Stíny minulosti ✔ | ᵇˡᵃⁱᵐⁱᵒⁿᵉ ᵗʰᵉᵒᵐⁱᵒⁿᵉ

𝟓𝟎.𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀

❝MĚLA POCIT, ŽE HO ZRAZUJE.❞

Hermiona stála v koupelně před zrcadlem jen ve spodním prádle, dívala se na svůj odraz, na své tělo, a nemohla si nepamatovat všechna ta místa, kde se jí dotýkal proti její vůli. Vzpomínala si, že ještě několik dní poté nacházela na svém těle spoustu tmavých modřin, tak pevně do ní zatínal své prsty a nehty. Harrymu ani Ronovi o tom neřekla, stejně by jí nedokázali pomoct, nedokázali by zmírnit to trápení a bolest na duši. Cítila se být tak pošpiněná, tak... zneužitá. Když je Bill a Fleur ubytovali ve svém domě, Hermiona se na hodinu zavřela do koupelny a snažila se to ze sebe všechno smýt, až měla kůži nakonec celou zarudlou. A nijak jí to nepomohlo. Jediná Fleur zjistila, kolik jí na těle svítí modřin, nijak se ale nevyptávala a Hermiona jí za to byla vděčná.

Není to přece tvoje chyba. Ty za to nemůžeš. Ty jsi ho neprosila, aby ti to provedl. Nemůžeš za to, že je Malfoy takové zvíře, říkala si v duchu a při tom koukala do očí té druhé, zrcadlové Hermiony. Možná že jí připadala trochu šťastnější. Nemusela se trápit žádnými problémy, které tížily opravdovou Hermionu. Ta druhá byla jenom její odraz, jenž zase zmizí ve světě za zrcadlem, až se ona odvrátí a odejde.

Blaise, Theodore a Lucius. Tři muži, kteří tolik ovlivnili její život, a patrně o tom ani nevěděli. Tři muži, kteří po sedm let studovali ve zmijozelské koleji, v koleji plné předsudků a lidí, jež druzí už předem odsoudili jenom proto, že studovali ve Zmijozelu, z něhož vyšla spousta čarodějů, kteří se přidali na stranu Temna. A hleďme, jenom jeden z těch tří byl skutečně zlý.

Náhle se otevřely dveře od koupelny a Hermiona sebou poplašeně trhla. Vzápětí si v duchu vynadala do idiotů. Co sis myslela? spílala. Že je to Lucius, který se jde znovu pobavit?

Byl to samozřejmě jen Theo, který se právě probudil. I on sebou škubl, když zjistil, že v koupelně není sám. Že je tu s ním bledá a polonahá Hermiona.

,,Promiň, nevěděl jsem, že jsi tady," zamumlal a rozpačitě si prohrábl své tmavé vlasy, dívaje se všude možně, jen ne na její tělo. Ne že by se mu polonahá Hermiona nelíbila. Bylo to právě naopak. ,,Je všechno v pořádku?"

,,Já nevím," odpověděla opatrně a dívala se na něj v zrcadle. ,,Mělo by být. Já jen... prostě nevím. Mrzí mě to, Theo. Jen si myslím... že je na to ještě brzy."

,,Já tě přece do ničeho nenutím," opáčil překvapeným hlasem a udělal dva kroky vpřed. Stoupl si za ní a nepatrně se na ni usmál. ,,Nechci, aby ses k něčemu musela přemlouvat a nutit, nechci, aby bylo cokoliv proti té vůli. Nechci dělat nic, co by se ti nelíbilo, s čím by jsi nesouhlasila. Protože pak bych nebyl o nic lepší než Lucius. Nestresuj se kvůli tomu. Já přece počkám. Chci, abys byla v pořádku." A pak ji objal. Opatrně obtočil své paže kolem jejího pasu a něžně ji stiskl. Cítil horkost a hebkost její kůže a neodolal tomu, aby ji nepohladil po břiše. Hermiona se napjala a překryla jeho ruce svými dlaněmi.

,,Vidíš? Nedělám nic, co by se ti nelíbilo, ač přede mnou stojíš takhle. Tohle je přece v pořádku, ne? Dřív jsem tě už taky objímal," připomněl jí šeptem a položil si hlavu na její rameno. ,,Objetí ti přece nevadí."

,,Ne, nevadí," vydechla Hermiona a snažila se uvolnit. Theo stál bez hnutí a jen ji pozoroval. Opřela se o jeho hruď a zavřela oči, aby nemusela čelit těm jeho, tak něžným a věrným, plných lásky a starostlivosti. Měla pocit, že ho zrazuje. Proč myslí na Blaise, když má po svém boku Thea? Thea, který jí dodává pocit bezpečí a bezbřehé lásky. Dělá toho pro ni tolik. A ona není schopná mu to oplatit. A ještě při tom myslí na jiného muže. Bylo jí ze sebe zle.

,,Promiň mi to," zašeptala a natočila k němu obličej. Zvedla ruku a jemně ho pohladila po tváři. Pod bříšky prstů ucítila pichlavost jeho krátkého strniště.

,,Nemám ti co promíjet," ujistil ji a něžně ji políbil. Pak rukama sklouzl na její boky a přetočil si ji čelem k sobě. ,,Jsi tak nádherná, Hermiono, víš to?" vydechl a položil jí dlaně na ramena. Pak jimi pomalu přejížděl po celé délce jejích paží, než je umístil zpátky na boky, kde ji držel předtím.

,,Je mi to prostě líto," zavrtěla bezradně hlavou a také ho objala kolem pasu. Theo si ji k sobě přitáhl ještě blíž a políbil ji do vlasů.

,,Tak nemusí. Já počkám," zopakoval jí znovu a důrazně. Zvedla k němu pohled. Usmíval se nejen svými rty, ale i očima. Hermiona se snažila zaplašit slzy. On se tolik snaží, je tak hodný a milý a pozorný... a ona stále myslí na toho, s kým nikdy nebude. Měla by na něj zapomenout a veškerou svou pozornost a lásku dávat Theodorovi a svému synovi.

,,Co když budeš muset čekat až moc dlouho?" zeptala se ho a s menšími obavami čekala na jeho odpověď. Zavrtěl hlavou a odhrnul jí vlasy z tváře. Zastrčil jí je za ucho.

,,Tak to vydržím," ujistil ji.

,,Tím si nejsem tak jistá..." povzdechla si.

,,Ale já ano. Hermiono, já tě miluji. A vztah přece nestojí jen na sexu," řekl jí pevným hlasem a díval se jí při tom do očí. Chytil ji o trochu pevněji a palci ji něžně pohladil. Hermiona stiskla rty, nechtěla se s ním už dál hádat, a tak přikývla. Spokojeně se na ni zazubil a dal jí pusu.

Vztah sice nestojí jen na sexu, ale to milování je jeho součástí...