Chvíle lásky | ✔️

66. kapitola | Všechno tak, jak má být

/16.5. 1978/

,,Tenhle tvar?" zeptal se Sirius Black a srdce mu bušilo jako zvon. ,,Hvězda na levém boku?"

,,Co tím naznačuješ?" zeptala se Hestia Jonesová, ale vlastně se odpověď už znala, takže Siriuse nenechala domluvit. ,,Siriusi, zpochybňuješ snad moje otcovské testy, které jsem dělala já a madame Pomfreyová?"

,,Ne, říkám, že je někdo vyměnil," napadlo ho ihned a černovláska nevěřícně přivřela víčka.

,,Siriusi, kdo by to dělal. Každý z nás si přál, aby jsi se otcem stal ty," zpochybňovala jeho teorii Hestia.

,,Určitě to byl ten parchant Scamander," procedil mezi zuby, ,,vždycky mě neměl rád z nějakého nepochopitelného důvodu."

,,No, tvůj otec zavraždil jeho syna," navrhla Jonesová, ale Sirius nehodlal tento argument komentovat.

,,Tuhle hvězdu má každý Black, jasné?" zdůraznil jí. ,,Já, můj bratr, moje matka, můj otec, sestřenice Andromeda, neteř přes koleno Nymfadora... každý Black."

,,Musíme udělat testy," odvětila rozhodně černovláska a Sirius vyskočil ze svého křesla.

,,Potřebuju ji najít," vypadlo z něj okamžitě a zamířil směrem k Buclaté dámě, aby se dostal pryč z Nebelvírské věže. ,,A rozbít hubu Kevinovi Scamanderovi."

***

Remus Lupin se prakticky vyprovodil sám bez rozloučení. Když na sebe Helene s Kevinem křičeli, využil příležitosti, kdy si jej nikdo nevšímal a vytratil se z rodinného domu Scamanderových, nacházející se ve Stratfordu. Jeho myšlenky byly o trochu utřízenější než v momentě, kdy poprvé tu informaci vyřkla Stefani.

Ovšem v tuhle chvíli neměl na Stefani ani pomyšlení. Leč to nebylo vyloženě galantní, on ji i Violu řešil posledních čtrnáct dní dvacet čtyři hodin denně. A v jeho hlavě si znovu a znovu pokládal otázku Kde je teď Irene? Věděl více než dobře, jak moc jí zjištění jeho zapletenosti v Stefani těhotenství zlomilo.

Dnes ale poprvé ji chtěl přede všemi políbit, vzít ji za ruku a dát jí všechno, co si za ty měsíce trpělivosti zaslouží. Jeho směr byl tedy jediný, chtěl do Bradavic. Věděl totiž, že ji čekají ještě nějaké zkoušky, díky čemuž moc dobře věděl, kde Irene Kowalski najde.

***

Stefani Scamanderová se objevila v Prasinkách a pocítila, jak jí naskákala husí kůže. Naposledy zde byla před čtrnácti dny a neměla sebemenší ponětí, že tu noc bude rodit. Přišlo ji zvláštní, že tu dnes prochází jako novopečená matka, která před sebou táhne kočárek s malou dcerkou.

Přemýšlela, co bude teď dělat, vzhledem k tomu, že vlastně nemá domov. U Lyalla ani svých rodičů zůstat už nemůže, v nemocnici si nocleh zřídit už také nedokáže, snad jen požádat starého přítele jejího dědečka Albuse Brumbála, zda by ji nenechal v Bradavicích i poté, co složí své zkoušky než si najde něco svého.

Tlačila před sebou kočárek tím nelehkým terénem a opustila vesničku Prasinky, míříc k Bradavického hradu. Dnešní den už byl příjemně teplý a slunečný, což Stefani náležitě ocenila, protože se paprsky odrážely od Černého jezera a celá budova hradu vypadala krásně.

,,Podívej se na to, Violo," zašvitořila hnědovlasá žena směrem ke své dcerce, když jí vzala do náruče, aby jí ukázala bradavické pozemky. ,,Za jedenáct let v tuhle dobu budeš už nedočkavě očekávat svůj dopis z Bradavic a budeš žadonit, abychom už konečně šli nakoupit všechny ty potřeby, bez kterých se v tomhle skvělém místě neobejdeš. Půjdeme do Příčné nakupovat s tvým bratrancem Rolfem a jistě nejlepším kamarádem Matheem. A až nakoupíme, zastavíme se na zmrzlinu u Floriána."