Chvíle lásky | ✔️

64. kapitola | Gyokuro

/11.5. 1978/

Remus Lupin si dnes odjel ještě do Bradavic, aby si sbalil kufry a rozloučil se s Bradavicemi. Ovšem matka jeho dítěte, Stefani Scamanderová, stále měla nárok na odpočinek po složitém zákroku, který jí malém stál život. Do Bradavic se měla vrátit až zhruba za týden, aby složila všechny potřebné zkoušky.

Dnešek ovšem chtěla věnovat návštěvě městečka Whitby, kde měla svého milovaného dědečka, Mloka Scamandera. Její děda ještě Violu neviděl, poněvadž se ve svých dopisech omlouval, že má zrovna Poppy - jeho hypogryfka, na které odlétly Irene a Stefani do Bradavic - mladé a musí u toho být. Jeho vnučka rozuměla tomu, že chování kouzelných tvorů vyžaduje jistou zodpovědnost a na malé hypogryfy se velice těšila, takže se rozhodla, že přijede do Whitby sama.

Přemístila se společně se svou dcerou na kopec Whitby, odkud byl krásný výhled na Severní moře, ve kterém ráda smočila takhle v květnu nohy a kdyby bylo horké léto, možná by do něj vlezla celá. Ovšem koupání v Severním moři nepatřilo mezi její dnešní priority. Zamířila k malému příbytku, kde její děda Mlok žil už nějaký ten rok sám. Tedy, nežil sám, jak vždycky Stefani opravovala své rodiče. Měl tam celou bandu všech těch fantastických zvířat!

,,Stefani! No konečně! Už jsem se nemohl dočkat!" ozval se radostný hlas jejího dědečka, který už seděl v letním houpacím outdoorovém křesle pod pergolou. Na vyřezaném dřevěném stole měl položenou konvičku s jeho oblíbeným japonským Gyokuro čajem, který ovšem vyžadoval mnohem více než jen konvičku. Celá příprava čaje vyžadovala mnohem více kroků a každá sekunda navíc či každý stupeň vody navíc znamenal další den strávený na záchodě.

,,Gyokuro? Náš filozofický čaj?" uchechtla se hnědovlasá dívka s úsměvem na tváři a svého dědečka obejmula. ,,Moc ráda tě vidím, dědo. Vážně jsi mi ten skoro půl rok chyběl."

,,Posaď se do křesla," pobídl ji Mlok a zvědavě nahlédl do kočárku, ,,a já se mezitím podívám, co jsi to vlastně přivezla s sebou."

,,Představuji ti Violu Porpentinu Scamanderovou," pousmála se majestátně a nalila si trochu toho lahodného čaje do malého kalíšku.

Jakmile to Stefani řekl, Mlok zvedl oči, které byly zářivé jako dva drahokamy. ,,Merline, dala jsi jí druhé jméno po Tině," povzdechl si s nadšením při vzpomínce na svou zesnulou ženu. ,,Škoda, že se toho tvoje babička nedožila. Měla by z malé opravdu velikou radost."

,,Také mě to mrzí," přikývla melancholicky Stefani, ale Mlok hbitě změnil téma, protože se nechtěl pustit do vzpomínání na Tinu, které by jej jistě v kombinaci s Gyokuro rozesmutnilo.

,,Dej si Kaiser Schmarrn," nabídl jí ještě vynikající rakouský dezert, který si zamiloval na jedné ze svých cest. ,,Dneska jsem ho dělal z domácího mléka a vajec, které mi přinesla moje mudlovská kamarádka z údolí."

,,Ty máš i mudlovské přátele?" pozvedla obočí překvapeně Stefani a on bez okolků pokýval hlavou.

,,Aby ne!" ohradil se skoro až uraženě. ,,Většina si sice myslí, že tady dělám nějaké nezpůsobilosti, ale mám známou, která má tady statek."

,,Tak to jo," přikývla s úsměvem Stefani, ,,jaké nezpůsobilosti podle nich děláš?"

,,Někteří si bez pochyb myslí, že jsem upír," uchechtl se Mlok pobaveně. ,,Což rozhodně nejsem, protože miluju česnek a dle mého názoru jsem relativně dost opálen."

Hnědovláska se zasmála a pozorovala, jak Mlok její dcerku chová. ,,No, upír určitě nejsi, to máš pravdu."

,,Můj kamarád Boris Nabokov se té teorii velice zasmál," připojil Mlok Scamander a Stefani nechápavě přivřela obočí mezitím, co si vložila sousto výborného trhance posypaným cukrem a namočeném v jablečném džemu do úst. ,,Já ti nevyprávěl o mém kamarádovi Borisovi? Jemináčku, už si vzpomínám. Tvůj táta mi zakázal ti tohoto známého představovat či ti o něm vyprávět historky, aby ses nebála."