Příběh dvaceti jedna leté Luny Livingstone. Vše se odehrává v druhé polovině dvacátého století, kdy si lidé mohli nechat cesty do vesmíru jen zdát. Na planetě Zemi v soustavě nazvané MCMLV Luna zjišťuje, že existují i jiné galaxie a ona jimi dokáže...
Současnost-Galaxie MCMLV-Země Jednoho slunečného dne se v rušné ulici nedaleko Chicaga procházelo stovky lidí. Kdybych vás na dívku, o které je celý tento příběh neupozornila, nejspíše byste si jí ani nevšimli. Každý tam někam spěchá a nikdo se pořádně nezastaví. Až na tu dívku, která si vesele poskakuje po cestě. Neschovává se do tmavého oblečení ani nehledí na vlasy, co jí trčí do všech stran z drdolu, co má na hlavě. Pokud je zrovna nemá svázané v drdolu, kroutí se jí okolo krku jako hadi. Kudrnaté vlasy jsou středně dlouhé, barvy jako havraní peří. Oči má jako dva tmavé lískové oříšky. Jak si tak poskakuje kůže na nohou poskakuje s ní. Díky krátkým kraťasům jsou její široká stehna ještě více viditelná, ale dívce to nevadí a dál si vesele skáče. Dnes je totiž ten den, kdy si vydělala na své auto. Konečně může usednout za volant. Auto nebude nové, ale to Lunu nezastaví. Vytrvalá dívka Luna Livingstone.
Po nějaké době je připravena sednout za volant. Luna se teď nachází jen kousíček od Chicaga, kam má namířeno. Raduje se a plná napětí, že si konečně splnila své sny. Chvíli se jí dobře dařilo auto ovládat a cesta jí rychle ubíhala. Tedy jen do doby, než vjela na odlehlejší ulici. Zničehonic jí totiž před cestu skočil pes. Luna zběsile trhla volantem a psu se vyhnula, ale kola se jí podsmekla a ona narazila do skály. Celá kapota byla nabořená. Lidi, co jeli za Lunou okamžitě zavolali sanitku a záchranáře. Trvalo dlouho, než Lunu vyprostili.
Ohlušující pípání stroje se rozléhá místností. Zvuk stroje rozhoduje o životě či smrti Luny. Lékaři si nad ní lámou hlavu. Nemůže jim přece pod rukama umřít tak mladá slečna a nebo jo? Ale jeden z doktorů má jasno. Zrovna, když měla Luna naposledy vydechnout a stroj oznamoval její smrt se jí podařilo zmást čas.
Když Luna pomalu otevírala oči nic necítila. Necítila bolest ani radost. Trochu jí do hlavy stoupl tlak. Pohlédla na své ruce a nohy. Zahýbala prsty a napjatě vydechla. Poslední, co si pamatovala byl tupí náraz a strašlivé pípání auta. Když si uvědomila, že je v pořádku rozhlédla se kolem sebe a až tehdy si toho všimla. V černočerné tmě zářili světýlka. Zatímco se odráželi v Luniných očích ona se nechápavě ohlížela. Co tu dělá? Jaká krása tohle je? A co to vlastně je? Tolik otázek se Luně míhalo hlavou. Sebrala se a pokusila se dostat dál. Ale vzhledem k tomu, že se vznášela ve vesmíru to bylo těžké. Když se trochu pohnula objevila se jí před očima nádhera. Viděla rozlehlé hvězdokupy a Mars. Tehdy ještě nevěděla, že je to Mars. Lidé nečekali, že se do vesmíru někdy dostanou. Nikdy si ani nepředstavovali, že by takovou nádheru mohli vidět. (Ve vesmíru lze i běžně dýchat).
Luna se opět snažila pohnout, ale nedařilo se. ,,Co budu dělat?" Vykřikla zoufale. Její hlas se rozezněl po celém okolí a pořád se od ní vzdaloval. Luna si začala zoufat. ,,Co budu dělat?" Zeptala se už více nešťastně a zoufale. Pak si v dály všimla černé koule okolo, které se točil oranžový kruh, co do sebe sbíral vše, na co narazil. Byla to černá díra. A celá černá díra se právě přibližovala. Nakonec Lunu vsákla a ona s křikem padala do nekončící temnoty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
