Někteří lidé vidí štěstí v penězích nebo úspěchu, někteří ho vidí v perfektně nalinkovaném životě a jiní zase ve zdravé rodině. Ale já své štěstí viděla v ní.
Tak zoufale moc jsem pro Darcy byla ochotná kráčet skrz plameny, až jsem zapomněla, že z...
Po čtyřech bezstarostných a veselých dnech strávených s mojí nejlepší kamarádkou a rodinou byl čas vrátit se zpět do reality, k mým povinnostem a práci. Becca opět trvala na tom, aby mě doprovodila až na letiště do Londýna. Říkala jsem, že kvůli mě přeci nemusí tak brzo vstávat, ale chápala jsem jí. Čekaly nás skoro dva dlouhé měsíce v odloučení, možná víc. Taky mi samozřejmě bude chybět, ale já své emoce tak najevo dávat neuměla. No, neuměla...já se spíš naučila je skrývat, protože často jsem je najevo dávat ani nechtěla. ,,Napiš mi hned, jakmile dorazíš do hotelu." Usmála se na mě a hrála si s mým šedým kardiganem. Měla znatelné kruhy pod očima a mluvila trošku ospale, takovéhle vstávání nebyl její šálek kávy, narozdíl ode mně. Já brzy vstávala ráda, měla jsem potom vždy radost, že toho za den stihnu víc, vzhledem k tomu, že jsem produktivní typ člověka. ,,Napíšu, neboj." Z haly se ozval hlas ohlašující můj let. ,,Je čas." Rozpřáhla jsem ruce a láskyplně ji obejmula. ,,Nic se mi nestane. Uteče to jako nic, uvidíš." ,,Už teď mi chybíš." Zamumlala mi Becca do ramene. ,,Ty mě taky." Smutně jsem se usmála a odtáhla se. ,,Tak se mi tu nezdroguj nebo nezabij." Pobaveně jsem se na ni usmála a popadla svůj baťůžek. Ze srandy jsem jí poslala vzdušnou pusu a začala se od ní vzdalovat k nástupišti do letadla k ostatním cestujícím. Naposledy jsem se na ni ohlédla z davu a potom už mi zmizela za stěnou.
**
Dotáhla jsem svůj nemalý kufr až před dveře mého hotelového pokoje. Bála jsem se, jestli hotel vůbec najdu, ale jak vidíte, nakonec jsem našla. Úlevně jsem si oddychla, že už jsem konečně tady. Zrovna málo schodů to nebylo. Jedním z malého svazku klíčů jsem otevřela světlé dveře a vklouzla dovnitř. Když jsem někde na delší dobu, bydlení mi naštěstí a díkybohu nezařizuje Raymond, ale jeho asistentka Ivy. Kdyby to zařizoval on, nebyla bych teď v krásném moderním apartmá, ale v nějakém skladu s krysami. Bůh žehnej Ivy... Vyzula jsem si mé kotníčkové vansky a vešla dál. Celý byt byl laděn do světlých odstínů a jarní jižní sluníčko tak dělalo prostředí ještě hezčím a útulnějším. Po mé levé straně se nacházela malá vybavená kuchyňka, něco jako špajz a úplně vzadu byly ještě jedny dveře, což byla, jak jsem správně tipovala, koupelna. Naproti kuchyni byl skromnější obývák s pohovkou sloužící jako postel a televizí. Za gaučem byla jedna velká šatní skříň s zrcadlem a přímo před sebou jsem měla velké okno a prosklené dveře vedoucí na balkon, které byly zdrojem tolika světla v místnosti. Otevřela jsem je a octla se na malinkém, ale pro mě dostatečně velkém zdobeného balkonečku se stolem a židličkou. Měla jsem odsud výhled jen na ostatní byty s jejich balkónky, ale právě to se mi líbilo. Bylo to tu moc útulné a krásné a já se musela usmát.
Vzhledem k tomu, že jsem sem dorazila kolem půl deváté a následovně si ještě odpočinula u pár dílů seriálu Přátelé a napsala Becce, už mi pěkně vyhládlo, avšak ještě pořád bylo moc brzy někam vyrazit a tak jsem se rozhodla si konečně vybalit i zbytek věcí. Odložila jsem notebook a začala si z kufru na hromádky vyndávat moje oblečení do skříně za pohovkou. Nepovažovala jsem se za shopaholica nebo závislačku, ale oblečení jsem měla vždy hodně. Milovala jsem vybírat si outfity, různě to kombinovat, zkoušet a dát si s mým vzhledem tu práci a potom se v tom cítit hezky a někde se ukázat. Ne že bych tím chtěla na někoho určitého zapůsobit, však jsem ani neměla na koho, ale šlo mi spíš o ten příjemný pocit ze sebe samotné. Květovanou blůzku a šedivé kalhoty jsem si dala stranou, abych si je potom oblékla na oběd a šla si dát do koupelny ještě hygienu a ostatní věci. Vybalování uteklo při písničkách jako voda a tak jsem se oblékla do připraveného outfitu, vzala si mobil a peněženku do kabelky, zamkla jsem svůj nový byt a vydala se po schodech ven z hotelu, abych zaplnila své bříško.
**
V jedné příjemně vyhlížející restauraci jsem zrovna čekala na svoje těstoviny se zeleninou a během čekání jsem tak vytáhla mobil a napsala Becce.
Odeslala jsem zprávu a připojila k tomu ještě fotku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Vaše objednávka, madam, dobrou chuť." Odnikud se u mě doslova zjevil číšník se sklenkou vody a talířem, který položil na stůl, já poděkovala a on byl v mžiku zase pryč. Obvykle jsem byla radši, když jsem měla své vlastní jídlo, jenže dnes jsem ještě neměla z čeho uvařit a tak jsem si udělala radost tady.
S chutí jsem se pustila do nazdobených těstovin a užívala si posledních pár chvil, kdy nemusím myslet na svou hloupou práci, která mě bohužel už za pár hodin čekala.
**
Ano, ano, v dnešní kapitole se nic moc nedělo a nic zajímavého jsme se nedozvěděli, ale musela jsem kapitolu rozdělit, aby nebyla moc dlouhá :) ne že by mi vadilo ji napsat delší, ale myslím že je lepší, když vydávám kratší kapitoly a je pro vás tudíž pohodlnější je tak číst :) v příštím díle poznáme krutou stránku Mayiny práce :( no a konečně- kdo že bude ta záhadná Darcy? nattie xoxo
