. ,,Moc mě těší, Stefani. Tvůj dědeček byl skvělý muž, který se vždycky zasazoval o práva vlkodlaků. I když nebyl Šedohřbet nikdy dopaden, tvůj dědeček se vždycky zasazoval o to, aby v této oblasti byla nastavena pravidly a zákony."

,,D-děkuji," vykoktala ze sebe překvapeně a podala si s Lupinem ruku. ,,Chci říct, mě moc těší, pane Lupine. Je mi ctí poznávat Remusova otce, který je už na první pohled stejně milý a galantní jako on sám."

Lyall je oba pozval dál, načež pomohl svému synovi s kočárkem. ,,A tohle je Viola Porpentina Scamanderová," představil Remus svému otci jeho vnučku a sledoval, jak se mu na tváři rozšiřuje úsměv. Lyall Lupin byl velmi milý, pozorný a empatický muž, který v sobě ovšem dusil spoustu bolesti po smrti své manželky, Hope Lupinové.

I když za její smrt de facto mohl Remus, nikdy ho za její smrt nevinil. Nedokázal to, protože věděl, že za to nemohl on sám. Jeho manželku nezabil jeho syn, ale jeho kletba, kterou způsobil Fenrir Šedohřbet. Věděl moc dobře, jak jeho syna svírá vina a vždycky se snažil mu spíše ulevit. Ale přesto sám v sobě trpěl samotou, která v něm zůstala.

Na druhou stranu, když viděl malou Violu, jak se na něj z kočárku dívá s vykulenýma očima a snaží se poznávat svět okolo ní, jeho zlomené srdce zase pookřálo. ,,Merline, ta je nádherná," rozplýval se nad ní Lyall a spiklenecky mrkl na svého syna. ,,Ta se ti povedla. "

Remus znal svého otce velice dobře a věděl, že takhle usměvavého ho neviděl už velmi dlouho dobu. Nejdříve se bál jeho reakce na realitu, že má miminko v tak mladém věku, ale velmi rychle jeho strach odpadl. ,,Myslím, že bychom měli uspořádat nějakou společnou večeři," navrhla hnědovlasá dívka, ,,když už jsme ta rodina."

,,Půjdu moc rád," odpověděl šťastně Lyall, který nedokázal od maličké Violy odtrhnout oči. ,,Už moc dlouhou dobu jsme v tomhle domě jen já a Remus. Bude pěkné mít okolo sebe zase živo."

I ze Stefani odpadla tréma a strach, který měla z poznání Remusova otce. Moc příběhů a historek o něm neslyšela, takže si ho zprvu nedokázala úplně přesně představit. Bála se, že ji Lyall odsoudí, ale špatně ho odhadla.

,,Merline, to jsem ale trouba," odtrhl oči od kočárku. ,,Vy dva tady stojíte a já vám nic nenabídnu. Nejsem úplně zdatný kuchař, ale mám tu Battenberg dort... dáte si? A něco k němu?"

,,Táta je hodně skromný," uchechtl se Remus uvolněně. ,,A jeho Battenberg uměl ještě lépe než máma."

,,Je to tradice Lupinů po celá staletí!" prohlásil Lyall pyšně a znovu se naklonil nad malinké děvčátko. ,,Jednoho dne ten recept předám tady malé Viole."

Stefani se posadila do křesla a uvědomila si, jak moc je vděčná za Remusova otce. V duchu si představila Violina dědečka, kdyby byl jejím otcem Sirius. Její děda by byl Orion Black, muž, který zavraždil jejího bratra. Podvědomě se otřásla. Tohle byl důvod, proč měla být vděčná za to, jak tato situace dopadla. Remus se o ní postará a právě nalezla skvělého dědečka pro malou Violku.

Jenže stejně ve své hlavě nebyla stoprocentně spokojená, za což se podvědomě kárala. Remuse sice milovala z celého srdce, ale není milovat jako milovat. Remuse milovala úplně stejně, jako milovala třeba Irene. Pravděpodobně by za něj dala ruku do ohně, ale nebyla do něj zamilovaná.

,,Remusi, pojď mi pomoct," houkl na svého syna, načež se Remus hbitě zvedl a zamířil za svým otcem do kuchyně. Stefani si mezitím nadzvedla své tričko a jemně si přejela po své jizvě, která byla ještě čerstvě zašitá. Sice jí to stále bolelo, ale dala to nutná daň za něco krásného.

,,Upřímně se mi ulevilo, že se ti Stefani i Viola líbí," zaslechla Remusův hlas, který pomáhal Lyallovi s čajem. ,,Mám hroznou radost, že tohohle budeš součástí."

,,To já také," pousmál se s nadšením hnědovlasý muž. ,,Ale prozraď svému staříkovi, Reme, už ses vyslovil?"

V tu chvíli přeběhl Stefani mráz po zádech. Věděla moc dobře, že to Lyall nemyslel nijak špatně. Samozřejmě, že neměl v plánu nikoho do ničeho nutit. Připadalo mu to přirozené. Za jeho časů neexistovalo nic jako svobodné matky nebo žití na psí knížku, a když ano, jednalo se o faux pas.

Ale nedokázala si představit, že si Remuse vezme. Představa jí a jeho u oltáře... nepřipadalo jí to správné. Ale vzpomněla si na Siriusovo pochyby ohledně toho, že je miminko sblíží. Stane se tak? Dávalo by smysl si jej vzít, už jen z těch ekonomických důvodů.

Přeci jenom, spala s ním už jednou a před tím se jí dokonce líbil. Snažila se z hlavy vytěsnit myšlenku, že jí nepřitahuje jako Sirius. Copak záleží na tom, aby jí tančily hormony pokaždé, když jej uvidí? Je vlastně manželství o něčem takovém? Její matce také určitě netančí hormony pokaždé, když se domů vrátí její otec.

Pochopila více než dobře, že už nikdy nebude nic plánovat. Stejně to nemá cenu, protože život je natolik nevyzpytatelný, že chvíle lásky se mohou za pouhou sekundu zvrátit ve chvíle neštěstí.